Post Mortem

O Eitur

(aneb...how she was outed...)

První ze dvou Prvních polobohů, kteří stvořili svět monster Erekel hledá špeha, který by se dokázal nepozorovaně pohybovat v KOSe...organizaci její proklaté sestry Izur, kterou se snaží svrhnout z její krutovlády...
Někoho, u koho by nikdo neřekl, že by mohl pro někoho vyššího pracovat.

Eitur má nápad...

Ale ten možná odhalí víc, než sama doufá...

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Bylo přirozené, že většina monster nechtěla vést.
Konec konců, v lidské přirozenosti tolik zodpovědnosti na svých bedrech nesl také jen málokdo.

Samozřejmě, k vedení se vázala moc. To mohlo být motivací.
Jenže jen málokdo skutečně věděl, co a jak.
Jak přesně vést?

Otázka jako taklová byla prostá, odpovědí na ni však mohlo být nespočet...ale také nemusela být žádná.
Možná skutečně neexistoval předpis. Žádná chytrá kniha, která by přesně odpověděla.
Tak proč se tedy ptát?

I tak ale šlo rozeznat šaptné vedení od dobrého...

Pokud šlo o Erekel, Eitur nepochybovala.
Jedna z Prvních viděla a zažila již mnoho. Snad až příliš mnoho.
A i přesto, že se zdálo, že najde odpovědi k jakékoli otázce, skutečností bylo, že se přímým odpovědím zpravidla vyhýbala, nechávaje je otevřené až do doby, kdy je předkládájící monstrum samo zapomene.

Erekel nerada odpovídala. Nebylo to v její moci.
Eitur nevěděla, zda si chtěla pouze prosadit svou pozici a upevnit moc, nebo se špatné odpovědi jen zkrátka bála.

Bylo by to odůvodnitelné.
Sama dobře znala ten bodavý pocit, když ji někdo vyvedl z omylu.
A obzvláště bodavý v momentě, kdy tím někým byla Alvarra.

Sama proto příliš neodpovídala.
Většinou.

Dnes ovšem odpověď potřebovali...

Nacházeli se právě v hlavním stanu.
V místě, kde probíhala ta nejdůležitější setkání. Kde plánovala samotná nejvyšší smrtka. Kde se odpovídalo, ne na přímé otázky, ale na to, co dál?
Jak postupovat? A snad i: jak svrhnout druhou z Prvních.

Potřebovali špióna. Nutně.
Ani Eitur nevěděla přesně, co se děje v nejbližších vrstvách kolem Izur, co plánují hlavní smrtky...a sama se mezi ně řadit nechtěla, protože by to bylo až příliš riskantní...

Pořád tu pracovala tajně.
Byla si jistá svou pravdou a věděla, že Izuřina vláda skončit musí, nicméně druhá z Prvních byla příliš mocná a velmi inteligentní.

Zatím nevěděla, že její sestra stále žije. Nebo alespoň nevěděla, že by proti ní cokoli plánovala.

To byla jjeich výhoda.
Museli přijít s něčím nenápadným...nebo snad...s někým.

"Chce to někoho, koho si tam nikdo nebude všímat." Promluvila časosběrka Rita.

Alvarra přitakala: "Někoho, kdo je nikdo...kdo tam bývá přirozeně..."

"Na koho cílíme?"
Tuto otázku vyslovila Erekel.
Zdála se poměrně do větru. Ostatní nenapadlo, jak odpovědět, Eitur však v momentě cosi došlo.

"Součástí kruhu jsou tři muži a jedna žena." Pravila.

Alvarra pozvedla obočí: "No a?"

Eitur se musela zamračit.
Neodolala.

"No a..." pokračovala, "proto se při jejich moci nikdo nediví, pokud si k sobě přivedou někoho nižšího...nějakou..."

Kristovi na to svitlo.
"Nevěstku..."