Enhance (L. T. - Translated - CZ)

11. Chapter

Pohled Robin

"Oh Bože, už nikdy znovu nebudu pít!" zaskuhrala jsem, když jsem se probudila, pulzování v hlavě mě pomalu zabíjelo.

Schovala jsem se pod přikrývky a zkoušela jsem se nehýbat, ale vypadalo to, jako kdyby se věci kolem mě točily, dokud jsem už nic neviděla. Nesnáším to, nesnáším kocoviny! Proč jsem včera v noci tolik pila? Vím, že jsem člověk, co toho tolik nevydrží, vždycky si místo toho vybírám kolu nebo džus, vyhýbám kvůli tomu alkoholu. Co mě to minulou noc posedlo?

Jo pravda...Louis. Slavila jsem s ním a nechala jsem se trochu unést.

Pamatuju si minulou noc, více méně, skoro všechno. Nějaké části mám rozmazané a u některých si nejsem jistá, jestli se opravdu stali nebo byly jen sen. No, vím, že ta část o útoku mimozemšťanů byl sen, protože si nemyslím, že by nás včera mimozemšťani napadli.

Mám nejasnou paměť o Louisovi, jak mě nesl do pokoje a jak mluvil o nás. Myslím, že jsem se ponížila a on řekl něco, ale nejsem si jistá, jestli to doopravdy řekl nebo to byla část mého snu.

Jamie mi řekla, že je Louis do mě vážně zamilovaný, že to ví každý a bla bla bla a já vím, že se snažím si namluvit, že není a bojím se, že to co si myslím, že řekl, bylo jen v mé mysli, protože vážně chci, aby do mě byl zamilovaný.

Oh Bože, moc přemýšlím a ta kocovina mě zabíjí.

"Ahoj Robin," Slyšela jsem šepot a nahlédla jsem mimo můj úkryt, kde jsem našla Jamie, skloněnou. "Tady, vezmi si nějaký aspirin a vodu, hodně vody."

Podala mi velkou sklenici vody a dva aspiriny. Bože požehnej její duši za to, že mi dneska pomáhá. Tohle je to, k čemu jsou nejlepší přátelé, aby nám pomáhali, když jsme nepoužitelný pytel brambor a nedokážete ani vylézt z postele.

Vzala jsem si prášky a napila jsem se vody, sedla jsem si na postel a Jamie neodešla, seděla naproti mě, oči přilepené a mně. "Tak," začala a já zaskuhrala. Prášky zatím nezabraly. "Bavila ses včera?" zeptala se mě, zvedajíc své obočí a drzí úšklebek na rtech.

Protočila jsem oči a začala se mi točit hlava. Vážně, už tohle znovu dělat nemůžu, neumím se vypořádat s kocovinou. "Bavila jsem se," odpověděla jsem jí šepotem, protože kdybych mluvila víc nahlas, bylo by to horší. "A ne, nedělali jsme nic, ty úchylný idiote."

Jamie se trochu uchechtla, když jsem se napila víc vody, moje hlava mě stále zabíjela. "Oba jste byli opilí a tys nevyužila situace? Myslela jsem si, že jsi trochu chytřejší," moje nejlepší kamarádka mě kárala a já na ní zírala překvapeně. Její moralizování je tak trochu na nic.

"Nenavrhuješ snad, že jsem měla využít šance z našich stavů, nebo jo?"

"Nenavrhuju," odpověděla. "Říkám to jasně. Měli jste," ukončila to Jamie a já tomu nemůžu uvěřit, zasmála jsem se, což mi způsobilo jen víc bolesti. "Jsem vážně zklamaná."

"Oh pšt. On taky nic nezkusil a to si říkala, že je do mě zamilovaný. I přesto, že jsem byla opilá, neudělal nic. Myslím, že tvoje teorie o tom, že je do mě zamilovaný, je špatná."

Ne, necítím se zklamaně. Je to jen ta kocovina.

"Aw, a ty jsi z toho smutná? Chtěla jsi, abyste se konečně někam pohnuli?"

"Sklapni!" Oh, neměla bych zvyšovat hlas. Moc to bolí! "Jsme jen přátelé," dodala jsem šeptem, držíc si hlavu v rukou.

"Protože si nevyužila situace. Přišla jsem sem a čekala jsem, že ho najdu u tebe v posteli," řekla Jamie bez okolků a já se zadusila vlastním lokem, což nutilo mou hlavu explodovat. "Byla jsem docela překvapená, když jsem tě našla samotnou, chrápající."