Zákoutí mysli [Pozastaveno]

Šampion

Celé publikum se vhrnulo do arény a běželi ke mě. Bylo jim úplně jedno, že šlapali poraženému po obličeji. Běželi a vyzvedli mě nad jejich hlavy. Zvítězil jsem. Já to dokázal. Předávali si mě a já plul s důvěrou v jejich rukách. Pocit štěstí byl nepopsatelný. Najednou si mě všichni vážili a milovali mě. U mé hlavy se objevila ta žena co mi předala zbraně. Všiml jsem si, že není až tak stará jak jsem si myslel. Mohlo jí být tak dvacet a měla neskutečně krásné oči. "Bradde. Jsi nejlepší. Gratuluji." Držela mě za ruku a třásla mi s ní. "Děkuji děkuji ti. Ale jak se jmenuješ?" Chytl jsem se jí pevněji, abych ji neztratil v davu. "Jsem Elisabeth ale říkej mi Liz." Mrkla na mě a pustila se. Teď jsem byl teprve šťastný. Věděl jsem že všechno je v pořádku. Věděl jsem že se ničeho bát nemusím. Ale najednou skončila řada nosičů a já jsem byl donucen skočit na zem. Přede mnou se objevil Jace. Usmíval se, jakoby věděl co se stane. "Kamaráde, nikdo v tebe nevěřil. Nikdo nevěřil že ten hubený vlasatý kluk dokáže porazit Toraka. Musel jsem jim ukázat co v tobě je. A taky, vsadil jsem na tebe svůj pobyt tady. Zachránil si mi kůži brácho." Usmíval se. Nedokázal jsem mu neodpustit. Jeho modré oči prosili. A navíc to byl můj jedinej kamarád tady. "Ty parchante tohle už mi nikdy nedělej." Vzal jsem ho okolo krku a se smíchem jsem ho začal provokovat. Pěkně jsem mu pocuchal čupřinu. Pak se nám oboum smíchy prolomily kolena. Viděl jsem všechny ty lidi, jak na nás zírají a nevědí co si myslet. Rozesmálo mě to ještě víc. Bože jak já si to užíval. "Nyní jsi náš šampion. Počítej s tím že tě kde kdo vyzve na souboj." Jace mě poplácal po zádech a já se na něj pohrdavě podíval. "Na to zapomeň. Tohle už zažít nechci. Teď se budu soustředit na výuku a výběr zbraně a pak uvidíme co nám Franx řekne." Dav mě opět zvedl a vynesl z arény. Nikde jsem nezahlédl Mellanie. Chtěl jsem aby to viděla. Chtěl jsem aby viděla že jsem silný a dokážu jí ochránit. Chtěl jsem se předvádět. Všechno ve mě toužilo aby to viděla. Vynesli mě do obrovské místnosti se stoly a lavicemi z mahagonu. Každý si vzal svůj plecháček, který ležel na jeho místě a došli si do kuchyně pro nějaké pití. Mě přidělili hrníček, na kterém byla znamení ohně. Jace mi ho naplnil a pozvedl svůj vlastní. Všichni utichli. " Dnes jsme viděli kouzlo tohoto kluka. Ukázal nám, že i ti nejmenší se mohou stát největšími. A proto teď připíjím na našeho nového šampióna. Bradda Hawkeye." Mé jméno znělo celou místností, do té doby než se rozezněly souhlasné výkřiky. Lidé pozvedli číše a připíjeli na mě. Když dopili bouchli hrníčkem do stolu. Nezůstali u jednoho a bouchali hned několikrát za sebou. Byl to jejich způsob projevu. Plechový zvuk se mi líbil. Byl to projev úcty a hrdosti. Po tomhle proslovu se všichni zvedli a šli do kuchyně. Vycházeli s talíři plnými jídla. Takové dobroty jsem neviděl no vlastně nikdy. Jeden tac s jídlem přistál i přede mnou. To bylo bombastický.

Po dobré večeři jsme šli s Jacem na pokoj a já přemýšlel. Jen tak jsem ležel na té nejúžasnější posteli na světě. Zamrazilo mě. Na jakém světě? Kolik může být světů jako je tenhle? Samé nezodpovězené otázky. Otočil jsem se na Jace který si psal něco do deníku. "Kámo chtěl bych to skončit. Víš prostě jen tak jít a zmizet. Už mi to leze na mozek." Zaklapl deník a položil ho na stolek. Vážně se na mě podíval. "Co to kecáš za blbosti? Bradde jak o tom můžeš přemýšlet potřebujeme tě. Mel tě potřebuje. Pochop to. Nejsi tu jen za sebe ale musíš myslet na ostatní. Co by asi dělali kdybys tu nebyl? Hm myslíš že by šli jen tak dál? Zlomilo by je to." V jeho obličeji se zračila zloba. Byl naštvaný na mě? Asi jo. Otočil se ke mě zády a zhasl lampičku. Zase se mi všechno začalo přehrávat v hlavě. Vítězství a to všechno. Jace mi slíbil že zítra si půjdu vybrat zbraň s kterou budu trénovat. Co tu vlastně dělám? Mohl bych zabít tu potvoru co znetvořila Mel a vrátit jí křídla? To bych mohl. Musím trénovat a musím se zdokonalit. Musím to prostě dát. Ještě dlouho do noci jsem přemýšlel a představoval si jak tu obludu zabíjí. Jak velká Zafi padne a já si získám srdce své milované.