Předurčena měsícem

Kapitola 10.

Seděla jsem tam čtyři hodiny a čekala na moje šípy. Sledovala jsem jak mi ten mladý kovář kove ty šípy. Vedle mě ležela rozvalená Brann a hlavou mi spočívala na klíně. ,,Sestři chceš nechat udělat dýku?" Zavolal od vchodu Brandon. ,,Je mi to jedno!" Zavolala z mého klína Branny a dál hypnotizovala toho kováře. Zrovna koval můj třicátý šíp a já sledovala vytváření každého z nich. Líbila se mi ta práce provedená na detailech šípu. Byl utvořený do spirály a jeho hrot vypadal jako normální hrot s protiháčky. Pouze když jste se zaměřili tak jste dokázali postřehnout menší kapsli s otvorem na vrchu. Dívala jsem se na již zhotovený šíp v mé ruce a v tu chvíli mě něco napadlo. ,,Máte tu rtuť?" Zakřičela jsem na kováře a ten ke mě zvedl hlavu. ,,Ano a kolik by jste chtěla?" Zavolal nazpátek a já jsem z klína shodila Branninu hlavu a rozešla se k Villovým brašnám. Otevřela jsem je a rukou nahmatala větší sáček. 

,,Asi jeden džbán!" Zavolala jsem po zkontrolování stříbrného prachu v brašně a vrátila se k Brann. ,,Hned to bude a bude to pět Wolfinů." Odpověděl mi a já na něj kývla. Proměnila jsem si oči a luskla prsty na pravé ruce. Koutkem oka jsem zaznamenala zářivý, fialový vír, který se obtočil Villovi kolem nohou a rychle ho celého pohltil až se zde místo koně ve vzduchu vznášel Zlatý orel. Moje brašny se žuchnutím padly na zem a Vill  je okamžitě zvedl. Doletěl ke mě a já je s poděkováním chytila. Vill se ve vzduchu zastavil vedle mého pravého ramene a já znovu luskla. Zlatý orel se proměnil ve fialově zářící kouř, který jako kamenem hodí dopadl na zem vedle mě a cestou se z něj utvořil obrovský pes se stojícími uši. Měl tři druhý hnědé která přecházela až do zlaté. (Prostě si představte zlatavého německého ovčáka :P). Kovář na mě ohromeně díval ale já počítala Wilfy a Wolfiny. ,,Vy dokážete ovládat Luninu proměnu v takhle pokročilým stádiu?" ,,Samozřejmě. Je na tom něco špatného?" Odpověděla mu z mého klína Brann a já k ní sklonila hlavu a střetla jsem se s jejíma fialovýma očima. Jen na mě nepatrně kývla a já natáhla ruku s penězi směrem ke kováři, který zrovna chladil můj poslední šíp. Ten si peníze převzal s respektem k mé osobě. Levou rukou mi podal větší lahvičku plnou stříbrné tekutiny. Ta byla uzavřená uzávěrem ve tvaru krystalu. S vděčností jsem ho přijmula a zasunula ho do Villových brašen a pohladila jsem ho mezi ušima po sametové srsti. ,,Musíme ještě do Průhlednictví." Zavolala jsem a zvedla jsem se společně s nadávkami Branny kterou jsem náhlým postavením shodila v jejím koženém oblečením na zem až to zadunělo. Zvedla jsem brašny a přehodila si je přes rameno. Opět jsem si proměnila oči a hlasitě hvízdla s pohledem upřeným přes rameno na mého dlouholetého společníka. Vill štěkl a vyskočil ještě předtím než se v oblaku zářivého kouře proměnil do zlatého orla a přistál mi na rameni kde jsem nesla brašny. 

,,Jdeme!" Zavelela jsem a při tom se dívala na Skarpa, který se na mě podíval s takovou nechápavostí, že jsem se musela pousmát. ,,Hvit prosím co chceš zase tam?" Zavrčela za mnou Branny a já se po ní s úsměvem otočila. ,,Potřebuju lahvičku na smíchání pár věcí. Mohli by se hodit. Umm.. Promiňte mi ale kde se tu dá sehnat Prach ze světlušek, Krev draka a Výtažky temnoty?" Obrátila jsem svou pozornost na kováře a čekala na jeho odpověď. ,,Asi dvě ulice od Průhlednictví. Je to, když půjdete doleva za Průhlednictvím a půjdete pořád rovně. Tam by měl být Mystshop." ,,Dobře děkujeme!" Zavolala jsem na něj a společně s  Brann jsme vyšli ven z Kovárny. 

