Předurčena měsícem

Kapitola 12

,,A čím byste si představovala plnit ty šípy?" Zeptal se mě a pohledem mi začal zkoumat obličej. Branny vedle mě se střídavě dívala na mě a na toho pána. ,,Rtutí." Odpověděla jsem mu jednoduše. Prodavač jen mlaskl a přešel ke skříni za ním. Něco z ní vylovil a přišel zpátky. ,,Připomínáte mi jednu výjimečnou bojovnici slečno." Pověděl mi ten muž s pohledem upřeným na mě. ,,Jak bych Vám ji mohla připomínat? Moji rodiče zemřeli těsně po mém narození." Založila jsem si ruce na hrudi a hodila po něm nesouhlasný pohled. ,,Říkám jen to co vidím a pokud to bude vše tak za jedno kvapátko to bude rovných 6 Wilfů." Položil přede mě menší lahvičku na jejímž konci byl menší vak se vzduchem díky kterému se dala dovnitř nasát tekutina. ,,Potřebovala bych ještě nějaké menší střípky kterýma bych mohla uzavřít ten otvor v šípu a který by se vytáhl při zásahu." Vysvětlila jsem mu můj požadavek a on si rukou projel jeho vousy na bradě. ,,Něco takového tu mám. Vydržte prosím." Pokynul hlavou a odešel dozadu do nějakých dveří. Brann mě chytla za ruku a já ji sevřela o něco pevněji. Nebýt ji tak bych asi nikdy nepotkala jejího otce a nikdy bych se nestala Horalem. Mrkla jsem na ni a otočila zpět hlavu k právě příchozímu prodavači. Položil na pult váček ve kterém to různě cinkalo. ,,Tady Vám mohu nabídnout střípky z rozbitého zboží. Dám Vám je zadarmo, protože je nesmysl chtít platbu za odpad. Takže to zatím činí jen těch šest Wilfů." Pousmál se a já mu na stůl položila požadovanou částku a s přáním krásného zbytku dne jsme se dali na odchod.

Stála jsem s kluky před obchodem a čekala na Brann, která ještě rychle chtěla něco v obchodě vyřídit. ,, Neshledanou!" Rozloučila se Branny a zamířila rovnou k Flamme do jejíž brašen vložila menší váček. ,,Máte už vše?"  Zeptal se nás Skarp a já bezeslova přikývla. ,,Můžeme jet do toho Mystshopu." Nasedla jsem Villovi znovu na hřbet a nohu mu dala pod jeden roh abych získala oporu. Natáhla jsem se na záda na Villův Hřbet a vložila jsem do brašen to co jsem si zde pořídila. Brann ještě stála na zemi a uvazovala si šňůrku od jejích vysokých šněrovacích bot. Sama mám podobné a člověk by nevěřil, že i s takovými kramfleky se dá pohybovat tak tiše. Jakmile se Branny vyhoupla Flamme do sedla tak jsme se rozjeli k tomu Mystshopu. 

Cestou jsme míjeli davy co popíjeli ve jménu Luny, který se mezi námi všemi oslavuje a vypráví jako jeden nádherný příběh. Mnoho lidí se otáčelo za mým Villem, šuškali si a ukazovali si na nás dva. Jen jsem ho pohladila po lopatce a narovnala se. Před námi na levé straně se rýsoval obchůdek se zelenými rámy okolo oken skrz které bylo vidět do obchodu. Vývěsný štít a zbytek obchodu byly sladěné do fialovo zelené. Po stranách obchůdku vyseli lucerny a v nich poletovali malé světelné koule které všechno krásně osvětlovali. 

,,To je krása.." Vydechla Brann a dotkla se bříšky prstů jejích rtů. ,,To skutečně je, že?" Ozvala se od jednoho stolu dívka s tmavě modrými vlasy ve kterých měla zapletené korálky a perly. Sesedla jsem z Villa a prohléhla si její vzhled tolik typický pro vodní nymfu. Její kůže měla jemný nádech zelené barvy, který dokonale ladil k jejím výrazně fialovým očím. ,, Čím bych vám mohla pomoci?" Zeptala se ona nymfa a dala Villovi její dlaň před nos aby si ji mohl očichat. Ten jen spokojeně zastříhal ušima a vmáčkl jí čumák do dlaně.

