Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola devátá

Hidan zaraženě seděl u stolu a civěl pár sekund před sebe než se konečně vzpamatoval a vyrazil za ním. Tak jednoduše se odmítnou teda nenechá!

Dostihnul ho na ztichlé chodbě, kterou Akasuna rázným krokem pospíchal nejspíš do sborovny, kterou nejspíš nyní považoval za svůj nejlepší úkryt.

,,Tak počkej, přece!" vyhrknul za ním bělovlasý a nedalo mu moc práce, aby ho dohnal a sloučil s ním krok.

Přece jenom bylo dost k pobavení to, že on udělal jeden svůj klasický krok a rudovlásek musel udělat dva. Tohle se mu vždycky líbilo.

,,Já to bydlení vážně potřebuju! Nemůžu bejt s těma idiotama dál na ubytovně. Nedá se to tam zvládnout. Pořád dělaj bordel a já se nemůžu soustředit na přípravu do školy."

Akasuna se zastavil prudce na místě a jeho obočí se nepříjemně stáhlo.

,,Nevím, co ti Anko nakukala, ale já nejsem žádnej podělanej azylák," zasyčel na něj, ,,Navíc tě vůbec neznám! Byl bych asi padlej na hlavu, když bych si do baráku nastěhoval týpka, kterýho neznám ani tejden!"

,,Jestli ti jde o bližší seznámení, tak nemám nic proti," zavrněl na něj podmanivě bělovlasý hromotluk a když viděl, jak se v ten moment nahrnula rudá barva do Akasunovi tváře, která silně konkurovala jeho vlasům, musel se pobaveně rozesmát.

,,Seš nechutnej hulvát!" vypísknul Sasori pohoršeně a znovu se, nutno dodat, o mnoho rychleji rozešel po chodbě.

,,Myslel jsem jako jít na kafe!" houknul za ním stále pobaveně Hidan, ,,Nemyslel jsem na žádný prasečinky!"

Na to rudovlásek už nijak nereagoval a dupavými kroky se blížil ke sborovně.

,,To až třeba později," zamručel si už pro sebe bělovlásek a pomalým líným krokem ho následoval.

Tady mu neměl kam zdrhnout. Dneska se ještě několikrát určitě potkají, a když bude dostatečně vlezlej, což on vážně uměl, dostane to, co chce. A možná i něco navíc... Samozřejmě až později.

-

Den ale bohužel neproběhl podle hromotlukových představ a on už se s rusovlasým učitelem japonštiny ani jednou neviděl. Těžko říct, zda to bylo náhodou, nebo zda se mu druhý vyhýbal, ale kdyby se měl přiznat, rozhodně by se přikláněl k možnosti číslo dvě. Stále si ale udržoval dobrou náladu a nenechal se odradit. Moc dobře věděl, že nakonec na sebe budou muset narazit a že se naskytne chvíle, kdy mu rusovlásek prostě nebude moct utéct. A v ten moment na něj vybalí svoje nejvíc pohodové a šarmantní Já - které však bude muset po dlouhém pobytu ve věznici trochu oprášit. Anko stejně říkala, že se od něj jeho současný spolubydlící stěhuje až za pár týdnů. Do té doby se příležitost jistě vyskytne a on pak bude za vodou. Něco mu totiž říkalo, že Akasuna byl opravdu člověk s dobrým srdcem a že možná ještě nějakou dobu bude odolávat, ale nakonec kvůli provinilým myšlenkám, že nepomohl člověku v nouzi, povolí. A toho on hodlal využít.

Zbytek dne Hidan strávil sestavováním učebního plánu na tělocvik, absolvováním hodin s prváky a čtvrťáky a pročítám materiálů na následující hodinu biologie se svou vlastní třídou. Během toho měl celou dobu ve tváři pobavený úšklebek. Podklady, které spolu s Kakuzem stáhli z prestižního tokijského gymnázia byly opravdu podrobné a učivo složité, dokonce tak, až vypadalo spíš jako pro vysokou školu, místo pro střední. Spoustu slov Hidan nikdy v životě neslyšel a některá dokonce nedokázal ani vyslovit nahlas. I tak si ale všechno - momentálně k dýchací soustavě - očima proletěl, aby alespoň lehce věděl, která bije, jelikož těch pár hodin přírodních věd, které absolvoval na učňáku, se s tímhle vůbec nedaly srovnávat. Díky Jashinovi byl jeho plán naprosto perfektní, a tak se většinu nazpaměť ani šprtat nemusel. A vlastně ani nehodlal.