Návrh

Krutost

Krásnou neděli všem! ❤️
Děkuji za všechny ⭐️. Moc si toho vážím.
Užijte si kapitolu a odpočinkové odpoledne.
Smějte se 🍀
————————————

Čas zmizel a ztratil smysl. Zahrabala se do práce tak moc, že si nevšimla, že venku už je černočerná tma a v kanceláři už nikdo nebyl.
Pohltil jí výzkum toho samolibého idiota a teď se od toho nemohla odtrhnout. Dnes jí konečně přišly ingredience, které jí sehnal Harry a Lenka. Ti dva měli nebezpečně mnoho kontaktů na lidi, kteří pěstovali zakázané složky do lektvarů.
Měla to na dosah a věděla to. Teď prostě nemohla jen tak odejít. Hlavně proto, že práce pro ni byla vysvobození. Nemusela přemýšlet nad situací, do které se dostala jen proto, že se bála odmítnutí. A tak raději pracovala.
"Neboj, nikdo tu není." Vyrušil jí hluk a tak na sebe i na lektvar seslala zastírací kouzlo a čekala, co bude dál.
"Draco... Tohle je... Sakra! Tak dobře líbáš."
Hermiona strnula a ucítila, jak jí bodlo u srdce a zvednul se jí žaludek. Co má teď dělat?!
"Proč nemůžeme jít k tobě domů?"
"Tohle je blíž, neboj... Bude se ti to líbit."
Opatrně vyšla z místnosti s výzkumem a pohled jí padl na Draca a na... To si dělá prdel?! Opravdu je to Astorie?! Ta Astorie, kterou nesnáší?
"Tady, pojď." Opřel jí o Hermionin stůl a brunetka sledovala, jak jí líbá na krku. Tohle nemohl myslet vážně... Nebo... Že by tohle byla jeho drobná pomsta? Byl na ní tak naštvaný, že je teď s Theem a tak chtěl udělat něco, čím by jí taky ranil. Tak tohle mu nedaruje. Usmála se zlomyslně, protože jí něco napadlo.
Tiše a nenápadně přešla až za Dracovi záda. V zastíracích kouzlech byla sakra dobrá a věděla, že je skoro nemožné jí odhalit.
Tohle mu jen tak neprojde.
"Nedělej to." Zašeptala tak, že to mohl slyšet jenom on. Viděla, jak se zarazil a pohlédl za sebe. Přímo na ní. Chvilku se bála, že o ní ví, že jí prozradila její vůně. Na druhou stranu, tohle byla její kancelář. Celé to tam vonělo jako ona.
"Děje se něco?"
"Ne... To je... Ne." Zamrkal s otočil se zpět.
"Víš, že ona není to, co chceš." Zašeptala znovu a měla co dělat, aby se nerozesmála, když viděla jeho zmatený pohled.
"Tak na co čekáš? Já jsem tady. Přímo před tebou a chci tě."
Draco se zamračil a sklonil se k dívce před sebou, aby jí mohl vyhrnout sukni a políbit jí.
"Tohle ti nikdy neodpustí."
"Sakra!" Odskočil od Astorie a přešel kolem ní. Prohrábl se rukou ve vlasech a nakopl koš.
"Co je?"
"Odejdi!"
"Co? Ale vždyť..."
"Prostě jen vypadni."
"Neříkej mi, že je to kvůli té mudlovské šmejdce..."
Hermiono sledovala, jak Malfoy ustal v pohybu a jeho pohled potemněl.
"Ona není mudlovská šmejdka."
"Ne? Je snad čistokrevná?"
"Není, ale je daleko lepší než ty."
"Lepší?! Podvedla tě s mým snoubencem! To z ní dělá jen mudlovskou děvku!"
"A pořád je stokrát lepší, než ty..."
Hermiona se vydala zpět do místnosti s lektvarem, ale úsměv z jejích rtů nemizel. Tohle byla naděje a ona se jí jen tak nevzdá. Jeho se nevzdá. Protože on jí viděl. Opravdu. Možná ještě dřív, než tohle celé začalo. Možná se jí bude snažit ublížit a bude krutý, ale ona vydrží.
Slyšela z dálky hádku a zrušila zastírací kouzlo. V momentě, kdy slyšela bouchnutí dveří, se rozhodla vylézt a ukázat se.
"Co se tu děje?" Zeptala se překvapeně a frustrovaný Malfoy sebou trhnul.
"Co tu děláš?!" Vyjel na ní a ona mu věnovala drobný úsměv.
"Pracuju." Pokrčila rameny.
"Skvělé! To je kurva skvělé!"
