Mé jméno je Hvit Vind. Jsem Horal což je podle vašeho jazyka něco jako lovec skrytý v lese. Mezi mým lidem se šíří legendy a příběhy o takových jako jsi ty. O lidech. Tvoje rasa je tolik odlišná od té mojí a přitom jsme si v tolika věcech podobní.
...
Rozhlédla jsem se znovu po tomto náměstí a všimla jsem si slabě fialkového praporku s obrázkem levandule. Pobídla jsem Villa a rozjela se pomalu směrem k tomu obchůdku. ,,Hvit kam to jedeš??" zavolal za mnou Skarp a věděla jsem, že nemá cenu odpovídat, protože jsem věděla, že moje nejlepší přítelkyně mu to vysvětlí. O pár sekund později jsem zjistila, že jsem opravdu měla pravdu. ,,Jedno ti řeknu Skarpe. Jakmile si Hvity něco usmyslí tak s ní nepohneš ani párem královských koní." zaslechla jsem křik Branny aby překřičela tu hudbu a všechny okolo.
Pomalu ale jistě jsem projížděla tančícím a velmi podnapilým davem, když tu někdo narazil Villovi do boku těsně za mojí pravou nohu. Přesně tam kde mám brašny. Cítila jsem, že je něco špatně, když se ten muž okamžitě otočil a bez odmluvy začal utíkat tak jsem okamžitě sáhla po dýce připevněné na mojí hrudi a jedním pohybem jsem jí dostala ven s pouzdra. Dýkou jsem si v ruce nadhodila a chytla jí za čepel. ,,Brann! Odveď pozornost! Hned!" zakřičela jsem ale zrak z utíkajícího zloděje jsem nespustila. Nemusela jsem se ani otočit na Brann abych věděla, že otáčí svůj obličej k nebi, že jí září ohnivě duhovky a to, že bere oheň z explodujících Nebeských ohňů. ,,Rychleji!" zakřičela jsem a postavila jsem se na sedlo Villa abych měla pořád přehled. Všimla jsem si jak se jeden Nebeský oheň dostal asi pět metrů nad místo, které jsem hypnotizovala. BUM!! Ozvala se rána společně se světlem. Tohle je moje šance, protože všichni uskočili a já měla dokonalý výhled na nohy zloděje. Napřáhla jsem se a dýku jsem vrhnula přímo do podkolenní jamky zloděje. Ten zařval a spadl k zemi. Chtěla jsem sesednout ale to už jsem zahlédla Brandona jak utíká směrem ke zraněnému zloději s taseným mečem.
Brandon
Jel jsem v řadě jako poslední a i tak jsem si všiml, když se Hvit postavila a v ruce držela dýku tak aby s ní mohla vrhnout. Sesedl jsem a chytil jsem uzdu Ice, rozešel jsem se ke klisně mojí mladší sestry a vzhlédl k Brann, která jak mi došlo hypnotizovala jeden Nebeský oheň, který se pomalu snášel směrem kam se dívala Hvit. V tom mi to docvaklo. Někdo jí musel okrást jinak by takhle neriskovala. Okamžitě jsem sáhl po meči a vytasil ho. Okamžitě mě jílec mého meče zachladil v dlani. Hvit vrhla dýku a podle toho, že jí přes obličej přeběhl odraz vítězství jsem se rozeběhl ještě prázdnou uličkou k jednomu muži kterému z podkolenní jamky trčela dýka Hvit. Sehl jsem se a uchopil toho zloděje za vlasy a za ně je vyzvedl tak aby mi viděl do obličeje. ,,Ihned to vrať!" Zakřičel jsem mu do obličeje hned jakmile ke mě zloděj zvedl oči. Mlčel. Jen těkal pohledem po mé pokované zbroji. Jakmile jeho pohled spočinul na meči v mé ruce zbledl ještě více. Jen ke mě natáhl jeho třesoucí ruku ve které svíral Hvitin měšec a její Levandulový prach na Luniny proměny. Věci jsem mu z ruky vytrhl a hlasitě mu zavrčel do obličeje, zvedl jsem ruku a praštil jsem ho hlavicí do spánku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ozvala se dutá rána a zloděj se sesunul k zemi. ,,Zavolejte na toho zločince stráže!" Zavolal jsem nahlas a porozhlédl jsem se po vyjevených obličejích lidí stojící do oválu kolem mě. Doufal jsem, že mě nikdo z nich nepozná.
,,To je Nezranitelný šermíř!" Zaslechl jsem náhlý šepot. Sklonil jsem hlavu k zemi a přehodil si přes čelo kapuci od mé kápě. ,,Teď už je váš." Řekl jsem směrem k již přibíhajícím strážím a rozešel jsem se zase zpátky k naší družině.
