My dream job

-53-

Catalina

Cesta domů trvala půl hodiny, ale mě přišla nekonečná. Byla jsem hrozně nervózní. Ani nezajíždím s autem do garáže a už letím do domu. Tak jo, bude to v pohodě. Teď už jen počkám pár minut a budu vědět pravdu. Vůbec nevím, co budu dělat, jestli se to potvrdí. Prosím ať je mi špatně jen z těch prášků. Kolik ještě času? Ještě dvě minuty? Proč ten čas utíká tak pomalu? Co si zatím uvařit čaj? Jo to je skvělý nápad. To by mě mohlo trochu uklidnit.

Sejdu tedy dolů a zamířím do kuchyně, kde dám vařit vodu. Natáhnu se pro můj oblíbený hrneček a dám do něj pytlíček s čajem. Jakmile se voda uvaří, čaj zaliju a teď už stačí jen počkat. Nervózně podupávám nohou a když už můžu, pořádně se napiju čaje. Nechci ani přemýšlet nad tím, co se stane, pokud ten test bude pozitivní. Povzdychnu si a zamířím zpátky nahoru. Čím blíž jsem ke koupelně, tím nervóznější jsem.

Otevřu dveře a pomalu dojdu k umyvadlu, kde jsem test nechala položený. Na chvíli zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Otevřu oči a vezmu si do ruky test. Okamžitě mi vyhrknou slzy a sesunu se k zemi. Test je pozitivní. Slzy se mi začnou kutálet po tvářích a já nedokážu přestat plakat.

Nikdy bych si nemyslela, že budu takhle reagovat na to, že jsem těhotná. Samozřejmě jsem si děti přála a chtěla jsem je brzo, ale ne takhle. Chtěla jsem, aby se narodilo do úplné rodiny. Aby vyrůstalo s oběma rodiči. Chtěla jsem mít miminko s přítelem nebo manželem, abychom mohli tu radost sdílet spolu. Místo toho čekám miminko s klukem, který má jinou přítelkyni a každý bydlíme v jiné zemi. Jak to bude? A jak mu to mám vůbec říct? Jak bude reagovat?

Vyndám si mobil z kapsy a hned začnu volat mojí nejlepší kamarádce. Chvíli to vyzvání, ale nakonec to zvedne. ,,Ahojky, konečně voláš. Už jsem si myslela, že jsi na mě zapomněla." zasměje. ,,Nicole.." vzlyknu. ,,Katie, co se děje? Proč pláčeš?" vyhrkne. ,,Nicole, myslíš že bych za tebou mohla přijet?" ,,Jasně, ale co se stalo?" ptá se starostlivě. ,,Radši bych ti to řekla osobně. Zkusím si to zařídit tak, abych mohla odjet co nejdřív." Potřebuju odjet, potřebuju si to všechno promyslet, potřebuju být co nejdál od Toma.

***

Přijedu ke studiu a jsem snad více nervózní než ten první den. Musím zajít za Mikem a probrat s ním můj náhlý odjezd a taky se nějak vypořádat s Tomem. Určitě pozná, že se něco děje a já vůbec nevím, jak mu to vysvětlit. Jako vždy je tu hodně lidí, ale mě teď zajímá jen Mike. Nakonec si ho všimnu, jak stojí u jednoho kameramana a něco mu vysvětluje. Hluboce se nadechnu a rozejdu se jejich směrem.

,,Ahoj Miku, mohla bych s tebou mluvit?" ,,Jasně, tak na mě počkej u mě v kanceláři. Ještě tu něco dořeším a za pár minut tam budu." Jen přikývnu a vydám se chodbou až k jeho kanceláři. Sednu si na pohovku, kterou tu má a povzechnu si. Kdybych nebyla tak blbá, nemusela bych nic z toho řešit. Hrozně mě štve, že se neraduju z toho, že čekám miminko, ale starosti s tím, jak to všechno bude probíhat, převažují.

,,Tak jsem tady, dáš si něco k pití?" zeptá se Mike a ukáže na kávovar, který tu má. ,,Ne děkuji, radši bych přešla k mému problému." řeknu nervózně a poposednu si. ,,Co se děje?" zeptá se Mike. ,,Potřebuji odjet do Itálie. Mám nějaké...ehm rodinné problémy a potřebovala bych odjet co nejdříve." ,,Ou tak to jsem nečekal. Přemýšlím, jak to udělat, počkej chvilku." řekne a na svém stolu si vezme nějaké papíry.

,,Myslím, že kdybychom se snažili a změnili pořadí natáčení scén, ve kterých účinkuješ, mohla bys odjet už zítra večer." ,,Vůbec nevím, jak ti poděkovat. Ani nevíš, jak si mi právě pomohl. Jsi úžasný." řeknu s úsměvem a obejmu ho. ,,Je to v pohodě, stejně s tebou už máme skoro všechno natočeno. Hlavně ti přeju, ať se ty problémy vyřeší." ,,No to taky doufám." povzdechnu si a vydám se směrem maskérna.