Modlila jsem se ke všem bohům a hlavně k samotné Luně aby ji Vill nic neřekl. Ony totiž vodní nymfy rozumí zvířecí řeči. ,, Potřebovala bych od Vás koupit prach ze světlušek, krev draka a výtažky temnoty." Poprosila jsem jí a všimla si Branniných prosebných oček a povzdechla si. ,, A ještě poprosím o měsíční čaj." Poprosila jsem nymfu a koutkem oka jsem zachytila jak Brann jásá a tak jsem se pousmála. Když se nymfa vrátila ze skladu tak položila dvě veliké amfory na stůl a vedle nich postavila dvě skleněné nádoby. ,, Kolik si toho budete přát slečno?" Zeptala se mě a já si přestala prohlížet poletující světýlka ve sklenicích za jejími zády. ,, Výtažků temnoty tolik kolik se jich vejde do téhle lahvičky a krve poprosím dva džbány, prachu že světlušek bych prosila taky jednu lahvičku a měsíčního čaje..." Otočila jsem se na Brann která na mě mávala s měšcem v ruce. ,, Kolik ho máte?" Zeptala jsem se. ,,Inu tohle je vše co mám. Díky dnešní slavnosti je vykoupený." Odpověděla mi nymfa a tváře jí zmodrali. Ano nymfy se nečervenají ale díky tomu že jejich krev má zeleno-modrou barvu tak zmodrají. ,, Dobře. Vezmu si to co vám zbylo." Kývla jsem na ní a postřehla její zkoumavý pohled. ,, Děje se něco?" Zeptala jsem se ještě. ,,Ále co Vás nemá? Jen uvažuji do jaké skupiny Vás zařadit." Odpověděla upřímně a do papírového balíčku zabalila mnou požadované věci a já je zaplatila. ,, Jsem Horal a nemám Vám za zlé, že Vás to zajímá. Taky by mě to zajímalo být na Vašem místě." Podívala se mi do očí a hodila pohledem po Villovi ,,Váš společník vypadá velmi nezvykle slečno." Prohodila nymfa hlasem znějícím trochu jako příjemný šumot vody. ,,To protože on sám je tak neobvyklý." Usmála jsem se jemně na ní. ,,Váš společník mi prozradil, že jste na výpravě." Přikývla jsem a hodila jsem pohledem po VIllovi. ,To si ještě vysvětlíme kamaráde s tím můžeš počítat.' Pomyslela jsem si a brala to jako slib. ,,Úsměv Vám sluší slečno." Zmodrala Nymfa o trochu víc. Nebrala jsem to zle, protože vím, že Vodní Nymfy jsou pouze dívky a tak kvůli rozmnožování musí většinou utopit alespoň jednoho muže, protože Nymfy nemohou otěhotnět mimo vodu. Z tohoto důvodu většinou spíše žijí dvě Nymfy spolu a muži jsou jen chvilková záležitost. Ke všemu díky tomu, že jsou to Dítka vody tak téměř nestárnou. Jeden čas jsem lovila pro jednu Nymfu, která si pamatovala doby kdy naše největší město mělo jen pár domů a byla to pouhá osada.

,,Bude to tedy vše?" Zeptala se Nymfa a tím mě vytrhla ze vzpomínání. Jen jsem párkrát slabě přikývla a sáhla si pravou rukou za opasek pro měšec. ,,Dobře tak to tedy bude 34 Wilfů." Vykulila jsem na ni oči. ,,Kolik?" Pousmála se a znovu zopakovala tím jemným hlasem cenu. ,,Není to trochu málo?" Zeptala jsem se po její odpovědi pořád trochu nevěřícně. ,,cena je v pořádku. To se jenom za Vás přimluvil Váš Vill. Hrozně huhlal ale zmiňoval něco o vyšší třídě Luniny proměny a v tom  jak moc tyto ingredience potřebujete." Dopověděla jakoby nic a já sevřela ruku v pěst tak silně až mi zavrzala kožená rukavice. Přikývla jsem a z měšce jsem jí na pult vyskládala přesně 32 velkých Stříbrných mincí s hlavou vlka co nese na čele korunu s měsícem. Takhle podle všech bájí vypadala Luna, když před více než šesti sty lety ve stejný den jako je dnes bojovala proti jejímu dvojčeti. Bohu Slunce Solfyltovi. Díky tomu, že se nevzdala a bojovala i přes všechna její zranění a stále byla schopná zvítězit nad jejím bratrem. Její vyobrazení na této minci je zpodobněná její podoba ve které silně poranila Solfylta. ,,Děkuji mnohokrát za Vaši laskavost ... ummmm," zasekla jsem se ,,jaké je Vaše jméno?" Zeptala jsem se a doufala jsem, že jsem ji nijak neurazila. Jen se pousmála a odhalila tak její drobátek větší řady špičáků na horní a dolní čelisti. ,,To je v pořádku. Mé jméno je ... ."

Tak je to tady! další kapitolka je venku a tím bych tebe. Ano zrovna TEBE chtěla poprosit o napsání jména pro naší novou Nymfu a jejího strážného zvířete. Pokud se ti líbí nějaké jméno a její zvíře co už napsali jiní čtenáři tak na něj hoď hvězdičku abych mohla příběh uzpůsobit přímo pro vás všechny. Jméno a zvíře s nejvíc hlasy vyberu a přidám do příběhu.

Děkuji za každý ohlas a prosím aby jste se opravdu zúčastnili všichni.

S láskou Raven.