Návrh

Epilog

A je tu definitivní konec. Doufám, že se povídka líbila. Teď se možná na nějakou chvilku odmlčím, abych si mohla v klidu napsat další povídku. Nebo alespoň její část. Zároveň ale cítím, že potřebuju trochu pauzu.
Ale nebojte, nebude to na dlouho. Nevydržím to.
Děkuji
Smějte se❤️
———————————

"Máš to připravené?"
"Draco, zlato... Jak dlouho už mě znáš?"
"Dlouho..."
"Tak bys měl vědět, že já jsem vždycky připravená! Včera jsem do noci všechno kontrolovala nejméně tisíckrát. Nemůže se stát, že by nás na něčem nachytali!"
"Nechci vám kazit radost, ale je to patentový úřad pro lektvary a kouzla... Když budou chtít, nachytají vás na čemkoliv." Vmísil se mezi ně Theo.
"Sklapni!" Ozvalo dvojhlasně.
"Dost na tom, že jsme čekali skoro půl roku! Vše je otestované a popravdě? Udělali by ze sebe hlupáky, kdyby odmítli."
"Jak?" Nadzvedl obočí.
"Rozmázla bych to v novinách. Holoubková mi dluží laskavost."
"Holoubková? Co s ní máš?" Podivil se blonďák.
"Fakt sis myslel, že ty kecy o nás přestala psát jen tak? Protože jí to přestalo bavit? Oh Draco, někdy dokážeš být dost naivní."
"Nejsem naivní." Zasyčel a ona se zasmála.
"Zjistila jsem si o ní pár informací, které nemůžu prozradit, ale Holoubková to drží pod pokličkou. Neví o tom skoro nikdo."
"Tak jak si to zjistila?"
"Vlastně náhodou, a taky důvtipem." Pokrčila rameny.
"Měl bys vědět, že když budu chtít, vyšťourám sebemenší špínu i na vás dva. Tak buďte hodní."
"Tvoje přítelkyně je děsivá."
"Je. Proto si jí moje matka oblíbila. Přál bych ti vidět, jak se tvářila, když jí Hermiona usadila a vysvětlila jí, proč je ona pro mě tou jedinou a nejlepší volbou."
"Divím se, že jí neproklela."
"Kdo koho?"
"To je vlastně taky pravda." Zasmál se Theo.
"Mojí matce to imponuje. Nikdo se jí dlouho nepostavil tak, jako tady kráska, a to ani nemluvím o tom, že na jeden z nedělních obědů pozvala i Andromedu s Teddym." Pohlédl na brunetku, která si rovnala papíry.
"Někdo to udělat musel." Zamumlala.
"Pravdou je, že si Teddy tvou matku omotal kolem prstu."
"Naprosto jí dostal, ale nemůžeš se divit. Je malý, roztomilý a umí měnit podoby. Když si zabarvil vlasy na blonďato černé, jako má ona, bylo to jasné. Je mazaný."
"A ona je ti za to neskonale vděčná."
"Jo a proto se rozhodla uspořádat oslavu tvých narozenin a pozvat na ní tvým jménem Astorii?" Nadzvedla obočí.
"Je to taky Malfoyová, zkouší, co vydržíš."
"Tvoje matka je nemožná."
Theo vyprsknul smíchy a zavrtěl hlavou.
"Kdyby tě slyšela."
"Řekla jí to přímo do očí a hned potom vyhodila Astorii s plnou parádou z Manoru. Kdybys nepřišel pozdě, věděl bys to."
"Já... Měl jsem neodkladné záležitosti."
"To že neudržíš ptáka v kalhotách není neodkladná záležitost." Uchechtnul se.
"Nemůžu za to, že si Lenka vzala ty žluté šaty s hlubokým výstřihem."
"A dost! Hele já fakt nechci litovat toho, že jsem vás dala dohromady, tak co kdybyste pánové pohnuli zadkem? Máme tam být za 15 minut."
"A vždyť už jdeme."
"Neměla Lenka na té oslavě modré šaty?" Zeptala se těsně před tím, než se přemístili.

