Návrh

Bezmoc

Následující dny se zavřela do laboratoře a ponořila se do práce. Teď, když už věděla, že ten lektvar působí proti bolesti, mohla ho testovat bez viny. A tak ladila poměr přísad.
Zároveň to byl její únik před světem, který o ní v tuto chvíli smýšlel opravdu hrozně. Nezáleželo jí na tom, potřebovala jenom pracovat. To bylo teď důležité.
"Hermiono?"
"Lenko!" Vzhlédla od lektvaru a usmála se.
"Říkala jsem, že bude tady, je pořád stejná."
"Ginny!" Zasmála se.
"Holky, co tu děláte?"
"Zase si neodpověděla na sovu. Jenomže my se tak snadno nevzdáme, víš. Neseme večeři."
"A nějaký víno."
"Pansy?! Vy mě nepřestáváte překvapovat. Posaďte se vedle, hned jsem tam." Poslal je k sobě do kanceláře a dokončila nezbytné věci. Pak šla za nimi.
"Tak jsem tu. Holky... Omlouvám se,
Měla jsem toho teď až moc."
"My víme, přišly jsme vlastně kvůli drbům." Zazubila se Ginny a Lenka na ni pohlédla.
"No co? Jsem zavřená doma a už mi to leze na mozek. Těm kecům v novinách se nedá věřit a tak jdeme rovnou ke zdroji. Takže jak se vyvíjí situace?"
"Nijak."
"Co?" Nadzvedla zrzka obočí.
"To jsem se sem táhla takovou štreku, jen aby si... Au!"
"To bylo nezdvořilé." Utnula jí Pansy.
"Zrovna ty mi budeš něco říkat o zdvořilost?! Ty, která..."
"Dost holky." Zasmála se Hermiona.
"Tak nám řekni, co chceme slyšet."
"Já nevím, jestli Draco žárlí."
"Theo říkal něco jiného." Zamumlala Ginny.
"Jak to víš?"
"Shodou okolností jsem ho včera potkala a nechtěně jsem se zeptala."
"Nechtěně?"
"Dobře! Prostě jsem se ho narovinu zeptala. Říkal, že Malfoy je žárlivostí bez sebe."
"Vyhodil mě."
"Co?"
"Přišla Astorie a udělala scénu a on mi mezi řečí řekl, že dodělám rozdělaný projekt a končím."
"Ten je tak sladkej." Zašeptala Lenka zasněně.
"Sladkej?! Osina v zadku! Pořád bezdůvodně útočí. Kdyby prostě přišel a řekl mi narovinu..."
"Asi jako ty, co?"
"To je jiné Pansy."
"Není. Ale baví mě to, takže ti to nevyčítám. Draco sice působí sebevědomě, ale když jde o tebe... Vždycky byl ztracený."
"To určitě." Odfrkla si.
"Ale jo. Tvoje jméno z jeho úst v útrobách naší koleje zaznívalo víc, než Salazar Zmijozel. Nikdy jsem tu jeho posedlost tebou nechápala, ale víš, co se říká? Láska a nenávist mají jedno společné.
Vášeň. A mezi vámi je vášně, že by si jí občas mohla rozdávat." Pokrčila rameny.
"Touha po zabití je taky popoháněná vášní."
"Stejně jako chuť servat z toho druhého šaty a ošuk..."
"Ale no tak!" Zakoulela očima a natáhla se po sendviči.
"Hele jsem Zmijozel. Koukám na svět bez romantických brýlí. Vaše touha vrhnout se jeden na druhého, byla patrná už ve škole."
"Ve škole jsem si myslela, že toužím jen po tom, zopakovat si třetí ročník. Ale máš pravdu. Už na plese jsem si uvědomila, že to tak nebylo."
"To je tak romantické." Hlesla Ginny a napila se vína.
"Jenomže já nejsem jako ty. Neumím flirtovat. Nejsem ani jako Pansy, neumím ke klukovi přijít a říct mu na rovinu, že ho chci. A nejsem ani jako Lenka..."
"Protože?"
"Promiň Lenko, asi skončím jen u toho, že nejsem jako ty." Zasmála se.
"To nejsi." Přikývla jmenovaná.
"Ale jsi silná žena... Uvědom si v čem je tvoje síla a využij jí."
"Možná to bude znít směšně, ale já opravdu nevím, v čem je moje síla. Jsem chytrá, rychle čtu a učím se, ale když přijde na vztahy... Vždyť jsem nedokázala sbalit ani Rona! V tomhle ohledu jsem prostě bezmocná."
"To je pravda, byla si žalostná. Radši než mu říct, co cítíš, si sledovala jak se mucká s tou květinovou blondýnou." Uchechtla se Pansy.
"Zkus prostě být sama sebou Hermiono. To Draco jistě ocení nejvíc." Usmála se Lenka a Hermiona přikývla.
"Možná máš pravdu. Třeba je konečně čas vyhrát svou vlastní bitvu." Povzdechla si a všechny přítomné přikývly.
"To teda sakra je."

