Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola čtrnáctá

Když po dalších dvaceti minutách konečně zazvonilo a studenti se s nadšenými výkřiky rozprchli do jiné učebny na další hodinu, mladý učitel japonštiny se zmoženě svalil do židle, hubenými prsty si unaveně vjel do rudých vlasů a na malý okamžik zavřel oči, aby je nechal si trochu odpočinout. V poslední době mu připadalo, že začíná vidět poněkud rozmazaně a popravdě neměl tušení, zda bylo na čase pořídit si dioptrické brýle, nebo zda byl prostě a jednoduše jen unavený a přepracovaný. Když to vzal kolem a okolo, nedivil by se ani jedné možnosti.

Do svého zaměstnání byl opravdu zapálený, a tak proto hned, jak dorazil po práci domů, okamžitě se vrhl na známkování písemek, testů a seminárek, a jakmile měl hotovo, pokračoval s přípravou na další hodiny klidně až dlouho do noci. Nevadilo mu to. Jeho společenský život v podstatě neexistoval a pokud už si našel chvilku času, kdy se nevěnoval přípravě do školy, ležel zahloubaný v knihách, dokud ho nezačaly pálit oči. Jeho život byl naprosto nudný, klidný a stereotypní, ale vůbec mu to nevadilo. A jediné, co mu jeho poklid narušovalo, byla přesně tahle třída druháků, která se jeho vstřícnému a snaživému přístupu naprosto vysmívala a odmítala začít spolupracovat.

Zhluboka se nadechl, pak se narovnal a když konečně otevřel oči, pohodlně se opřel o opěradlo židle. Oříškově hnědým pohledem se zadíval na hodiny nacházející se vedle dveří a s potěšením zjistil, že má ještě dalších pět minut čas, než se sem začnou valit studenti třetích ročníků a že má ještě trochu času, dát se dohromady. I když se to s těmi ignoranty už téměř dva roky snažil nevzdávat, pravdou bylo, že už z nich začínal být docela unavený.

"Nesmím povolit...," vydechl si sám pro sebe do ticha a sklopil pohled ke štosu dokumentů položených na katedře, "musím vytrvat!"

"Vytrvat v čem?"

Sasori sebou prudce trhnul a rychle se otočil, aby zjistil, že zírá na obrovského bělovlasého hromotluka, přesně toho, který nastoupil minulý týden na post učitele biologie a tělocviku. Hidan se mohutným ramenem opíral o futro a s lehkým úšklebkem ve tváři jej pozoroval svýma rudofialovýma očima.

"C-co tady děláš?" zajíkl se rusovlásek a měl co dělat, aby se nezačal červenat, jak strašně ho starší muž polekal.

Druhý jen mykl rameny.

"Nic moc. Podle rozvrhu jsi měl právě hodinu s tou mojí bandou blbečků, tak jsem se chtěl zeptat, jak to probíhalo. Naposled jsem si všiml, že z tebe nemaj zrovna dvakrát velkej respekt... Tak jsem si řek', že bych jim za to jejich chování mohl dát dneska na těláku pěkně do těla, když se neuměj chovat," pověděl podivně hlubokým, podmanivým hlasem, pak se odpíchnul od futer a několika kroky přešel ke katedře, o níž se opřel bokem a vytyčil se nad mladším mužem jako obrovská hora svalů, "Tak co, dělali dneska bordel?"

-

Rudovlasý japonštinář začal překvapeně mrkat o sto šest a v duchu se mermomocí snažil zabránit tomu, aby jeho jindy bledá tvář nedosáhla odstínu barvy jeho vlasů. Ten chlap určitě moc dobře věděl, jak velkej sexappeal z něj vyzařoval a určitě toho velmi rád využíval a zneužíval. Akasuna si už snad ani nepamatoval, kdy naposledy zažil nějaký intimnější kontakt, když byl jeho dosavadní život tolik stereotypní a dalo by se říct, že i introvertní.

,,Uhm," zamumlal a odvrátil od něj pro jistotu pohled zpátky k dokumentům na stole, ,,v-vlastně jako obvykle. Ž-žádná novinka."

,Přestaň koktat, u Jashina!' napomenul se v duchu.

Rozhodně tomu týpkovi, u kterého měl silné tušení, že rozhodně pro svou práci nežije tolik jako on, nechtěl zvedat jeho už dost vysoké ego tím, že se před ním bude chovat jako hormony rozbouřená náctka.