Seděli v baru a tiše hleděli jeden na druhého. Plní emocí a neschopní slov.
"Tak co?" Zvedli oči ke skupince příchozích a pak pohlédli jeden na druhého.
"Blbý?" Zeptala se Pansy a posadila se vedle Hermiony.
"Určitě to vyjde příště. Nesmíte to vzdát! Je to přece úžasný objev." Promluvila Ginny a následovala Pansy.
"Tak už něco řekněte. Chci se napít a chci vědět, jestli oslavujeme nebo zapíjíme žal." Utrousil Blaise a Pansy se po něm ohnala.
"Byl si vždycky necitlivý hovado?"
"Ne, vždycky jsem byl děsně sexy hovado." Ušklíbnul se.
Hermiona se natáhla po Dracově ruce a stiskla jí.
"My jsme tam nakonec nedorazili." Zamumlala a na tváři se jí objevil úsměv.
"Cože? A proč se teda usmíváš?" Zamrkala Ginny a Hermiony úsměv se roztáhl ještě víc.
"Co se teda stalo?" Nechápal Ron.
"Hermiona se při přemisťování nechala rozptýlit." Začal Draco.
"Sice jsme dorazili na místo, ale Hermiona byla zraněná." Pokračoval Theo.
"Draco jí vzal do nemocnice a já na tu schůzku šel sám. Jenomže já... Nejsem na tohle dobrý."
"Nikdo ti nic nevyčítá, lásko. Že ne?"
"Nemají mi co vyčítat. Díky mému šarmu jsem získal ten zatracený patent a tihle dva se dozvěděli, že čekají malého Malfoye nebo malou Grangerovou."
Okolo stolu se rozhostilo ticho. Všichni zpracovávali informace, které se k nim právě dostali, ale nebyli si jistí, jestli se nepřeslechli. Nebo jestli Theo nevtipkuje. Od té doby, co byl s Lenkou, vtipkoval na jeho poměry dost často.
"Tak já to asi objednám ne?" Prolomil Blaise ticho a Hermiona se začala smát. A postupně se všichni přidávali a gratulovali.
"Ale kdy jste...?"
"No dle všeho na mé narozeniny."
"A já si říkala, kam jste se ztratili." Zamumlala Pansy.
"Byla jsem tak naštvaná na Astorii, která tam předvedla tu děsnou scénu o tom, jak jsem jí zničila život a na Narcissu, že jí pozvala. Nějak jsem v tom návalu vzteku asi zapomněla na antikoncepční kouzlo."
Lenka se rozesmála a všechny pohledy přistály na ní.
"To je vtipné, protože já jsem ten den taky zapomněla." Přiznala se a Theo na ní překvapeně pohlédl.
"Cože?"
"Taky jsem těhotná." Zamrkala a Theo se celý napjal.
"To je..." Odmlčel se.
"Sakra!" Zamumlal a vyskočil na nohy.
"Tuhle rundu platím já! Budu táta!"
"On si prostě musí ukrást všechnu slávu pro sebe, co?" Pronesl otráveně Draco a Hermiona se k němu přitiskla.
"Odpusť mu to. Přece jenom si ukradl srdce dívce, která ho dlouho milovala." Zašeptala mu do ucha a on se ušklíbnul.
"Takže jsem nakonec vyhrál." Políbil jí a pak ho něco napadlo.
"Měl bych takový návrh..." Sáhl do svého saka a nahmatal sametovou krabičku.
"Víš, co jsem ti o tom řekla."
"Já vím, ale tenhle se ti bude určitě líbit."
Kdepak, on Thea prostě nemohl nechat ukrást všechnu slávu.

Jejich svatba byla stejná jako oni dva. Byla spontánní a nečekaná. Hermiona odmítala tu nekonečnou debatu o šatech, květinách a dortu a tak přišla s nápadem, jak to udělat jednoduché a nekomplikované.
Jednoho dne pozvali všechny na Manor pod záminkou Narcissiných narozenin a tam, pod starým mohutným dubem se za přítomnosti všech vzali.
Nikdo to nečekal, dokonce ani Narcissa to netušila, ale ve výsledku, když viděla svého syna stát pod tím starým stromem, tak šťastného, uznala, že se mýlila. Tahle žena pro něj byla dokonalá a poprvé po dlouhé době se smířila s tím, že jednou neměla pravdu. A když se dozvěděla, že bude babičkou, zaplavila jí vlna neskutečného štěstí a obdivu k ženě, které její syn dělal mnoho let ze života peklo. To že mu odpustila a zahrnula ho čistou láskou bez výhrad, pro ni koneckonců znamenalo víc, než čistá krev.