Sepisovala seznam věcí, které byly potřeba dokoupit a snažila se při tom udržet myšlenku. Byla úplně mimo! Celý den. A byla z toho mírně řečeno frustrovaná. Hned ráno jí rozhodil Theo se scénou před Dracem, kdy k ní přišel a něco jí šeptal do ucha. Na závěr se jí omluvil za včerejší noc, kdy musel na neodkladnou schůzku a velmi hříšným tónem jí slíbil, že jí to dnes vynahradí.
Dracovou odpovědí bylo to, že jí teď na stole ležela sepsaná výpověď.
Zavrtěla hlavou a ponořila se zpět do práce.
"Tady jsi..." Ozvalo se ode dveří a ona sebou leknutím trhla a upustila malou lahvičku, která se roztříštila o zem.
"Pane Newmane? Co tu..."
"Kvůli tobě jsem přišel o spolupráci s vaší firmou."
"Kvůli mě? Spíš kvůli vašemu jednání. Radila bych vám, kdybyste se otočil a odešel. Tady nemáte co dělat."
"A co uděláš krasotinko? Nikdo tu není. Ty dva šašky jsem vylákal na schůzky s vymyšlenými potencionálními klienty. Nikdo nás nebude rušit." Přistoupil k ní blíž a ona zavrčela.
"Máš mi toho hodně co vynahrazovat."
"To vás dřív prokleju."
"Uvidíme." Vytáhl svou hůlku a namířil jí proti ní. Hermiona u sebe hůlku neměla, naštěstí jí nepotřebovala. Její schopnost bezhůlkové magie nebyla vůbec špatná, a tak jo jednoduše odzbrojila na což on zareagoval tím, že po ní skočil a přitiskl jí na zeď. Jednu ruku okolo jejího krku a druhou na jejím těle.
"Kočička si myslí, že může vytahovat drápky co?" Ušklíbnul se.
"Možná si mazaná, ale rozhodně nejsi silnější. Ještě budeš prosit, abych ti to udělal."
Hermiona sebou zmítala, kopala a snažila se uvolnit sevření okolo jejího krku. Docházel jí dech a ona nemohla jasně myslet. Kdyby ho odhodila kouzlem, tlaková vlna by jí s velkým štěstím jenom zranila. Navíc nemohla dýchat a bez dechu se opravdu špatně říkají kouzla. Nehodlala mu to ale usnadnit.
"Uklidni se, a pak možná nebudu tak hrubý, jak si zasloužíš. Nikdo mi nikdy nebude stát v cestě k tomu, co chci. Rozumíš?"
Rukou jí rozepl šaty a zajel jí pod ně. Dotkl se její podprsenky a ona mu flusla do tváře.
"Toho budeš litovat." Pustil jí a ve vteřině vzduch prořízla jeho dlaň, která našla její tvář. Chytnul jí za vlasy a zatahal, aby jí odhodil na zem.
Jakmile tvrdě dopadla, cítila, že si odřela nohu o koberec, ale bylo to to nejmenší. Když se k ní sehnul, vykopla nohu a trefila ho do koulí. Tentokrát to byl on, kdo se svalil na zem a ona se snažila využít situace, vyskočit a dát se na útěk. Jenomže v momentě, kdy stála na nohou, jí chytnul za kotník a ona spadla zpět na zem. Cestou se ale snažila zachytit stolu, o který se praštila a nezpůsobila nic jiného, než že se převrhl a celý obsah se na ní sesypal. I s lektvarem, který se právě vařil.
"Aaaaa!" Vykřikla než se jeho odporné ruce opět ocitly na jejím těle. Přišpendlil jí k zemi a rukou jí stiskl popálené místo. Bolestí jí vyskočily slzy do očí, ale držela jazyk za zuby.
"Teď už nebudu hodný." Ušklíbnul se a začal jí vyhrnovat sukni od šatů.
Zmítala se, ale nebylo jí to nic platné. Slyšela zvuk trhajících se punčoch a pásku, který si rozepínal. Nesnášela být bezmocná. Snažila se vymyslet cestu ven. Způsob, jak ho zneškodnit. On jakoby jí četl myšlenky, se natáhl po hůlce a svázal její ruce. Pak roztrhl její podprsenku a hrubě jí zmáčkl prsa. Když toho nechal, natáhl ruku k jejím rtům a jí napadla poslední možnost. Kousla ho. I když nevěděla, co si od toho slibovala, protože to co přišlo, byla jen další rána.
"Mrcho!"
Cítila v puse železitou chuť krve a zavřela oči. Opravdu se to děje právě jí? Nikdy si nemyslela, že se ještě někdy bude cítit takhle. Ten pocit, který  jí ochromil, cítila naposledy za války. Tehdy ležela na té odporné studené podlaze Manoru a věděla, že pokud se nestane zázrak, zemře. Tehdy se zázrak stal. Dnes věděla, že takové štěstí mít nebude. A ten pocit, který cítila tenkrát i dnes... Ten pocit byla bezmoc.