Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola první

Zdravíme! Vítáme vás u nové povídky na páry HidaSaso, SasuNaru. Jak jistě spoustě z vás již došlo, povídka je inspirována filmem Fuck you pane učiteli, který obě dvě naprosto zbožňujeme. Snad se vám tedy alespoň trochu zalíbí :3 Povídka bude vycházet každou středu.

Byl zrovna začátek krásného, na místní podmínky možná až přehnaně teplého března, když bělovlasý vysoký muž prošel velkými, drátěnými automatizovanými vraty s ostnatým drátem pro případ, že by měl někdo z místních stupidní nápad vyrazit si na malý výlet, a úlevně vydechl. Rudofialovým zvláštním pohledem přejel přes pomalu se zelenající stromy stojící v aleji nedaleko až po malé parkoviště s několika auty, jako kdyby snad hledal známou tvář, která by ho po té dlouhé době přišla přivítat, avšak jediný živáček, co se nacházel v jeho blízkosti, byl starý vrátný sedící v malé budce jen kousek od něj, jenž jej sledoval bedlivým, ostřížím zrakem, jako kdyby se snad jen vteřinu po propuštění chystal něco provést.

Hromotluk si otráveně odfrkl a pravačkou sáhl do zadní kapsy od kalhot, z níž vyndal pět let starý balíček cigaret spolu se zapalovačem, jednu si strčil do úst, zapálil a silně, skoro až labužnicky potáhl, div se mu samou slastí neprotočily palce u nohou.

"Zasranej Kakuzu," zaklel hlubokým, drsným hlasem a naštvaně protočil očima.

Jak typický. Pět let seděl kvůli tomu zasranýmu kreténovi za katrem, jelikož mu při jejich poslední akci jaksi zapomněl sdělit, že na místo setkání s jejich hlavním odběratelem jedou poldové a sám se vytratil tiše jako myška, protože dřepět v base by se mu finančně nevyplatilo, nebo co to mlel za pošahaný sračky, a teď pro něj nebyl schopnej ani dojet, nebo mu sehnat podělanej odvoz!

"Ten parchant by zasloužil kulku do hlavy," zasyčel a znovu potáhnul, aby se uklidnil. V další vteřině na sobě však ucítil zvláštní upřený pohled a jakmile nepatrně otočil hlavu na stranu, setkal se s vyděšenýma očima starého vrátného, který očividně netušil, jestli má jeho slova brát vážně, nebo jestli se jedná o hloupý, nemístný vtip. Na to konto se ale jen pobaveně ušklíbl a mykl rameny. "Co čumíte, jedna taková nevinná poznámka ještě nikoho nezabila."

,I když pár mejch známejch by určitě silně protestovalo...'

S těmi slovy, myšlenkou a cigaretou v ústech se rozešel od vrátnice pryč, aby našel nejbližší autobusovou zastávku, doufaje, že těch pár drobáků, co tížily jeho levou kapsu volné džínové bundy, mu bude stačit. Byla tu už strašně dlouhá doba, co jel sockou, ale na druhou stranu mu čas strávený ve vězení přišel jako samotná věčnost. Věčnost, během níž přemýšlel stále dokola a dokola, jestli se někdo z jeho party vůbec stihl dostat ven, zda proběhl obchod a dostali za něj peníze, nebo jestli někdo z jeho kolegů vzal tu až nechutnou hromadu kokainu a někam ji před poldama ukryl, nebo jestli zabásli i ostatní.

"V mojí base bejt nemohli, to bych si jich snad všimnul. Zas takovej kokot nejsem," zamumlal si sám pro sebe asi po pěti minutách pěší chůze po krajnici silnice vedoucí do nedalekého města Konohy, kde prožil podstatnou část svého života. "Možná to mohl někam schovat Zetsu... nebo Pein. Ti dva se stačili zdejchnout předtím, než mě ti fízlové sebrali."

Nakonec si nad tím jen povzdechl, zavrtěl hlavou a velkou rukou se podrbal na temeni hlavy. Na všechny tyhle spekulace bude dost času později. Nejdůležitější ze všeho bylo najít Kakuza a pořádně ho seřvat za to, že se na něj takhle prachsprostě vybodnul. Zrovna v momentě, kdy mu ta myšlenka projela hlavou, několikrát zamrkal a asi sto metrů před sebou konečně uviděl malou, autobusovou zastávku.

"No konečně," zamručel netrpělivě a přidal do kroku.

Fakt, že na další autobus musel čekat dalších půl hodiny, mu na náladě zrovna dvakrát nepřidal, ale byl rád, že řidič nad nedostatkem peněz přivřel oči a pustil ho do autobusu i tak. Těžko říct, proč to udělal, ale vzhledem k jeho mrtvolně bledému obličeji a vystrašenému výrazu to přisuzoval tomu, že věznice odtud nestála tak daleko a jemu patrně došlo, co je zač a asi se rozhodl nedělat zbytečné problémy. Těžko říct, co za všechna individua tu už musel potkat. Nebo za to taky možná mohlo jeho vzezření, což mu na tváři vyvolalo pobavený úsměv.