"Je všechno v pořádku?"
"Naprosto!" Odsekl a její úsměv se prohloubil, což ho samozřejmě jenom víc popudilo.
"Neměla bys být někde se svým miláčkem?"
"Theo měl něco na práci a navíc, ty i on víte, že jsem trochu workoholik. Pojď, musím ti něco ukázat." Kývla hlavou a šla zase zpět. Naštěstí jí následoval.
"Neměla by si ho takhle zanedbávat, nebo nakonec zůstaneš sama. Theo..."
"Theo je dospělý a rozumný chlap. Pochopí to. Hele." Kývla ke kotlíku. Chvilku tam jen tak stál a pak se jeho pohled vyjasnil.
"To je?"
"První várka. Chceš to vyzkoušet?"
"Co? Na čem bychom to teď zkoušeli? Nemáme tu nic, co by..."
"Na mě." Řekla klidně a on na ní pohlédl, protože si myslel, že se zbláznila.
"Nesešlu na tebe Crucio, Avadu nebo jinou kletbu. Jsi normální?"
"Astorie by s tím takový problém neměla." Zavrtěla hlavou.
"Jak víš..."
"Slyšela jsem vás, jak se hádáte."
"Jenom to?"
"Ano. Měla jsem slyšet ještě něco? Proč tu vůbec byla? Respektive, proč jsi tu ty?"
"Něco jsem si tu zapomněl a... Astorie trvala na tom, že musíme jít na večeři a pak trvala na tom, že mě sem doprovodí."
Hermiona nahodila podezřívavý pohled.
"A proč jste se hádali?"
"Protože je to prostě nesnesitelná kráva."
"Jasně." Uchechtla se a pak pohlédla na lektvar.
"Musíme to vyzkoušet a já nehodlám sesílat kletby na cokoli živé. Musíš věřit, že jsem se nezmýlila a seslat na mě Crucio."
"To nemůžu."
"Proč?"
"Proč?! Možná ti to nedošlo, ale já opravdu nejsem smrtijed tělem i duší! Nelibuju si v mučení ostatních. A jestli si tohle o mě myslíš, tak..."
"Ne." Přerušila ho a přešla k němu.
"Ani jsem si to nikdy nemyslela. Draco... Já vím, že to je těžké, sama bych to nedokázala, ale... Jde o dobrou věc. Jestli to funguje, mohlo by to zachránit spoustu lidí. To za chvilku utrpení stojí."
"Tak to udělej ty. Vyzkoušej to na mě."
"Nikdy. Nemůžu." Zavrtěla hlavou.
"Tak vidíš."
"To je něco jiného. Nikdy jsem tuhle magii nepoužila. Prostě... Nejde to. Mohla bych ti ublížit. Ty víš, jak to ovládat. V čas to ukončíš."
"Ne."
"Draco."
"Ne!"
"Věřím ti." Pohlédla mu do očí a on tiše zaklel.
"Fajn, ale..."
"Není žádné ale. Bude to v pořádku, opravdu. Víš co? Nalej něco k pití, já si vezmu dávku a pak musíme chvilku počkat. Mezitím mi povyprávíš, proč si sakra šel s tou mrchou na večeři."
Draco odešel k sobě do kancěláře a vrátil se se skleničkami. Hermiona svou odložila stranou, protože se hodlala napít až po tom.
"Takže?"
"Takže ti nemusím vysvětlovat vůbec nic. Do mého milostného života ti nic není."
"Touché..." Ušklíbla se, když si uvědomila, že jí vrátil její slova. Pak se ale usmála.
"Milostného?" Nadzvedla obočí.
"V jakém smyslu je Astorie zapletená v tvém milostným životě? Myslela jsem, že..."
"Nech to být! Je to moje věc."
"Ale Astorie..." Zavrtěla nesouhlasně hlavou.
"Je mi u prdele, co si myslíš. Nezáleží mi na tom. Nezáleží mi na tobě. Ty máš co jsi chtěla, tak se teď nemíchej do mých záležitostí."
"Brzo se mě zbavíš, ne?"
"Co?"
"Vyhodil si mě. Sice jen tak mezi řečí, ale..."
"Už pro tebe nebudu mít práci." Pokrčil rameny.
"Jasně. Víš co? Nerozumím ti. Mluvíš se mnou, jakoby si mě nenáviděl, ale chováš se přesně naopak. Jakoby si nemohl snést pohled na mě a na Thea. Jakoby..."