Chvíli jsme čekali na kluky a ti nakonec vyšli z Kovárny každý s novým mečem. ,,Brann!" Zakřičel Brandon a já se prudce otočila a chytila tu věc která letěla mojí Branny přímo do obličeje. Popruh z té věci mě švihl přes obličej a já sykla. ,,Chjo.. Kožený popruh.." Pomyslela jsem si a podala tu věc ještě stále ztuhlé Brann která na mě kulila její výrazně fialové oči. ,,Opravdu jsi právě sykla?" Zaptala se mě Branny. ,,Samozřejmě, že se musela zeptat." Zakoulela jsem v duchu očima. ,,Hvity! Moc se omlouvám. Nechtěl jsem aby se někomu něco stalo." ,,Jenže se stalo." Prořízla jsem vzduch svým výrazným hlasem a rukávem na pravé ruce jsem si setřela pramínek krve z mojí pravé tváře. Je mi jasné, že jsem měla zase tvář bez jediné jizvičky. 

Bez jakékoliv odpovědi jsem se otočila a rozešla se s Vilem na levém rameni pryč z náměstí. Jen co jsme vešli do ulice kterou nám popsal ten Kovář tak jsem se často ohlížela po ostatních, protože mě z nějakého důvodu toto místo znervózňovalo. Rychle jsem tedy zabočila do menší slepé uličky bez oken a sáhla do váčku pro vetší hrst Lunina prachu. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla...Otevřela jsem oči, které teď už neonově modře zářili a zadívala se na zeď přede mnou. ,,Vile! Stoupni si k té zdi prosím." Poprosila jsem mého společníka a ten se s mírným přikývnutím hlavy přenesl přímo přede mě. Takto silné kouzlo jsem ještě nikdy nezkoušela. Jen jsem o něm četla. ,,Ó mocná matko Luno. Požehnej této bezbranné dívce a propůjč jí tvého silného ochránce, který jí bude střežit a bránit." S poslední slabikou mých slov jsem po Vilovi vrhla Prach z mé dlaně. Ten se ihned potom co opustil mou dlaň přeměnil na už tak dost dobře známou fialovou zářící mlhu, která obalila Vilovo stále malé tělo. Avšak jakmile ho celého zahalila tak se jeho tělo začalo zvětšovat a mohutnět. Jeho křídla se mu přeměnili na obrovské tlapy a stejně jako jeho zadní nohy byly zakončeny dlouhými a ostrými černými drápy. Jeho kohoutek byl stejně vysoko jako v jeho přirozené podobě. Mezi lopatkami mu končila jeho sametová černá hříva. Jeho tělo končilo dlouhým ocasem na jehož konci mu ze štětin vyrůstaly dva ostny. Jeho hlava nabrala tak moc výrazné rysy, které by spíš odpovídaly na náš pouštní klan ale odlišovala ho jeho barva očí a dvou rohů co mu vyrůstali z hlavy. Jeho oči totiž byly celé černé se zlatými duhovkami a jeho rohy byly celé zlaté s černou spirálou dokola rohů. Jen na mě pohlédl a nakrčil stranu horního rtu ve znamení pousmání a já se na něj s úsměvem podívala a ruku jsem zabořila do jeho černočerné hřívy. ,,Děkuji Luno. Naše matko."

Tak tady máte trochu nudnější kapitolu, ale doufám, že mi to odpustíte.

Ták a oficiálně říkám, že se vracím k psaní knížek. Už dlouho mi chodili nápady na kapitoly a tak jsem si tedy sedla a dopsala tuhle kapitolu a budu v tom taky pokračovat. Jen to PW odkládám na neurčito dokud nedostanu dostatek otázek na charaktery.

S láskou Vaše Raven.