Enhance (L. T. - Translated - CZ)

7. Chapter

Pohled Robin

Byl to příjemný víkend, během kterého se mi na mysl neustále vracel Louis. Vím, že jsme mluvili především o fotbale, ale i přesto se mi zdál jiný. Ani jednou se mě nesnažil svést jako všichni ostatní. Naslouchal mi tak, jako kdyby vše, co říkám, bylo důležité. Ne jako ti ostatní, kteří byli jen dobří herci a předstírali, že je zajímám. Je na něm něco odlišného, upřímnost v jeho očích, kterou jsem u ostatních neviděla. A to pracuji se sportovci, přičemž je většina mužského pohlaví.

Stejně...Nechci udělat tu stejnou chybu. Bývám okouzlena klukem, který vypadá skvěle a je milý, ale za chvíli se z něj vyklube to samé jako z ostatních. Nechci, aby se to stalo znovu, takže musím být tentokrát opatrná. Vím, že od ostatních se vážně liší, ale na začátku všichni vypadají jinak.

Nicméně, jsem docela nadšená z toho, že ho dnes na tréninku uvidím. Nikdy jsem si ho předtím nevšimla, a tak chci vidět jak hraje. Za prvé jsem byla překvapená, že dnes nevidím Connora na hřišti a Louis tam také nebyl. Začala jsem se docela bát vzhledem k tomu, co se v pátek stalo. Ale později se Louis přidal k ostatním a začal hrát. Není nejrychlejší, ale snaží se, opravdu se snaží a dává do tréninku ze sebe to nejlepší. Všimla jsem si, že ho trenér hodně sledoval. Z nějakého důvodu se v jednu chvíli, když měli kluci přestávku, Louis podíval mým směrem a já mu stihla zamávat ještě předtím, než opět začali trénovat.

Na konci tréninku si ho trenér k sobě zavolal, zatímco jeho spoluhráči odešli do šaten a do sprch, aspoň doufám. Byla jsem několikrát dostatečně blízko na to, abych věděla, že po tréninku smrdí jako čuňata. Nevěděla jsem, jestli bych to měla dělat, ale chtěla jsem z nějakého důvodu na Louise počkat. A tak jsem to udělala. Když pak zamířil ke mne, všimla jsem si něčeho, co předtím nebylo vidět. Byl zraněný. Měl podlitiny a roztrženou tvář. Všimla jsem si i toho, jak bolestivě šel.

Říct, že jsem začala šílet, by bylo slabé slovo. A ještě se to zhoršilo, když jsem zjistila, že za to mohl Connor. Ten malej kus hovna. Nenávidím ho každým dnem víc a víc, a vážně moc toho lituju, že jsem s ním kdy byla. Nerozumím tomu, jak jsem na něm někdy mohla vidět něco dobrého, vždycky byl naprostý kretén. Přísahám, že ho chci zabít, ale když půjdu a budu na něj přinejmenším řvát, tak myslím, že akorát půjde ještě víc proti Louisovi. Už vím jaký je Connor typ. Slepě nadřazený, hloupý chlap. Takže místo toho, abych šla po tom zasraném idiotovi -svém ex- jsem se soustředila na Louise.

Jednu z věcí, který mě moje máma naučila, je první pomoc, takže jsem více méně věděla, co mám dělat, když jsem ho vedla do malé ošetřovny vedle šaten, kam hráči chodí, když se během hry zraní. Louis mě následoval v tichosti. Někdy jsem se musela podívat za sebe, a bych se ujistila, že mě stále následuje. Pokaždé jsem se na něj usmála. Nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem se za to z části zodpovědná, protože kdyby mě v pátek nebránil, Connor by ho nechal na pokoji. Já jen doufám, že Louisova zranění nejsou tak vážná.

Když jsme se dostali na ošetřovnu, ukázala jsem na lůžko. Odešla jsem do místnosti, kde měli všechny potřebné nástroje k tomu, abych mu mohla ošetřit rány. "Sundej si tričko," požádala jsem ho, stále k němu otočená zády, připravujíc si všechno, co budu potřebovat.

"Uh, já nevím, jestli je tohle dob..."

"Potřebuju se podívat na tvoje žebra. Šel jsi docela vtipně, takže předpokládám, že tam tě taky uhodil," přerušila jsem ho a slyšela jsem si ho povzdechnout.

Když jsem se k němu otočila zpátky čelem, viděla jsem, jak v bolestech zápasil s tričkem. Jak mohl takhle celou dobu hrát? Teď už jsem chápala, proč ho celou dobu trenér pozoroval. Je úžasné, že si vedl tak dobře i přesto, že byl zraněný. Ale trénink to pravděpodobně všechno udělal ještě horší a on je tak ještě ve větší bolesti. Nemůžu se rozhodnout, jestli to, co udělal, je statečné a nebo jednoduše stupidní.