Fuck you! [HidaSaso, SasuNaru] ×

Kapitola šestá

O několik hodin později, když se už na škole vyskytovala jenom hrstka studentů a učitelů, svádějící boj s odpoledním vyučováním, se za opodál stojící budovou tělocvičny sešli dva chlapci.

Uzumaki se zády opřel o zděnou stěnu a opřel se o ní i jednou pokrčenou nohou. Ze zadní kapsy vytahaných džínů vytáhnul krabičku cigaret se zapalovačem. Jednu si strčil do pusy, zapálil a pořádně potáhnul, než s hlasitým vydechnutím vyfoukl kouř. Pak se podíval na tmavovláska a natáhnul k němu krabičku.

,,Chceš?" nabídnul mu.

Uchiha stojící naproti němu jenom nakrčil znechuceně obočí, trhnul hlavou a odstoupil od něj krok dál, jako kdyby snad mohl chytit nějakou nemoc.

,,Škodí to zdraví," odseknul mu.

,,No jo, pane dokonalej," odfrkl si Naruto s protočením očí a ruku stáhnul podél těla, ,,Zajímavý, že o víkendech to tvýmu zdraví neškodí."

Sasuke potichu zaskřípal zuby, ale pak v duchu napočítal do deseti, aby se uklidnil. Neměli tu mezi sebou řešit nějaké šarvátky, stál před nimi mnohem větší problém.

,,Chtěl si něco řešit, tak dělej, nemám na tebe celý odpoledne, musím se-"

,,Učit?" uchechtnul se Naruto pobaveně a znovu si potáhnul.

Tmavovlásek navztekaně zatnul pěsti. Nemohl za to, že na něj otec kladl vysoké nároky a každá horší známka, než byla jednička se považovala za naprostý neúspěch a zklamání. Výjimkou bylo občasné jedna minus, když byl zrovna po nemoci.

,,K věci," zavrčel na něj Sasuke.

Plavovlásek si ještě jednou dlouze potáhnul a vyfoukl kouř, zvedaje hlavu a hledě na modré nebe bez mráčků.

,,Musíme se ho zbavit," pronesl jednoduše s pokrčením ramen.

,,Jak?"

,,Vyštveme ho odtud. Uděláme mu z toho tady peklo na zemi."

,,Ten chlápek nevypadá zrovna na to, že by si sbalil saky paky potom, co mu dáš s Inuzukou špendlíky na židli, pomaluješ mu tabuli, schováš mu učebnice, poleješ ho vodou, zveřejníš nějakej jeho trapas nebo mu propícháš pneumatiky u auta," odfrkl si tentokrát Sasuke.

,,Těžko se mi to říká, ale právě proto, potřebuju i tvou pomoc," zamručel neochotně Uzumaki, ,,Potřebuju, aby ty naše žertíky byly trochu..."

,,Rafinovanější?" uchechtl se Sasuke, když jeho věčný školní rival nenacházel vhodné slovo.

,,Hm, tak nějak," přitakal Naruto.

,,Nechci mít žádný problémy," trhnul tmavovlasý hlavou.

,,Takže s jeho divnejma metodama souhlasíš?" zamrkal na něj překvapeně blondýn, odhazuje vajgl na zem a šlapaje na něj nohou, aby ho dostatečně uhasil, ,,Ten debílek vypadá, že z nás na těláku vážně bude chtít sedřít kůži, ne že by mě to zrovna vadilo, ale co takovej Chouji? Nebo Shikamaru? Co holky?... Chceš snad stát každou bižuli před třídou a odříkávat zpaměti naučenou látku, když je to jeho práce? Jakože zrovna ty bys s tím zrovna problém neměl, ale co já a jiný? Buď jednou taky týmovej hráč a ne samolibej, sebestřednej, arogantní sráč."

Sasuke několik vteřin přemýšlel. Jakože skutečně přemýšlel. Jasně, tyhle metody, které jejich nový učitel nastavil se mu dvakrát nezamlouvaly, ale skutečně si nechtěl nijak zahrávat. Uzumaki neznal jeho otce a kdyby se jeho fotřík dozvěděl, že se z něj stal najednou problémový student, který místo učiva tropí trapné a dětinské žertíky, udělal by s ním vážně velmi krátkej proces.