Enhance (L. T. - Translated - CZ)

13. Chapter

Pohled Louise

"Tomlinsone!" zakřičel na mě trenér, po tom co jsem se začal připravovat na svůj extra trénink potom, co jsme měli jeden den volno.

Zastavil jsem se na své dráze a otočil jsem se, abych se setkal s jeho pohledem. Kráčel ke mně s přísným výrazem a na moment jsem se začal bát, že jsem udělal něco špatně a on mě jde vyškrtnout. Nechci sedět na lavičce během celé další hry. Jako tomu bylo předtím a já to vážně nesnášel. Hrál jsem jako pravý útočník, ale předtím než jsem se sem dostal, trenér Meyer řekl, že nejsem dostatečně rychlý jako ostatní útočníci, takže stejně tak můžu hrát v pozadí, ale to není něco, kde bych chtěl hrát. A potom co přišel Connor, moje šanci na mojí starou pozici útočníka zmizeli úplně.

Co když teď nebudu moct hrát ani poločas? V minulé hře jsem hrál středového hráče, což je lepší než předtím, ale není to můj cíl. Vím, že každá pozice je důležitá, ale každý máme svoje preference, nebo ne? Když dojde na hřiště, tak moje je ta, být útočník. Hrál jsem jako útočník dlouho, takže to bylo těžké si zvyknout jako pravý obránce, když jsem se dostal na univerzitu.

"Ano, trenére?" odpověděl jsem, stále nervózní. Pracoval jsem tvrdě na mém zlepšení, takže mě určitě nebude chtít dát na lavičku, nebo jo?

"Žádný trénink na víc pro tebe dnes, synu," řekl mi a já se cítil poražený.

Takže to celý ten čas bylo bezvýznamný? Všechna ta tvrdá práce...na nic? Nemůžu tomu uvěřit.

"Oh," je všechno co dokážu říct, dívajíc se dolů na míč pod mou pravou nohou. Takže tak to je.

"Měl bys jít a slavit. Rozhodl jsem se tě dát do stálé sestavy pro tuhle sezónu. A když budeš nadále pracovat na tvojí rychlosti, tak potom budeš hrát jako útočník. Vím, že to je to k čemu ty směřuješ. Odvádíš skvělou práci, synu," řekl mi a já jsem byl překvapený, nevěděl jsem jak reagovat. "Jsi nejvíc oddaný hráč a zasloužíš si odměnu. Dobrá práce. Teď si trochu odpočinout, dneska si na tréninku pracoval tvrdě."

Jsem tak zaskočen a šťastný, že ani dýchat nemůžu. Ve stálé sestavě, to znamená, že budu hrát každou hru. Každou hru od začátku až do konce, pokud si trenér myslí, že to zvládnu a nezemřu na hřišti. To je opravdu skvělé! To je úžasné! A ví, že chci hrát jako útočník. On to ví!

"Já-Já-Já... díky moc, trenére! Slibuju, že budu všechno proto, abych pokračoval ve zlepšení," slíbil jsem mu a myslím, že jsem se klepal z čiré radosti.

"Já vím, že budeš, ale dneska už prosím jdi a upusť od hry na několik hodin, nikdy není dobré, když jsi tolik posedlý. Užij si den, Tomlinsone." Zakončil to poplácáním mě po zádech.

Potom se otočil a odešel a já jsem tam zůstal stát sám uprostřed hřiště, smál jsem se jako idiot a stále jsem se trochu třásl.

Dokázal jsem to. Něco z toho. Jsem v půli cesty, jsem ve stále sestavě. Jasně, že je to potřeba oslavit! Vsadím se, že Harry to půjde oslavit rád i když je teprve středa.

Prakticky jsem utíkal do šaten se osprchovat, abych mohl jít hledat Harryho. Bude z toho taky šťastný, ví jak důležité to pro mě je. Dokázal jsem se to! Teď jsem ve stálé sestavě. Sakra, jo!

Když jsem doběhl do šaten, našel jsem tam trenéra, který říkal ostatním nové informace pro další hru, které zahrnovali i to, že já jsem ve stále sestavě. Někteří spoluhráči mi gratulovali, některým to bylo úplně jedno a pak tu byl Connor, zíral na mě s odporem. Z nějakého důvodu Connorovo pohrdání mým úspěchem to dělá ještě sladší.