Návrh

Bez obalu

Od toho dne se s Dracem nepotkala. Což byla samozřejmě její taktika. No taktika je silné slovo, ale rozhodně to byl záměr. Věděla, že s ním bude muset mluvit, ale nebyl připravená. Musela si to promyslet.
Co když už bylo pozdě? Záleželo na tom vůbec?
Byla rozpolcená. Draco byl sice chladný, ale i impulzivní a ona zase temperamentní. To vedlo ke všem těm hádkám. Jenomže on nic nechápal! Jak mu měla ještě naznačit, že věci jsou jinak. Že nemiluje Thea, ale jeho? Říct to bylo snadné, ale říct to tak, aby to opravdu pochopil... Bála se, e to je nad její schopnosti. Poslední dobou se choval jako raněná srna. Mohlo to být kvůli ní, nebo to prostě jen byl reflex, protože nebylo po jeho. Jenomže co vlastně chtěl? Věděl to vůbec on sám? Dávala mu čas, aby si utřídit myšlenky.
Chodila do práci v čas, kdy věděla, že bude mimo kancelář a nebo v noci. Vždy odvedla svou práci a nechala mu na stole potřebné věci nebo poznámky. Jednou nebo dvakrát se u ní stavil, ale ona mu nikdy neotevřela.
"Naše hra se pomalu stala hororem. Co se vlastně stalo?"
Theo seděl naproti ní na gauči. Přinesl jí nějaké podklady a ona ho pozvala na kávu.
"Ten den kdy... No kdy si mě doprovodil domů a já tě poslala pryč, za mnou pozdě v noci přišel Draco."
"Nekecej... Říkal jsem ti, že to bude fungovat."
"Ráno jsme se spolu vyspali."
Theovi zaskočilo kafe a rozkašlala se.
"A?" Zeptal se přiškrceným hlasem.
"A on to pak celé posral." Zavrtěla hlavou
"Možná i já... Nevím... Jen... Už mě to nebaví. Nechci hrát tyhle pitomé hry. On si fakt myslí, že bych se s ním vyspala i kdybych tě opravdu milovala. Já nejsem děvka Theo! Myslela jsem si, že můžu spát s klukem bez citů, jenomže se ukázalo, že toho kluka mám ráda už od školy."
"Tak mu to řekni."
"Proč? Proč mám někomu, kdo si o mě myslí jen to nejhorší, říct, že ho miluju?"
"Jsem chlap, nechtěj po mě odpověď na tuhle otázku. Já jen vím, že Draco někoho brzy zabije. Taky myslím, že bys měla čekat na návštěvu Pansy. Dnes s ní mluvil."
"Stejně jsem jí chtěla napsat."
Povzdechla si a zadívala se z okna.
"Herm..." Položil svou ruku na její a ona zvuková a vyskočila od něj pryč.
"Skvělé! To je kurva skvělé!" Přešla po bytě a on zmateně zamrkal.
"Ty se mě po tom incidentu nemůžeš ani dotknout a s ním se vyspím. Jak je to sakra vůbec možné! Přitom on je hned za Newmanem druhý v řadě, kdo by si zasloužil nakopat do koulí."
Theo se zasmál a vstal.
"Draco je..."
"Komplikovaný? Zabedněný idiot? Kretén?"
"Kdyby si od začátku hrála fér, tak..."
"Díky, že jsi na jeho straně. Ale jo, máš pravdu a já to vím. Jen teď... Teď se mu do toho chce ještě míň."
"Nad čím přemýšlíš?"
"Počítám, že tak za tři dny bude můj projekt z konce a odejdu. Pryč."
"Kam pryč?"
"Ještě nevím."
"Utíkáš?"
"Možná. Nebo si jen dávám pauzu." Pokrčila rameny.
"Každopádně... Je na čase, aby ses seznámil s tou dívkou. Brzy ti napíše."
"Neřekneš mi její totožnost?"
"Ne." Usmála se.
"Práce s námi tě fakt poznamenala."

"Víno a všechny podrobnosti."
"Ahoj Pansy." Usmála se na dívku, která ješte před chvilkou klepala na její dveře.
"To si nech. Draco je pekelně frustrovanej a jediný, co jsem se od něho dozvěděla je, že nechodíš do práce."
"Chodím." Odešla do kuchyně, aby jí nalila skleničku.
"Jen ne v časech, kdy je tam on."
"A jak to můžeš."
"Říká ti něco Pobertův plánek?"
"To bylo to tajemství dvojčat zrzounů, ale... To byla jen povídačka ne?"
"Ne. Každopádně jsem si taky jeden udělala na naší kancelář."
"Jo tak v tom je to kouzlo. Proč se mu vyhýbáš?"
"Vyhodil mě, navíc... Myslím, že už si nemáme co říct."
"Myslela jsem, že ho..."
"Miluju ho, ano! Jenomže on je tak zabedněný, že vždy, když mám pocit, že jsem k němu blízko, odežene."
"Nevím, kolik toho ještě snesu."
"Kvůli lásce vydržíme všechno. Promluv s ním, Draco umí docela překvapit."
"Já vím. Musím. Chci... Jen..." Odmlčela se.
"Co jeho matka?"
"Je dospělý."
"Ale ona..."
"Poslal jí ke kotlíku. Teda ne tak doslova. Řekl jí, že už se nenechá ovládat, a že jestli chce vnoučata, bude se muset spokojit s tím, že si vhodnou ženu vybere sám."
"Opravdu?"
"Ano."
"To je... Já... Ale co když mě nevidí jako vhodnou?"
"Budeš to muset risknout. Hermiono, já vím, že nejsi posera! Tak už se konečně vzchop a řekni mu pravdu."
"Fajn.. Já... Dobře." Přikývla a vyskočila na nohy.
"A mám tady přesně to, co potřebuješ." Kouzlem přivolala tašku a vyndala z ní nádherné zelené šaty sotva pod zadek. Neměly sice výstřih, ale měly prostřihy.
"Pansy!"
"Co? S chlapem se mluvil lépe, když má mozek v kalhotách, věř mi."
"Jsi otravná." Zamumlala a zašla do ložnice i s šaty.
Když vyšla, Pansy zapískala.
"Děláš mi jen tu nejlepší reklamu, a teď jdi a chytni toho zbabělce za koule."
"Zbabělce?" Zasmála se.
"Poslala jsem ho sem, ale on mi řekl, že nebude rozvracet vztah svého nejlepšího kamaráda."
"Šlechetné." Ušklíbla se.
"Je doma. Adresu znáš?"
"Jo, ale nikdy jsem tam nebyla."
"Všechno je jednou poprvé. Tak hodně štěstí." Mrkla na ní a Hermiona se přemístila.

Stála před dveřmi a už potřetí se pokusila zaklepat. Pokaždé svou ruku stáhla. Možná nakonec byla taky posera.
Zhluboka se nadechla.
Zvedla ruku a...
"Ale, ale, ale... Koho pak to tu máme?"
Dveře se otevřeli a v nich stála Astorie, jen v županu.