Předurčena měsícem

Kapitola 15.

Ani jsem se na něj neohlédla, když jsem si navlékala zpět mojí kazajku. Zaslechla jsem lehký tlukot srdce, který byl podivně pisklavý. Spěšně jsem se rozhlédla a všimla jsem si jak na stromu pár metrů ode mě je Kvrlončík. Pousmála jsem se na tu čtyřnohou ještěrku jejíž tělíčko vypadalo jako pokryté okvětními plátky květin. Na hlavě se jí rýsovala dvě jasně rudá poupata jako takové malé růžky. Došla jsem k ní a fascinovaně jsem na ní hleděla. ,,Zdravíčko." Pozdravila jsem a sledovala jsem jak na mě bytůstka upřela její safírově modré oči. ,,Zdravím Vlčice." Pozdravila mě nazpět nosovým a lehce pisklavým hláskem. ,,Jmenuji se Hvit. Jaké jméno máš ty?" Zeptala jsem se jí se vší úctou co jsem dokázala nashromáždit. Věřte mi, když vám říkám, že Kvrlončíky nechcete urazit nebo rozčílit. ,,Jmenuji se Feige, Vlčice." Lehce jsem sklonila hlavu a nabídla jsem jí svou dlaň. ,,Nezlob se na mě prosím, ale znám jednu dívku, která moc obdivuje Vás Kvrlončíky." Vysvětlila jsem jí a ona se mi s mírným úšklebkem zadívala do tváře. ,,Tím pádem má ta dívka skvělý vkus." Zavrkala spokojeně Feige z kmenu stromu a já se znovu pousmála. ,,Jo Brann má skvělý vkus na všechno." Pověděla jsem nahlas spíš pro sebe než pro ní. Během okamžiku jsem cítila na ramenech dotyk jak se mi Feige rychle usídlila okolo krku. ,,Pokud se jedná o Rudou Vlčici tak na co čekáme!" Výskla nadšeně a jejím ocáskem mi stiskla biceps. Jenom jsem se usmála a s tou krásnou potvůrkou na ramenech jsem se rozešla do kempu.

,,Proboha!" Vykřikla Branny jakmile uviděla na mých ramenech Feige. Rozeběhla se ke mě a Feige jí nadšeně skočila přímo do náruče. ,,Pane jo, to je mi ale shledání." Pousmála jsem se nad šťastným obličejem Brann a rozešla jsem se ke stále chrápající zlaté hromadě chlupů. ,,Nechápu jak dokáže spát při takovém kraválu." Zavrčel mrzutě Skarp ze svého provizorního lůžka a hodil pohoršeným pohledem po Brann. ,,To je hold celý Vill." Vydechla jsem smířeně a začala klackem hrabat v již chladném ohništi. ,,Nechám ho se vyspat. Přeci jenom si to zaslouží po celé té dlouhé cestě." Řekla jsem neústupně a zadívala jsem se na Skarpa pohledem který jasně říkal ,Zkus s tím nesouhlasit a já ti dám co proto.´ jenom uhl pohledem a dělal jako bych se na něj vůbec ošklivě nepodívala.

,,Zase se mojí sestře dostal do spárů Kvrlončík?" Zachechtal se Brandon který zrovna přišel. Se stále vlhkýma vlasama se vydal k Flame a Icovi. Začal se přehrabovat v jejich brašnách a všechno skládat na sedla položená na zemi hned vedle uvázaných koní. Meliande se u něj zjevila jako by se zničehonic zhmotnila za blízkým stromem a okamžitě se vrhla k Brandonovi. Nemusela jsem poslouchat aby mi bylo jasné co probírají. Stačilo mi jenom lehce nasát její pach. Její normální pach připomínající Lekníny a vzduch po dešti byl najednou prosycený výraznou kořeněnou vůní. Vůní která doprovází touhu a vášeň.

Zavrtěla jsem hlavou abych dostala z hlavy tu odpudivou myšlenku a bezzeslova jsem se zvedla na nohy. Došla jsem k spícímu Villovi. Jeho mohutné rohy co se mu kroutili okolo jeho dravčího obličeje mi zakrývali pohled na jeho oči ale i tak jsem věděla, že spí. ,,Ville vstávat. Je zase nový den." Lehce jsem ho pohladila po čumáku a sledovala jsem jak akorát zaškubal čenichem ze strany na stranu jako by se snažil odenat otravnou mouchu. Zpoza mě se ozval Meliandin svůdný smích a ve mě se zvednula vlna odporu. Mělo by mi být jedno s kým tráví Brandon svůj čas a co s nimi dělá, ale z nějakého divného důvodu nebylo.

S lehkým zavrčením jsem obešla Villa. Koutkem oka jsem všimla, že se Skarp na jeho lůžku překvapeně a obezřetně zadíval na mě. Dobře asi to zavrčení nebylo uplně potichu. Schýbla jsem se k Villově boku a se zadrženým dechem jsem mu zasunula levou ruku za přední nohy. Pravou ruku jsem mu dala co nejdál pod hrudník co jsem dokázala. Hluboký nádech a výdech a s pevně zapřenýma patama jsem začala zvedat Villovu mrtvou váhu ze země. Mlhavě si vybavuju jak někdo pěkně sprostě zaklel, ale ze všeho toho podráždění jsem ignorovala uplně všechno co se dělo okolo mě. Během okamžiku jsem postavila Villa na nohy jako by nic nevážil. Když jsem se ujistila, že pořád chrápe tak jsem přešla k jeho tváři a chytila jsem ho za rohy. Zvedla jsem si jeho hlavu do výšky obličeje. ,,Ville koukej vstávat!" Řekla jsem hlasitěji než zprvu. Jeho víčka se však pořád nehnula. ,,Ville...Jestli teď hned neotevřeš ty tvoje zatracený oči tak nedostaneš žádný Libovníky na svačinu. Kapiš to?" Zavyhrožovala jsem jeho směrem a zatřásla mu s hlavou. Během okamžiku na mě vytřeštil oči a prudce mi vythl hlavu ze sevření. ,,Tak se mi to líbí." Zavrkala jsem na něj a spokojeně jsem vydechla nahromaděný vzduch z plic. Konečně uklidněná jsem se otočila k ohništi a všimla jsem si překvapených pohledů ostatních až na mojí Branny. Ta už na tohle byla zvyklá ale ostatní očividně ne. Dívali se na mě jako Owlok s nudlí. Proto jsem nasadila nevinný výraz. ,,Copak?" Zeptala jsem se naoko nechápavě a tím jsem naštěstí všechny donutila se otočit a pokračovat v tom co dotěď dělali.

Jakmile jsem zaslechla jak Meliande začala Brandona zase svádět tak jsem naštvaně popadla svůj luk a šípy. Jenom jsem něco zamumlala o tom, že jdu něco ulovit k jídlu. Nemohla jsem nahlas říct, že mám sto chutí střelit Meliande šíp do toho jejího zatracenýho namodralýho zadku kterým neustále vrtěla ve snaze získat si Brandonovu pozornost. Sice nejsem nijak násilná osoba ale Meliande mě svým chováním začíná postupně nutit jí chtít čím dál tím víc ublížit.

Ačkoli moc dobře vím, že se to nikdy nezmění tak v hloubi svojí bytosti vím proč mi tak vadí to, že se Meliande točí okolo Brandona a snaží se ho svést. Právě proto se snažím odmítat Brandona.

Je to proto, že k němu něco cítím.