Ráno mě Vzbudili sluneční paprsky které mě šimrali po obličeji. Otočím se na druhou stranu postele . Ale moc dlouho mi to nevydrží protože do mého pokoje vejde má matka . "Sofie Becker vstávat a cvičit. Za půl hodiny máš hodinu francouzštiny!" Zahučí matka . Jen ji řeknu něco co mělo znamenat 'zachvilku ' Jen si povzdechne a ze slovy 'ať jsi za 15 minut dole! Nebo si mě nepřej' odejde z mého pokoje .
Chvilku ještě ležím v té vyhřáté postýlce. Ale pak se rozhodnu že je na čase vážně vstávat. Odhrnu peřinu na druhou stranu postele a svoje nohy přemýstím na studenou zem . Která v realitě není studená Jen mé nohy jsou až moc horké. Svojema lehkéma krokama dokračím až ke koupelně. Kde si vyčistim zuby a účešu si vlasy do neupraveného drdolu . Přední pramínky si vydělam . Pak si nandám řasenku na svoje středně dlouhé řasy. Pak se vydám spět do mého pokoje . Kde si vyberu oblečení. (Media) ktere si následně obleču . Pak se vydám do kuchyně kde mě čeká matka a moje připravená snídaně. Kterou tvoří dva tousty ze šunkou a sýrem a nějaká zelenina . A K tomu šálek čaje. Který si dochutím lžičkou medu .
Jak-mile dosnídám vydám se do svého pokoje kde se nachystám na francouzštinu. Nevýhoda domácího učení. Teď mám francouzštinu a pak . Němčinu poté chemii. Čtení. A školní den zakončíme fyzikou.
Nuda já vím ale naši trvali nad domácím učením.
Dojdu do místnosti kde se učím s sednu si na své místo. Moc dlouho nečekám a dojde Albert. Můj učitel němčiny a francouzštiny .
~~~
Musím říct že jsme to čekala horší. Už to mám za sebou . Právě vcházím do svého pokoje . Matka s otcem semnou chtějí prej urgentně mluvit . Takže jsem zvědavá. To bude zase něco že ' a nechceš něco do pokojíčku hodilo by se ti tam toto a nebo tohlencto blabla bla" upřímně vypadá to že je cool mít dost peněz ale je to nuda. Mám vše na co si ukážu i to na co neukážu. Smutné ale pravdivé.
Dám všechny učebnice tam kam patří. A pak si to vykročím za matkou s otcem .
Oba sedí v kuchyni u stolu . Otec pije kávu a matka bílé víno. "Takže co jste potřebovali?" Zeptám se a usměju se . Snad to nebude nic hrozného. "Broučku posaď se." Řekne otec a já tak učiním "musím ti říct jednu důležitou věc ale slib mi . Že se nebudeš zlobit " Řekne otec . A já chvilku přemýšlí. Co by se mohlo stát? "Děje se něco? Někdo umřel? Ne počkat že není mamka těhotná!!" Řeknu a placnu se po čele. " Ježíš jen to ne!" Řekne otec a mamka nad námi jen zákoutí nevěřícně hlavou . "Drahoušku tohle je ne že lepší ale asi lepší než mladší sourozenec" Řekne a semnkne svoje plně naružověle rty k sobě. Takže tvoří růžovou čáru. "A co může být lepšího než sourozenci?" Zeptám se . Koupili mi psa!! Prosím toho si přeji už od svých 8 let. Ale vždycky my řekou to stejný nejsi na psa dost stará' tohle je věc kterou mi prostě nedovolí. "No takže asi jak víš už ti je 11. Že ano. " Řekne otec a já na souhlas kývnu . Proč my přijde že jsou oba nervózní. Tohle nevypadá na psa. Ale jakože vůbec ne! Třeba to bude kočička. Nebo papoušek. Ale spíše bych chtěla psa . Ale nechám se překvapit...