Lidé přede mnou ustupovali a šuškali si o mě. Nezranitelný šermíř. To je moje profesní přezdívka. Dali mi jí zákazníci za které jsem dělal špinavou práci. Shrnu to na to, že jsem vždy zatím stihl zasadit smrtelnou ránu dřív než oni stihli jakkoliv zasáhnout mě. Zvedl jsem pohled směrem k naší skupině. Kývl jsem z dálky na Hvit a ta se s pobídnutím Villa rozjela směrem k tomu obchůdku který jí předtím tak zaujal. Zvedl jsem levou ruku k ústům a nahlas zahvízdal na prsty. Můj Ice okamžitě vyšvihl hlavu do vzduchu a rozeběhl se ke mě a já se mu vyhoupl do sedla, když kolem mě projížděl. Chytl jsem ho za ohlávku a navedl ho k naší skupině. Lidé polekaně uskakovali z cesty mohutným kopytům mého koně.
Zpomalil jsem až když jsem dojel vedle proměněného Villa. Sáhl jsem si za opasek a uchopil do ruky Hvitiny věci. ,,Děkuji." Usmála se na mě a vzala si ode mě její věci a dýku si rovnou zasunula šikmo přes hruď. Zastavila a sesedla z Villa.
Hvit
Čím více jsem se blížila k tomu obchůdku, tím více jsem cítila vůni levandule. Došla jsem tedy k pultu a rozhlížela jsem se po zboží. Vill mi položil hlavu na rameno a Brandon držel svého Ice během toho co se zařadil vedle mě a sledoval nabídku obchodu.
Okamžitě mi padl do oka lněný pytel s třpytivým fialkovým prachem. ,,Smím pro vás něco udělat?" Zeptala se mě postarší žena zpoza brýlí, které jí dodávali dojmu milé babičky. Ukázala jsem prstem na onen pytel. ,,Prosila bych vak toho prachu." Stařenka se na mě udiveně podívala. ,,Jste si jistá? Vždyť je to Prach Proměn a ten dokáže použít jen málokdo." Pověděla stařena varovně a já se na jí jen usmála. ,,To je v pořádku určitě si s tím poradím." Usmála jsem se znovu a jasně modrýma očima jsem se podívala na Villa a pomalu mu rukou přejela po nose. Při dotyku mé dlaně s jeho kůží jsem donutila prach v jeho srsti udělat kruh z jasně fialové mlhy, který se táhl od jeho ucha až k mojí dlani a tím se odhalila jeho jelení srst. Usmála jsem se a podívala se znovu na stařenu. Stála tam s rukou před pusou a s očima doširoka otevřenýma, když tu se najednou natáhla pod pult a začala urychleně sypat Prach do vaku. Ten potom položila na pult a začala znovu sypat Prach do druhého vaku.
Jen jsem na ní zírala a mezitím jsem vrátila Villovu podobu koně. Stařenka mi však už podávala dva vaky Prachu Proměn. ,,Lituji ale na tolik Prachu asi nebudu mít dostatek Wilfů." Zvedla jsem ruce jako, že se vzdávám. ,,To je na účet podniku slečno." ,,To nejde.." ,,Copak by jste chtěla urazit starší?" Zarazila jsem se a nakonec rezignovaně svěsila ramena. Natáhla jsem před sebe ruce a uchopila vaky do dlaní. Stařenka se na mě jen usmála a hrdě pokývala hlavou. ,,Tak to má být." Se ztuhlým úsměvem jsem kývla hlavou. ,,Děkuji." ,,Nemáte vůbec za co." Usmála se na mě vřelým úsměvem kdejaké babičky.
Otočila jsem se k Villovi a ten mi už nabízel sedlové brašny na jeho zádech. Tak jsem zandala vaky do brašen a k nim přiložila i můj měšec. Chytila jsem Villa za ohlávku a otočila se na Branny. ,,Kudy je kovárna?" Zakřičela jsem na ní přes všechen ten hluk. Rozhlédla se a ukázala prstem nalevo ode mě. Kývla jsem a Brann se rozešla tím směrem a já se za ní rozešla a vedle mě šel můj teď zlatý kůň.
Zastavili jsme až před kovárnou a ostatní sesedli z koní. Zavedla jsem Villa dovnitř a uvázala ho ke kůlu. ,,Musím si koupit šípy." Zavolala jsem na ostatní a už jsem postávala u výhně. ,,Co to bude slečno?" Zeptal se mě od sazí ušmudlaný vysoký mladík stojící u kovadliny s kladivem v ruce. ,,Potřebovala bych kolem třiceti stříbrných šípů." Přiznala jsem a všimla si jak Kovář ztuhl a strnule přešel k jedné polici kde byly vyskládané čisté kusy různých kovů. Natáhl se po jednom a přešel ke mě. ,,Chcete ozdobné hroty, normální hroty nebo čistě hroty na trénink?" Zeptal se mě a já bojovala s husí kůží která mi chtěla obestřít celé moje tělo, když jsem zaslechla jeho chraplavý, hluboký hlas. ,,Potřebovala bych šípy s normálním hrotem ale nepohrdnu i zdobeným." Zapíchla jsem mu prst na pravé ruce do hrudi. ,,Ale měli by mít kapsli na stříbrný prach." Po zaznění mojí prosby zbledl ještě víc a jen přikývl. ,,Bude to 110 Wilfů slečno." Vyslovil svojí cenu poněkud kostrbatě. ,,Dobře počítám s tím." ,,A na co je vlastně potřebujete slečno?" Zeptal se po chvíli ticha a já si znovu proměnila oči do jasně modrých, nevinně se usmála a medovým hlasem řekla...
