Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola desátá

Uzumaki teda prkenně vstal ze židle, aniž by nějak okomentoval poznámku toho debila o miliskování se s někým takovým jako je Uchiha, a toporně se dokodrcal k tabuli. O dýchací soustavě si pamatoval leda tak velký hovno. Jediný, co na sto procent věděl bylo, že do dýchací soustavy patřej plíce a pak něco s kyslíkem a oxidem uhličitým. Víc nic. A u toho silně pochyboval, že by snad stačilo, aby dostal nějakou lepší známku než pětku. Zas takový štěstí neměl. Nehledě na to, že tohle, už od prvního pohledu, byl úplně jinej učitel než všichni, který doteď poznal, takže téměř stokrát použitá výmluva na to, že mu zrovinka umřel někdo z rodiny a on se tak nemohl dostatečně připravit na látku, protože měl srdéčko plné bolesti, tady asi nezabere.

Postavil se před tabuli a zarazil si ruce hluboko do kapes. Ve třídě panovalo tak dusivé ticho, že mu to vážně nebylo vůbec příjemné. Modrým pohledem přejížděl po všech spolužácích a hledal někoho, kohokoliv, kdo by byl ochotný mu radit. Ale setkal se se silným neúspěchem. Shikamaru, měl jako obvykle hlavu položenou na překřížených rukách odpočívajících na lavici a žil si ve vlastním světě, Hinata s Ino vepředu měly hlavy skloněné nad otevřenými učebnicemi a sešity a Uchiha... Uchiha se na něj díval s rukama složenýma na prsou a pohrdavým šklebem.

,,Nó?" protáhnul bělovlasý kantor za svým učitelským stolem a několikrát zabubnoval bříšky prstů do jeho desky, ,,Začneš už nebo tě mám nějak popíchnout? Nemám na tebe celej den, Uzumaki, jenom pětačtyřicet minut."

Blondýn přešlápnul na místě a natočil k němu dost výmluvný pohled, který by si dokázal vyložit úplně každý. Bylo mu naprosto jasný, že ho vyvolal jenom proto, že na něj neudělal moc dobrej dojem a jeho jméno, potažmo i Uchihy, si zapamatoval jako jedny z prvních. Mohlo mu dojít, že bude díky tomu vždycky číslo jedna na seznamu obětních beránků. Ale co...

V ten moment Uzumaki na místě na vteřinku zatrnul, než se jeho ústa roztáhla do téměř vítězoslavného šklebu. Co by mu mohl udělat horšího, než mu dát za pět a nechat ho jít si sednout?

,Cha! Sem prostě dokonalej, ttebayo! Jedna pětka mě už vážně nezabije,' pochechtával se v duchu.

,,Čemu se tak tlemíš, hm?" povytáhl Hidan obočí, ,,Jestli si tu látku tlumočíš v duchu, tak tě jenom ubezpečuju v tom, že nikdo z nás tady není telepat."

Naruto jenom myknul rameny.

,,Nevim, prostě nic nevim, tak mi dejte pětku a nechte mě si jít naskavě sednout, nebo jestli stojíte o to, abysme si tady všichni udělali hodinovýho bobříka mlčení, tak budiž, taky nemám nic proti," odpověděl mu povýšeným hlasem.

,,Vážně si myslíš, že ti to dám tak lacino?" pronesl Hidan zhrublým hlasem a ve zvláštně zbarvených očích se mu podivně zablesklo.

,,A co mi můžete udělat jinýho, hm? Jestli na mě chcete řvát, budiž, je mi to u prdele. Šáhnout na mě nemůžete, na to jsou zákony a já znám svý práva, takže nic jinýho mi nemůžete udělat, než mi dát bůro a snažit se mě tady přede všema ztrapnit," vysmál se mu do obličeje, pořád si myslel, že má vlastně vyhráno a ten trotl to prostě projel na plný čáře, ,,A to se vám jako fakt nepovede, páč tu už mám svoje jméno."

V ten moment se cítil vážně hrdě a na koni a děsně ho hřálo na egu, jak se na něj všichni užasle dívají. Až na Uchihu samozřejmě. Koutkem oka si všimnul, jak si jenom zazíval a protočil nad jeho proslovem očima. Měl chuť po něm v tu chvíli skočit a pěkně ho proplesknout.

Hidan se pomalu, sakra moc pomalu, jako snad ve zpomaleným filmu, postavil a dvěma dlouhými kroky se dostal k Uzumakimu, nad nímž se vytyčil jako ohromná zlověstná hora.