Post Mortem

Setkání s Narcisem

Briell sebou trhla.
Nadskočila leknutím a rychle obrátila svůj zrak ke dveřím katakomb, odkud se právě ozvala hlasitá rána.

V příštím momentě se odtud vyřítil Figaro. Napůl přeměněný se s úpěním opíral o rám kamenného vchodu.
Na levé noze mu zela hluboká rána, ze které pozvolna vytékala načernalá tekutina. Vlkodlačí krev.

Briell rychle odvrátila zrak. Roztřásla se po celém těle a musela se silně kousnout do vlastní ruky, aby nevykřikla.

Vedle ní cosi tiše zašustilo.
Eitur se zvedla ze své židle a zadívala se Figarovi přímo do zářivě zelených zraků.
Mlčela. Místo toho s dychtivým výrazem očekávala jakékoli vysvětlení.

Figaro k ní obrátil pohled a zavrčel.
"Má Mellod. Bude tu hned, musíme ho zastavit, nebo ji odvede..."

To už upoutalo pozornost ostatních.

"Ten člověk?" Otázala se Nevada.

Vlkodlak ale zavrtěl hlavou a v očích se mu na moment mihla čirá hrůza.

"To není člověk..." zašeptal.
Vzápětí znovu vykřikl. Kdosi ho popadl za zraněnou nohu a stáhl ho zpět do tmy.

"Pozor!" Vykřikl harpij Krist a rychle odtáhl Eitur stranou.

Na to se ze tmy vyřítila tmavá postava.
Briell v ní ve chvíli poznala Mellod. Fantomka však nebyla sama sebou.
Jako by ji cokoli dočista posedl.
Něco horšího než ďábel...možná...snad...touha.

Vyskočila proti skupině monster a už by je i povalila, kdyby jí sćestu nepřehradilo Kristovo křídlo, které stihl v poslední vteřině vytasit.
Eitur se přikrčila, připravena jakkoli reagovat. Oči se jí zalily čistou temnotou a zčistajasna se jí v rukou objevila dlouhá kosa.
Elegantní, majestátní zbraň s jako břitva ostrou čepelí a třemi černými krystaly zasazenými do lubu. Překrásný nástroj smrti.

Briell vytřeštila oči.
Bylo to skutečně poprvé, co smrtku viděla.
A tím myslela, skutečně ji viděla.
Její skutečnou moc.
Vypadala děsivě...ale ani tak od ní dívka nedokázala odtrhnout zrak.

To už se ve dveřích objevovala i druhá bytost. James byl téměř k nepoznání.
Čišela z něj taková čistota. Taková nevinnost, pro kterou by byl jeden schopen plakat. Za kterou by druhý dal cokoli. Jako by Briell nikdy neviděla nic tak dokonalého.
Byl vskutku překrásný. Krásnější než jindy. Stačilo se jen přiblížit...dotknout se té bezchybné tváře.

Kdosi ji stáhl stranou. Ale ona nedokázala nic, než jen dále zírat jeho směrem.
Táhla ji k němu jakási nevysvětlitelná síla. Nadlidská. Nad jakékoli síly nebe a pekla.

Eitur zavrčela.

"Nekoukejte na něj! Je to Narcis!" Přikázala ostatním a schovala je za sebe.

"Narcis?" Polekal se Krist.

„Jak?" Zakryla si Nevada zrak.

„Lidská monstra..." sykla smrtka.

„To nepoznáš..." Krist se stejně jako upírka snažil neupřít pohled vstříc novému nepříteli.

Andrya vzala Briell za zápěstí a otočila ji směrem k sobě.

„Koukej se na mě prosím."
Poručila jí opatrně.

Pomohla jí se tak vzpamatovat dostatečně k tomu, aby našla sílu na to jí odpovědět.
„Proč?"

„Je to jeho síla. Je to Narcis. Pokud se mu kdokoli zadívá přímo do očí, uhrane ho. Takový člověk nebo monstrum docela ztratí sám sebe.
Nestane se ničím, než jen jeho poskokem. Vše ostatní pro něj ztratí důležitost. Je nebezpečný."