"Domýšlíš si jednorožce tam, kde nejsou. Je mi upřímně úplně jedno, jestli šukáš s Theem nebo s někým jiným. Dokonce mi nezáleží na tom, co s tebou bude. Veřejnost tě teď dost nesnáší a kdo bude chtít ženu s takovou pověstí?"
"Já se o sebe postarám. Vždycky jsem se o sebe zvládla postarat. Je mi jedno, co si o mě veřejnost myslí. Udělala jsem to hlavně proto..."
"Jasně, ten tvůj nesnesitelný samaritánský komplex." Odfrknul si pohrdavě.
"Nečekej, že ti za to budu vděčný. Byla to hloupost."
"Já nečekám nic. Nedělala jsem to kvůli tvému poděkování, ale proto, aby si z naší malé hry nevyšel jako hajzl. Nezasloužíš si, aby se na tebe zase koukali skrz prsty."
"Nikdy nepřestali." Zamumlal a ona si povzdechla.
"Ne všichni. Vždycky se takoví najdou, ale... Jen chci, aby ses mohl zase volně nadechnout."
"Teď mě dobře poslouchej. Nestarej se o mě, ano? Za pár dnů se rozloučíme a já rád zapomenu, že někdo jako ty existuje. Radím ti, abys udělala to samé."
Hermiona se kousla do rtu a pohlédla do země.
"Tak to tedy pojď vyzkoušet, třeba se mě zbavíš už dneska."
Postavila se proti němu a zavřela oči.
"Crucio." Zašeptal. To co přišlo nečekala. Vykřikla, svalila se na zem a vše okolo se pohltilo do tmy.

Slyšela hlas, který volal její jméno. Slyšela slova, ale nerozuměla jim. Cítila jemný dotek na její tváři. Jakoby jí někdo hladil. Bylo to tak příjemné. Chtěla otevřít oči, ale její víčka, jakoby nesli celou tíhu světa. Byla jí zima a tak se přitulila ke zdroji tepla vedle ní a něco tiše zamumlala.
"Grangerová?"
"Hm?"
"Konečně!"
"Co se stalo?"
"Omdlela si, to se stalo! Sakra! Říkal jsem, že je to opravdu špatný nápad."
"Ne... Tak to není." Pokusila se posadit a konečně otevřela oči. Byla v jeho kanceláři. Na gauči. Musel jí sem přenést.
"Necítila jsem... Zasáhla mě vlna energie a prošla skrz mě. Nečekala jsem to, ale necítila jsem bolest." Mluvila rychle a zmateně.
"Ono to funguje! Má to sice mouchy a chce to doladit poměr určitých ingrediencí, ale... Myslím, že jsme opravdu na dobré cestě."
"Takže ty..."
"Nic mi není. Jen cítím únavu. Jakoby to ze mě vysálo veškerou energii." Na potvrzení svých slov zívla.
"To je..."
"Bál ses o mě... Takže to znamená, že ti na mě přece jen trochu záleží."
"Nefandi si, protože tak to není. Jen nechci, aby si mi tu umřela. To by totiž mojí pověsti dost uškodilo."
"Jasně." Zakoulela očima.
"Proto si byl k smrti vyděšený..."
"Nebyl jsem... Ty jsi fakt strašná!" Vstal a přešel po místnosti.
"Víš, co to znamená? My to dokážeme. I kdyby to byla jen obrana proti Cruciu, i tak by to bylo revoluční a... Jsem tak nadšená."
"Jasně. Ještě před chvílí ses tu válela v bezvědomí, tak se zase uklidni. Tohle je sice skvělý, ale když ti to nic neudělá a jen omdlíš, mají dost času na to s tebou dělat, co chtějí. To není dobré."
"Byla to první várka. Ani jsem nečekala, že to bude fungovat."
"A stejně si mě nechala to udělat? Ty jsi šílená!"
"Uklidni se, ano. Nic se nestalo."
"Ale mohlo!"
"Vím, že jsi hned přestal. Neublížil by si mi ani tak."
"Tohle je... Ty jsi prostě... Sakra! Já se z tebe zblázním!"
"Tak alespoň víš, jaké to je. Mě přivádíš k šílenství skoro celý život." Věnovala mu úsměv a kopla do sebe panáka. Byl to velký průlom a nenechá ho, aby jí to zkazil.
"No nic... Půjdu domů. Dnes už neudělám vůbec nic." Vstala a když na ni ani nepohlédl, vydala se ke dveřím, aby si došla pro své věci. Ve dveřích se ještě zarazila a pohlédla na něj.
"A pro příště, až budeš chtít někoho ojet na mém stole, ujisti se, že tu nikdo není." Promluvila chladně a pak zmizela.