červen 2024
Posledni zvonění, rozdaná vysvědčení a hlasitý smích studentů střední školy hlásil konec školního roku. Začalo vytoužené léto. Čas nových zážitků, přátelství, prvních lásek a polibků.
Bylo zhruba odpoledne, když se Meddy vracel ze školy domů. Příjemný vánek mu cuchal jeho krátké černé kudrnaté vlasy. Blížil se k autobusové zastávce, když v tom mu zazvonil mobil s neznámým číslem.
Začalo vytoužené léto. Kryštof seděl v křesle v obývacím pokoji a prohlížel messenger. Četl si zprávy od hlavní vedoucí, se kterou se už za tři dny měl potkat na dalším turnusu dětského uměleckého tábora. Jezdíval jako oddílový vedoucí už dlouho, ale letos poprvé cítil jistou nervozitu. Možná proto, že ji znovu uvidí.
Když Meddy zvedl telefon, ozval se známy hlas. ,,Čau Meddybeare, jak se vede?" Byl to jeho kamarád Konrád, který se nemohl dočkat, až se spolu, a ještě s dalšími přáteli, všichni uvidí na ambroziádě. Což byl umělecký tábor, pro velice nadané děti. ,,Asi jo," odvětil Meddy, ne moc nadšeně. Meddy miloval ambroziadu, ale trochu se bál, protože by mohl znovu spatřit někoho, kdo mu kdysi zlomil srdce.
