My dream job

-50-

Tom

Catalina se posadila na mou postel a znovu potichu zavzlykala. Rychle jsem zavřel a zamknul dveře a sedl si k ní. Pohled na ní mi lámal srdce. Nechci, aby se holka, kterou miluju, trápila. Nevím, jestli mám začít mluvit já nebo mám počkat až začne mluvit ona. Po chvíli jsem se zvedl a došel do koupelny pro kapesníky, které jsem Catalině podal. S tichým ,,děkuji" je přijala a hned je použila.

,,Copak se stalo?" Zeptám se po chvíli mlčení a ona se na mě podívala s takovou bolestí v očích, kterou jsem ještě nikdy u nikoho neviděl. ,,Tome, slib mi, že to nikdy nikomu neřekneš. Prosím..." zašeptala. ,,Zlato, to je samozřejmost. Nikdy bych neprozradil tvoje tajemství." Ujistím jí a chytnu jí za ruku, aby věděla, že tu pro ni vždy budu. Ona se podívá na naše spojené ruce a trochu se pousměje.

,,Víš něco jsem ti neřekla. Nikdy o tom s nikým nemluvím, ani s tátou jsem o tom nikdy pořádně nemluvila. Je to pro mě neskutečně těžké." Výdechne a zase ji po obličeji steče slza. Nechci ji přerušovat, a tak ji jen hladím po ruce a čekám až sama začne povídat. ,,Měla jsem sestru..." její hlas je tak slabý a mě se zadrhne dech. Měla sestru? Proč mi o tom neřekla? A proč o ní mluví v minulém čase?

,,Byla o dva roky starší, ale byla jako moje dvojče. Měly jsme skvělý vztah a skoro vše jsme dělaly spolu. Navzájem jsme se o sebe staraly a... byla úžasná Tome." zavzlyká, ale usmívá se při vzpomínce na svou sestru. ,,To ona byla vždy ta extrovertní, to ona byla ta, která se dokázala bavit s každým. Kdyby nebylo jí, proseděla bych všechen čas doma s knížkou." uchechtla se a utřela si slzy z obličeje.

,,Byly jsme nerozlučná dvojka, vždy mě chránila a já v ní měla oporu. Nedokázala jsem si představit žít život bez ní. A teď tak ale musím žít. " řekne a znovu se rozpláče. Rychle jí obejmu a ona se ke mně úplně přitulí. Jsem z celé téhle situace tak zmatený. Chtěl bych jí nějak pomoc, ale nevím jak.

,,Co se jí stalo?" zeptám se šeptem a pohladím ji po tváři. ,,Když mi bylo šestnáct, táta se domluvil s matkou, že za ní na týden pojedeme. Sofia..." znovu zavzlyká. ,,Sofia s matkou měla lepší vztahy, než já, ale pořád to nebylo nic extra. Takže i když jsme jeli k matce, tak jsme většinu času byly mimo barák. No a pak jsme se jednou večer vraceli z kina a z nákupů a..." z těžka se nadechne a snaží se pokračovat. ,,Na ulici jsme narazily na tři kluky, který měli furt nějaký narážky a tak jsme je obešly. Jenže když jsme zahly do takové menší uličky, oni přišli za námi a chtěli nás okrást. Já jsem jim chtěla dát všechny peníze, co jsme u sebe měli, ale Sofia ne. Ona byla ta statečná, která se jim postavila a začala se s nima hádat. Já jsem jí říkala, ať to nedělá. Říkala jsem to, ale ona mě neposlouchala." Řekne a její pláč nabere na intenzitě. Lásko moje co s tebou mám dělat?

,,Do jednoho toho kluka strčila a pak..." začne dýchat ještě hůře než do teď. ,,Jeden z těch kluků jí bodl nožem. Já jsem začala křičet a hrozně brečet, ale ti dva mě chytili a já jí tak nemohla pomoc." řekne a já chvilku zůstanu jen tak blbě zírat. Čekal jsem cokoliv, ale tohle ne.

,,Zlato pojď ke mně." řeknu a pomůžu jí sednout si na můj klín. Ona mě pevně obejme kolem krku a dál brečí. ,,Já viděla, jak jí zabili, Tome. Sofia, byla celá od krve a já... měla jsem na sobě tu krev taky." zavzlyká a její sevření zesílí. Chudinka moje malá, vůbec jsem netušil, že si tímhle musela projít.

,,Bylo to strašný. Nemohla jsem nic dělat, byla to hrozná bezmoc. Přestali mě držet, až když se ona přestala hýbat. Nechali mě jít. Řekli, že jsem stejně slabá na to, abych je šla nahlásit." pokračuje a u toho brečí. ,,Já jsem ale pomoc zavolala hned jak odešli. Myslela jsem, že bych jí ještě pomohla, ale už to nešlo." A přišel další nával slz. To je strašný, kdo tohle může udělat? Taky se mi chtělo brečet. Sice jsem neznal Sofiu, ale tohle si nezaslouží nikdo. A Catalina? Musela na to celou dobu koukat. To je tak strašný. Pár slz mi taky uteklo, ale utřel jsem je a snažil se být silný pro Catalinu. Rozhodně by jí nepomohlo, kdybych tu začal brečet i já.