2. 7.
Tu noc před začátkem kurzu Kryštof ležel v posteli. Nemohl usnout, byl jak na trní. Co jí řekne, až ji po dlouhé době uvidí. Celou noc nespal, jen aby vymyslel ta perfektní slova, kterými ji okouzlí.
3. 7.
Když se s ní ale druhy den ráno přivítal, zmohl se jen na jednoduché "Ahoooj." Domča se zděsila, proč ji zdraví jakoby se nic nestalo. Stále to bylo mezi nimi od toho minulého června napjaté. Chvilku na něj mlčky zírala, ale pak naštavně bez pozdravu odpověděla: ,,To je tvoje nějaká nová hra? Vieš čo, ja už toho mám dost, já s tebou končím! Dořekla, a vyběhla po schodech do hlavního sálu zkontrolovat děti.
Zhrzený Kryštof se nemohl ani pohnout. Nevěřil vlastním očím a uším. Jeho naděje se pravě roztříštila na milion kousků. Kruh se uzavřel. ,,To ta ambroziáda zase začíná," nahlas si poznamenal.
No co, tak to holt vyjde někde jinde. I když ho mrzelo že ze sebe nevydal víc, něco v hloubi duše mu říkalo, že nemohl Domču svádět donekonečna.
Znovu se nadechnul a šel do sálu za ostatními.
Na nástupu už seděl v poslední řadě Konrád s Meddym, Eva, KJ a Dan.
Když Kryštof vešel do sálu, chtěl se posadit dozadu k Domče, Týně a ostatním ovečkám, ale z řady se ozval obvyklý křik: ,,Kryštofeee," byl to opět tak přátelsky vítající Konrád, který už měl opět jiné vlasy.
Kryštof se se všemi náležitě pozdravil, ale na Meddyho jako kdyby zapomněl.
