Předurčena měsícem

Kapitola 14.

Probudila jsem se za východu Slunce. První paprsky Slunce okolo mě rozzařovalo kapky rosy které se nádherně leskly. Pomalu jsem si sedla a s mírným úsměvem jsem se rozhlížela po okolí. Příroda se začínala probouzet ze spánku a tak jsem mohla zaslechnout jak Třebíci (něco jako Andulky) začínají zpívat a poletovat okolo. Podívala jsem se po členech výpravy a všichni ještě tvrdě spali. Zvedla jsem obličej k nebi a nastavila tvář vycházejícímu Slunci. Spokojeně jsem vzdechla, když mi tvář začali ohřívat paprsky. Pomalu jsem otevřela oči a zadívala jsem se směrem odkud k mým uším dolehl zvuk tekoucí vody.

Nejtišeji jak jsem dokázala jsem se zvedla z mého pelechu. Potichu jsem si nazula boty. Vzala jsem si pár mých věcí a rozešla se k vodě co jsem slyšela.

Šla jsem dobrých pár minut dokud jsem nenarazila na menší jezírko. Třebíci poletovali okolo nedalekých květin a vesele zpívali. Jen jsem se pousmála a odložila jsem si věci z rukou na zem. Rozepla jsem si opasek se zbraněmi a hned vedle nich jsem odložila i moje nátepníky, nárameníky a šupinatý kyrys. Z měšce jsem pro jistotu vytáhla jeden Wilf a položila jsem ho na špičku mojí čerstvě zuté boty. Spokojeně jsem poslouchala přírodu okolo mě, když jsem si začala rozvazovat korzet. Po něm jsem si rozvázala moji tkaničku na kalhotech a chvíli jsem stála ve slunečním svitu pouze v mojí obrovské košili. Slunce a mírný vánek malovali nádherné obrazce na hladině vody. Zvedla jsem Wilf z boty a rozešla jsem se k hladině vody. ,,Vodní stvoření a duchové, nechte prosím zde jednoho Horala smýt své strasti a trápení. Nechť se z něj nestane Vaše kořist ani oběť." Pronesla jsem tiše a palcem jsem vymrštila peníz vysoko do vzduchu aby mohl krásně zazvonit než dopadl do vody. Když se chvíli nic nedělo tak jsem s úlevným výdechem přetáhla i ten poslední kousek mého oblečení přes hlavu a pomalu vlezla do chladné vody. Voda byla přímo božská, musela být na nějakém magickém místě, protože i přes sluneční paprsky jsem mohla vidět jak se voda při jakémkoliv mém pohybu rozjasňuje jemným modrým světlem.

