Předurčena měsícem

Kapitola 8.

Z krásného snu o lovu srny, mě probudili kroky na naší podlaze. Byly těžké ale přesto neobyčejně hladké. Musel to být muž. Přehoupla jsem se na bok směrem k neznámému člověku. Opatrně jsem pootevřela spodní oko na škvírku a podívala se na onoho cizince. Viděla jsem postavu oděnou v dlouhé kápi. Něco hledal a nepříjemně blízko se nakláněl nad mojí Branny. Zvedla jsem se a pomalu a co nejtišeji jsem natáhla šíp na tětivu. 

,,Co tu hledáš?" zeptala jsem se bez sebemenší známky jakéhokoliv pocitu a přeměnila si oči abych lépe viděla v té tmě.  Cizinec se pomalu otočil, ale hlavu nechával stále sklopenou k zemi. Mlčel. Nóóó jeho problém. Namířila jsem mu na pravé rameno ,,Jestli neodpovíš odneseš si díru po šípu ve svém těle" zavrčela jsem tiše. Pořád se díval na zem a nic neřekl tak jsem jen řekla ,,Jak chceš" natáhla jsem tětivu až ke koutku oka a vystřelila mu šíp do pravého ramene. Muž se sklonil se s heknutím a levou rukou se držel za krvácející pravé rameno. Jakmile se předklonil všimla jsem si za ním Branny jak nad něj zvedá ruku a jak jí ohnivě září duhovky. Vím přesně co udělá, proto jsem si sedla na postel a odložila si luk vedle sebe. Sledovala jsem jak jí začínají rudě zářit ruce a jak se jí po rukách roztáhly rudě pulzující žíly. Záře pořád narůstala až dokud její ruce nezáří jako oheň. V tu chvíli na dlani utvořila malou ohnivou kouli která byla velikosti višně a pustila jí tomu dotyčnému mezi lopatky. Neznámý začal hořet a v mžiku se změnil na doutnajíci hromádku popela.

Jen pro shrnutí Branny (jak už mnohým došlo) je ohnivá mágyně. Tato magie je vysoce vzácná a  pokud vím tak další ohnivý mág je u královny Svart Kriger. 

Sledovala  jsem jak ono rudé světlo v rukách Brann mizí a přes ohnivé žíly se vrací zpátky do hrudi. Stoupla jsem si a zapla si kolem pasu opasek s mečem a natáhla si na záda popruhy do kterých jsem zavěsila luk a toulec. Posbírala jsem si svoje věci a sáhla pod polštář pro svojí dýku. ,,Ville vstávej musíme jít! " zavelela jsem na zlatého orla ležícího na zádech a škubajíce nožkou.
Zvedla jsem pohled na Brann abych zjistila jak na tom je, ale jak jsem viděla už na mě čekala a dokonce se oblékla i do koženého oblečení, které bylo dosti podobné tomu mému. ,,Sázíš na bezpečnost??" zeptala jsem se jí a plynulým pohybem jsem si zasunula dýku do pouzdra na hrudníku. ,,Nediv se mi, vždyť kdyby jsi se neprobrala mohli bychom být už mrtvé!" pousmála jsem se nad tím jak rozhodila rukama. ,,Spíš se divím tomu, že jsi odložila tvoje oblíbené šaty a že jsi si vzala oblečení co nesnášíš." přiznala jsem a začala jsem si dotahovat můj kožený korzet, který měl fungovat jako slabší ochrana. Vill se mi pokoušel pomoct se šňůrkami ale nešlo mu to tak jsem ho poslala na rameno a sama jsem si utáhla poslední kousky provázku.

Jakmile jsme zjistili, že už jsme v pokoji nic nenechali jsme se rozešli ven z pokoje. Zastavila jsem se před dveřmi kluků a Brann se opřela o zeď vedle dveří. S úsměvem jsem zvedla ruku a třikrát jsem pěstí silně zabušila do dveří. Ozvalo se žuchnutí a následné kletby od kluků na vetřelce, kteří ruší jejich spánek. ,,Kdo je tam a co chcete?" ozval se hlas Brandona a střelila jsem pohledem na Branny která ukazovala jak drží v ruce imaginární meč a hraje si na jejího bratra. ,,To jsme my otevřete!". Hned jak jsem to řekla se prudce otevřeli dveře a za nimi stál Brandon přesně tak jak to před chvílí předstírala Branny a tak jsme se na sebe s mojí nejlepší kamarádkou podívali a začali se nahlas smát. ,,Budete tu jen tak stát a smát se jako osli na trhu nebo půjdete dovnitř a vysvětlíte nám, proč nás budíte v tuto pozdní dobu?" protáhl se a my jsme kolem něj proklouzli dovnitř.

Skarp ležel na zemi a byl přikrytý kožešinou, jen se na nás vyčítavě podíval a čekal na vysvětlení. Pousmála jsem se. ,, Tak to jsi spadl ty!" zasmála se Brann a posadila se vedle mě na Skarpovu postel. Vill mi přelétl na klín a nechal se hladit. ,,Nějaký muž byl u nás v pokoji. " řekla jsem a všimla jsem si jak Brandonovi ztvrdly rysy tváře a jak Skarp vystřelil hlavu nahoru, jestli se náhodou nepřeslechl.  Brandon se začal soukat do jeho loveckého oblečení ale Skarp zůstal na zemi pod kožešinou. ,,Klid, postarali jsme se o něj." řekla jsem a ruce jsem mírně zvedla v gestu které naznačovalo aby se uklidnil. ,,Jak? Za tohle by si zasloužil Krvavého orla! " řekl výhružně až mě zabrněla kůže. ,,Bráško, klid je mrtvý. " řekla Branny a já přikývla. ,,To je fakt Branny z něj udělala hromádku popela. " řekla jsem nezúčastněně ale i tak jsem si všimla nechápavého výrazu Skarpa. Nechala jsem ho při tom a podívala se na Brann. Pokud by chtěla tak mu to řekne sama.