Catalina Marini je nadějná herečka, která zatím vystupuje hlavně v divadlech. Už za sebou má i několik filmových rolí, ale zatím nic tak velkého. Jednoho dne ji však zavolá její manažer a vše se změní...
Co ji čeká? A koho pozná?
V příběhu se vysky...
Už se blíží konec filmu, ale ani jeden na televizi nekoukáme. Ona usnula a má hlavu položenou v mém klíně. Pohled na ní je mnohem zajímavější než film a tak raději sleduju jí, jak klidně oddechuje s lehce pootevřenými rty.
Ze sledování téhle roztomilé holky, která mě používá jako polštář, mě vyruší zvonění telefonu. Není to ale můj telefon. Nechci se jí hrabat v mobilu a tak to nechávám být. Po chvíli ale začne zvonit znovu a tak se pro něj opatrně natáhnu, abych jí nevzbudil. Hned se zamračím, když jsem uvidím jméno na obrazovce.
Proč jí sakra volá ten kretén? Tím kreténem samozřejmě myslím Marca. Nevěděl jsem, že jí i volá. Nakonec zjistím, že jí napsal hromadu zpráv, jen za tuhle hodinu. Nedá mi to a chat rozkliknu.
Marco: Katie, už my chybíš😭 Zavoláme?
Marco: Jsi tu?
Marco: To se s ním máš tak úžasně, že mi nemůžeš ani odpovědět?😠
Marco: Notak Zlatoo...
Marco: Stýská se mi☹️
Podobných zpráv tam bylo asi ještě deset. Ten chlap je vážně psychopat. I když to Cato nedává najevo, hodně jí to vadí. Nechce mu ublížit, ale zároveň s ním nechce mít nic společného.
Potom, co přišla nová zpráva, jsem to už nevydržel a něco udělal.
Já:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už nenapsal a my měli klid. Normálně bych do telefonu nikomu nelezl a uz vubec bych tam neodeslal zprávu, ale vím, že je z toho Cato smutná a tohle by mohlo pomoc.
Když film skončil, opatrně jsem vzal Cato do náruče a odnesl jsem jí do ložnice. Tam jsem jí sundal džíny, aby se mohla v klidu vyspat. Já jsem pak zůstal jen v boxerkách a lehl si vedle ní.
Catalina
Ráno se probudím ve své posteli, to znamená, že jsem usnula u filmu Tom mě musel včera odnést do ložnice. Ale on tu nikde není. Než stihnu nějak více přemýšlet nad tím, kde by mohl být, otevřou se dveře a z nich vyjde Tom s tácem a krásně voňavou snídaní.
,,Dobré ráno." Usměje se a tác položí na postel a pak se sedne naproti mě. ,,Dobré, to si dělal ty?" ptám se a hned si beru jednu palačinku. ,,No myslím, že si včera mohla poznat, jak jsem na tom s vařením." Zasměje se a já musím taky.
Včera se mu podařilo špagety rozvařit úplně na kaši. A taky spolehlivě zařídil, aby voda z hrnce byla po celé kuchyni. No uznávám, že kuchtění asi nebude jeho silná stránka.
,,Hele musíš to brát tak, že jsme se nakonec skvele najedli." ,,Ale jen proto, že tu máš zásobu špaget asi na tři měsíce a mohli jsme je udělat znova." Směje se a nalévá mi čaj do hrnečku.
