Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola sedmá

Přibližně tři minuty od chvíle, kdy Sasuke konečně dopověděl svůj požadavek, Naruto stále nedokázal zpracovat, co to z toho namyšlenýho idiota vypadlo za totální blábol. Jediné, čeho byl schopen, bylo zírat na něj s otevřenou pusou, vrtět hlavou a vydávat u toho jakési podivné skřeky nechápavosti. Naproti tomu druhý středoškolák jen stál naproti němu a usmíval se na něj tím svým přizdisráčským arogantním úšklebkem.

"Děláš si prdel?! To přece nemůžeš myslet vážně, ttebayo!" vyjekl polohystericky Uzumaki, "T-to je prostě kravina! Co bych já asi tak, do prdele, dělal v nějakým přihřátým klubu pro nadaný blbečky?! Viděls někdy moje vysvědčení, ttebayo? Jsem rád, že prolejzam s trojkama a to jen s odřenýma ušima! Navíc moc dobře víš, že ve středu mám hned po škole basket! To se jako mám vysrat na vlastní zápasy a chodit se s váma společně přihřátě šprtat? Neposral ses?!"

Narutovo srdce zběsile bušilo, až měl pocit, že se o něj snad pokouší infarkt.

"Hezkej výstup, ale pláčeš na špatným hrobě, Uzumaki," mykl rameny starší, "Známky ti sice stojej za hovno, ale jenom proto, že na to sereš jak na placatej kámen. Kdyby ses trochu snažil, nebude to tak marný. O to, aby tě vzali, bych se postaral, víc tě nemusí zajímat. A že máš tréninky, no a co? Pokud vím, ty jsou od půl pátý do šesti a náš kroužek začíná v půl šestý. By ses holt vždycky na něco vymluvil a zdrhnul dřív..."

Na moment se odmlčel, aby se nadechl. "Ale mě to může bejt šumafuk, to ty tu chceš pomoct. Takže buď ber, nebo nech bejt," dodal.

-

Uzumaki stále nenacházel slov, která by snad vystihla to, jak šokovaně se nyní cítil. Přece po něm jeho úhlavní a věčný rival nemohl chtít, aby vyměnil svůj volný čas za to, že se bude šprtat a docházet s ním a s dalšími jemu podobnými exoty na nějaké školní vědomostní soutěže?! Vždyť jim to tam akorát bude kazit! To chtějí prohrát, nebo co?! A navíc... kolik takových výmluv by si musel na basketu vymyslet, aby mohl lekci opustit dřív? Nemůže se věčně vymlouvat na to, že mu umřela babička nebo dědeček a musí na pohřeb, takhle by pomalu neúmyslně vyvraždil celou rodinu a stejně by to nestačilo. A sám od sebe jen tak říct, že nemůže bejt na basketu až do konce, protože se musí jít šprtat a absolvovat nějaký společný přiteplený šprťácký schůzky nepřicházelo vůbec v úvahu. Vždyť by se mu tam všichni vysmáli! Do jednoho!

Neuvědomil si, že nad svou situací přemýšlí tak dlouho, že to druhého už přestalo bavit a pomalu loudavým krokem opouštěl místo jejich srazu. Došlo mu to v momentě, až když se Sasuke dostal za roh tělocvičny. A v tu chvíli se rozhodl v momentě! Toho nabubřelýho idiota prostě potřebuje, aby se zbavili toho sprostýho namakanýho chlápka, kterej se honosí titulem jejich třídního.

,,Uchiho, počkej, ttebayo!" vyštěknul a jako kdyby do něj udeřil blesk, vyrazil za ním.

Sasuke se zastavil na místě, na rtech svůj pověstný úšklebek, avšak když se otáčel na blondýna, měl naprosto znuděnou tvář. Nemusel přece vidět, jak moc mu to počechralo ego. Věděl, že s tím bude chtě nechtě souhlasit.

,,Co je, hm?" vydechnul, ,,Rozmyslel sis to?"

Naruto se zastavil kousek za ním. V očích odhodlaný výraz, i když se tak vůbec necítil.

,,Fajn, půjdu do toho," procedil ne moc nadšeně skrze zaťaté zuby.

,,Co tvůj milovanej basket?"

,,Něco si vymyslím."

Tmavovláskovi se potěšeně zablesklo v očích. Otočil se k němu tělem a napřáhnul paži.