,,Tak jsem si se tedy vypařila." Ozval se za mnou hlas Brandona a já rychle ponořila zbytek zad pod vodu a otočila jsem se čelem k němu tak aby nic neviděl. ,,Ty jsi mě sledoval?" Odpověděla jsem mu chladně a prohlížela jsem si jak se mu jemně naznačil dolík na jeho levé tváři, když se spíš pro sebe mírně ušklíbl. ,,O to zajímavý jsem sice přišel ale jestli mi dovolíš rád bych se taky umyl. Bůh ví kdy budu mít další příležitost." Řekl mírně a já si ho prohlédla. Jeho téměř půlnočně černé vlasy byly ještě pořád rozházené po jeho spánku. ,,Pokud si zaplatíš ochranu tak ti nemůžu bránit v tom aby jsi se umyl." Pronesla jsem k němu a opět jsem se k němu otočila zády a ponořila jsem se pod hladinu. Po chvíli jsem se vynořila a stihla jsem zaslechnout tiché zvonění letící mince a i její následné dopadnutí do vody. Lehce jsem zaklonila hlavu a opět jsem si namočila vlasy které jsem si začala pod vodou mýt. Cítila jsem i slyšela pod vodou, že nejsem už jediná kdo je ve vodě. Stále jsem nechávala oči zavřené dokud jsem kousek za sebou neucítila přítomnost Brandona a do nosu mě neudeřil jeho pach. Pomalu jsem otevřela oči a pořád s rukama ve vlasech jsem se na něj zadívala. Viděla jsem, že něco říká ale přes vodu jsem mu nerozuměla. Pomalu jsem se narovnala a odstoupila od něj tak aby mi voda sahala po krk a otočila jsem se na něj. ,,Co jsi to říkal? Nerozuměla jsem ti přes vodu." Řekla jsem mu klidně a snažila jsem se nedívat na jeho ramena která mu pořád vykukovala z vody. ,,Ptal jsem se tě jestli nechceš umýt záda." Zeptal se mě a já na něj vytáhla obočí. Nervózně si rukou začal třít zezadu jeho krk. ,,Vím, že to není úplně vhodný ale přišlo mi správné abych ti to nabídl." Povídal dál a snažil se dívat všude možně jen ne na mě. ,,Tohle jsi tehdy nabídl i Judy z vedlejší vesnice?" Zeptala jsem se ho chladně. Vím, že jsem na to neměla právo, když jsem moc dobře věděla, že mezi námi nikdy nic nebylo. Jenom jsem nechtěla skončit jako nespočet dívek které s ním při první možné příležitostí skočili do peří. ,,Nebo kovářovic Luda, pekařova Tia, Dyania, Kiola, Trisha, Riola, Donia a další?" Dívala jsem se na něj s neustále zvednutým obočím a cítila jsem jak mě v něm začíná mírně brát křeč. ,,Já..." Zarazil se Brandon a polkl. ,,Tak jsem to nemyslel." Vydechl a zadíval se mi do očí ze kterých sršela lítost a zmatek. ,,Ne díky. Zvládnu si to udělat sama." Pověděla jsem mu a schválně jsem použila dvojsmysl. Neuniklo mu to ale i tak jsem si všimla jak mu v očích proběhl nějaký pocit který jsem nestihla zachytit. Ponořila jsem se a odplavala jsem pod hladinou pryč. Jakmile jsem se vynořila tak jsem se zadívala na blízký břeh který byl ode mě asi da metry. Zahlédla jsem jak se na kořenech stromu co se lehce dotýkali vody nacházejí malé bílé kvítky. Ztuhla jsem a hypnotizovala ty kořeny. ,,Brandone.." Vydechla jsem tiše a nespouštěla jsem oči z těch kytek. ,,Hele já vím, že nejsem..." Začal ale já mu do toho opět skočila. ,,Brandone!" Zopakovala jsem tiše. ,,Já vím, že to asi nechceš slyšet ale.." Pokračoval jako bych nic neřekla. Oči mě pálili od toho jak jsem zírala na ty květy. ,,Klizma!" Vydechla jsem tiše a konečně jsem se dočkala nějaké reakce, protože nastalo naprosté ticho. Žblunknutí vody jak se ponořil pod hladinu a během okamžiku jsem cítila jeho dlaň na mých zádech než se pomalu vynořil. Z jeho dotyku jsem cítila pálení po celém těle. Jakoby mi po kůži pobíhali blesky. Chtěla jsem se podívat na něj a na to jak mu po tváři teče voda ale nemohla jsem. Cítila jsem jak se zadíval stejným směrem jako já a všimla jsem si jak ztuhl. Pomalu popošel abych na něj viděla periferním viděním a kývl, že rozumí. Opatrně a tak aby udělal co nejmíň zvuku zvedl ruku a z menší trhliny vytáhl malou vrhací dýku a podal mi ji. ,,Máš větší švih jak já takže to udělej ty." Zašeptal to téměř neslyšně. Poslepu jsem si dýku vzala a konečně odtrhla oči od těch zpropadených květů. Zaměřila jsem se do koruny stromů. Hledala jsem tu zatracenou tmavě zelenou kytku s fialovými okraji. Chvíli jsem tam tak stála dokud jsem nezahlédla menší pohyb fialové mezi listy. S pohledem upřeným do koruny jsem se pomalu rozešla dopředu tak abych měla volné ruce. Jakmile jsem měla vodu těsně pod prsa tak jsem pomalu přiložila hřbet ruky k ramenu druhé ruky. Jemně jsem si otočila dýku tak abych mezi prsty svírala její čepel. Jemně jsem vydechla a prudce jsem vymrštila ruku vpřed. Jakmile se stříbrný odlesk ztratil v koruně stromu tak se ozvalo mírné kvílení a syčení.

,,Věděl jsem, že to zvládneš." Pochválil mě Brandon a já ucítila jak se opět ke mě zezadu přiblížil. ,,Víš, já vážně nechtěl..." Začal znovu tiše ale to jsem na něj hodila přes rameno pohled, kterým jsem mu dávala jasně najevo ať sklapne. Naštěstí to pochopil a tak poraženě vydechl a svěsil ramena. ,,Nezajímá mě co jsi chtěl nebo nechtěl. Nebudu tvůj další zářez." Zavrčela jsem na něj a všimla jsem si jak nervózně polkl. Zadívala jsem se na kmen přede mnou a rozešla se směrem ke břehu a smutného Brandona jsem nechala za zády.