Mé jméno je Hvit Vind. Jsem Horal což je podle vašeho jazyka něco jako lovec skrytý v lese. Mezi mým lidem se šíří legendy a příběhy o takových jako jsi ty. O lidech. Tvoje rasa je tolik odlišná od té mojí a přitom jsme si v tolika věcech podobní.
...
Jakmile jsme dorazili k městu tak jsem zavedla Villa do tajné jeskyně. Byla zvláštní tím, že ji dokáže najít pouze ten co v ní už někdy byl.
Vyndala jsem mu z brašen to co jsem potřebovala a odvázala jsem z jeho hřbetu kožešinu. ,,Ville, počkej tu na mě" zavolala jsem na něj již za běhu a zároveň i během nandavání kápě.
Jakmile jsem doběhla k hradbám města přitáhla jsem si víc do čela kapuci od kápě a rozešla jsem se dál kolem dalších stánků, až jsem došla k jednomu tmavě hnědému stánku za kterým stála dívka s rudými vlasy a fialovýma očima.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Okamžitě se ke mě rozeběhla a skočila mi s radostným pískáním kolem krku. ,,Ahoj Hvity!!'' pískala ,,Ahoj Branny'' řekla jsem s úsměvem na rtech. Brann je moje jediná kamarádka a vždy, když mám něco na prodej tak prodávám tady u ní. Oddálila jsem jí na délku paží a pozorně jsem si jí prohlédla.
,,Jako vždy děláš čest svému jménu Branny'' zasmála jsem se a podívala jsem se na ní. Brann totiž znamená oheň. ,,Ty taky Hvit'' zasmál se někdo za mnou a já podle toho hlasu hned poznala kdo to je. ,,Ahoj Brandone'' usmála jsem se a objala jsem bráchu Brann. Asi minutu jsem vdechovala jeho vůni která nápadně připomínala levanduli. Jedna z mých oblíbených vůní. Levandule.
Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do jeho modrých očí. Pohledem jsem přejela i jeho havraní vlasy a jako vždy měl na sobě černý kabát který mu k tělu připínal černý opasek s dvěma dýkama a obrovským mečem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pustila jsem ho a došla za Brann k pultu. Opatrně jsem vyložila maso a začala jsem rozvazovat i kožešinu, ale v tom mě zastavila drobná ruka Branny. ,,Ukaž, chci se podívat!'' usmála se na mě a já jí se stejným úsměvem podala zabalenou kožešinu kance. Vzala jí do rukou a už teď žasla nad velikostí kůže. ,,Jak můžeš zvládnout zabít něco tak obrovskýho?'' zeptala se mě a já se zase zasmála ,,Lukem a jedním šípem'' ,,Kolik?'' zeptal se za mýma zádama Brandon ,, Asi metrák'' odpověděla jsem nezůčastněně a vytáhla jsem ze svého opasku dýku a podala jí Brann.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Asi metrák? Jak to můžeš říct jen tak?'' vypískla Brann která se podívala na velkou kůži kterou třímala v rukách. ,,Viděla jsem i větší.'' pokrčila jsem rameny a nezúčastněně jsem prodala poslední kus masa a začala jsem pomáhat Brann s prodejem bylinek. ,,Jak si mohla vidět větší? Vždyť to by to musela být obluda!'' vypískla Brann a já sledovala jak i Brandon přikyvuje ,,Třeba dneska ráno jsem ulovila asi dvakrát větší.''přiznala jsem a sledovala jak Brann klesá čelist k zemi. Nakonec ale zatřásla hlavou a já se na ní otočila.
,,Nu což, alespoň tu jsi přes dvě hodiny'' hlesla a já k ní otočila rychle hlavu. Možná až moc rychle, protože mi zpod kápě vypadlo pár pramínků mých havraních vlasů. Rychle jsem je zastrčila za ucho a dál sledovala Brann jako blázna. ,,Ne, to ne, jsem tu ani ne dvacet minut'' zaprotestovala jsem a sledovala jsem zavrtění hlavy Brann a jak ukazuje na dva čerstvé zářezy v pultu přede mnou jí dávájí za pravdu. Brann totiž vždy, když jsem tady hodinu tak udělá jeden zářez do pultu. Když jsme s Brann vyprodali téměř všechny bylinky a masti tak jsem se od nich vzdálila s úmyslem koupit si nějaké ty šípy a popřípadě i meč.
,,Hvity, počkej!!!'' uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a sledovala jsem Brann jak běží za mnou s mojí dýkou a ještě něčím zabaleném v černé ještěří kůži. ,,Počkej zapomněla sis tam dýku a svůj dárek k narozeninám!'' zavýskla šťastně Brann, když ke mě doběhla. Já jsem se na ní samozřejmě dívala jako na blázna. ,,Neříkej mi, že si zase zapomněla na svoje narozeniny! A tady máš dárek od nás'' zacvrlikala Brann a podávala mi tu věc v té kůži. Obratně jsem chytila svojí dýku a zastrčila jsem si jí za opasek a opatrně jsem uchopila ten dárek. Rozbalila jsem ho a rázem se mi nahrnuly slzy do očí. Rychle jsem to zase zakryla a narychlo to dala Brann do ruky a rozeběhla jsem se k Brandonovi, abych ho obejmula.
,,Děkuji Brandone!!'' zakřičela jsem, když jsem skončila v jeho pevném objetí ,,To je v pořádku Hvit, nemusíš děkovat'' odpověděl. Moc mu děkuju za to, že mi dal ten meč co jsem nad ním kdysi tolik slintala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po asi pěti minutách děkování jsem ho pustila a rozeběhla jsem se k Brann, která stála přesně tam kde jsem jí nechala. Objala jsem ji a převzala jsem si od ní meč. Nenápadně jsem si ho umístila na záda aby mi nepřeřízl tětivu na luku a upravila jsem si kápi kterou jsem měla celou dobu na sobě. Pomalu jsem došla i s Brann za Brandonem a oba jsem objala. ,,Děkuju vám" usmála jsem se a tím jsem odhalila svoje delší špičáky. Nikdo kdo se mě neštítí říká, že jsou příliš dlouhé, ale mě přijdou normální. Pamatuji si jak jsem se jako malá o ně vždycky kousla do jazyka, ale jak jsem byla starší tak jsem se postupně naučila jak s nimi mluvit. Rozloučila jsem se s mými dvěma jedinými přáteli a pomalu jsem se vydala ven z města směrem k Villovi. Šla jsem pomalu a přemýšlela jsem o dnešním dni. 1. Vydělala jsem si 120 Wilfů což je celkem hodně slušný 2. Potkala jsem po dlouhý době Brandona 3. Dneska je mi sedmnáct let 4. K narozeninám jsem dostala můj vysněný meč Došla jsem až na krásnou mýtinu která se rozkládala kousek od jeskyně kde je Vill. Sehla jsem se a natrhala jsem dvě kytice Libovníků (Libovník - růžovo květá rostlina která voní podle toho co má daný tvor nejraději) a opatrně jsem je svázala stéblem trávy. Snažila jsem se aby se během dávání do brašen nezlomil ani jeden květ. Hlavně taky protože Villovi nechutnají bez stonků ale taky protože jsem si je chtěla dát v úkrytu do vázy. Sundala jsem si kápi a přivázala jsem jí k brašně. Meč jsem si připevnila i s pochvou k opasku a čilým krokem jsem se rozešla k jeskyni za Villem.
