Deathman [ONC2024] |Pozastaveno|

7 - Erick Ballard

Když společně vstoupili do Allanovi kanceláře, Ty zasunul nad tím, jak přepychově to zde vypadá.

Tohle je jiná liga, pomyslel si. Tolik luxusního nábytku neviděl ani u jeho zesnulého šéfa Pierce.

„Posaďte se, prosím,“ řekl Allan a ukázal na jedno z křesel před jeho stolem. Sám se usadil na jedno a čekal, až se Ty usadí. Když se tak stalo, někdo zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil.

Do místnosti vstoupil starší pán. Možná ještě starší jak Allan. Ty si ho začal prohlížet a něco mu na tom muži nehrálo. Nebo možná mu jen někoho připomínal. Jen nevěděl koho.

Muž nakonec došel až ke stolu a posadil se za velký mahagonový, na zakázku vyrobený, stůl.

„Allane, tak jsi ho nakonec našel?“ zeptal se muž svého starého přítele, ale Ty o tom neměl ani ponětí. Netušil, že tito dva muži se velmi dobře znají, ale nechápal, že se posadil za stůl, který patřil Allanovi, jak si myslel.

„Ano. Našel. Nebylo to zase tak těžké. Vždyť je pondělí a dnes, teda podle Piercova rozvrhu, měl dnes donést nějaký projekt, takže do práce přijít musel,“ řekl jakoby tam Ty ani neseděl a usmál se na svého přítele.

„Jaká to nezdvořilost,“ řekl najednou již šedivějící muž. Ano. Stále měl svou hnědou barvu, která byla Tyovi nějak povědomá, ale nějaké ty šediny už v nich měl. A nebyly to jen vlasy, co mu přišlo povědomé. Ty jeho zelené oči, ve kterých viděl malé jiskřičky, mu někoho připomínaly, ale stále nevěděl koho.

„zapomněl jsem se představit,“ pokračoval a opět udělal menší pauzu, jako kdyby přemýšlel nad tím, jak se vlastně jmenuje.

„Jmenuji se Erick Ballard. Jsem majitelem této firmy, ale také jejím ředitelem,“ představil se a natáhl přes stůl ruku k Tyovi.

„Ty Rivera. Moc mě těší, pane Ballarde,“ postavil se a podal mu ruku, kterou si muži sebou tiskly. Ale né moc. Tohle totiž nebylo předvádění síly a ani moci, i když o Ballardobi nikdo nevěděl, čím doopravdy je.

Erick Ballard se opět posadil do čela svého stolu a podíval se na složku, která na stole ležela. Vzal ji do ruky a zběžně jí prolistoval. „Jste velmi nadaný, pane Rivera. Myslím si, že práci po Piercovi zvládnete hravě,“

Ty se na něj nechápavě podíval. Nevěřil vlastním uším. Prostě nevěřil. Nemohl uvěřit tomu, že zrovna on dostane místo po jeho šéfovi. Že to bude on, kdo povede kreativní oddělení.

„Pane Ballarde..“ nenechal ho Ballard domluvit.

„Říkej mi Ericku. Teď jsi pánem vlastního oddělení a s těmi já si nevykám. Pro mě a myslím, že i mé podřízené je příjemnější, když si tykáme,“ řekl a podíval se jak na Allana, tak i na Tye.

„Erick má pravdu. Bude to tak pro všechny nejlepší. I Pierce mu týkal a ty nebudeš žádná výjimka,“ dodal Allan a na Tye se usmál.

Ty si povzdech. Tohle tuplem nečekal, ale co. Když to musí být, tak to musí být. „Dobře.. Ericku. Tak já vám tedy budu tykat,“ řekl rezignovaně. Nikdy se nesetkal s někým jako je zrovna jeho šéf. Ani od těch dvou drben nikdy nic takového neslyšel a už vůbec si nevšiml, že by někdy Pierce někomu jen tak tykal, ale když to tak chce. Bude se muset podřídit.

„To rád slyším,“ řekl Erick. Celou tu dobu, co se na Tye díval, mu nedalo a musel se podívat na jeho krk. Cítil z něj vlka, ale netušil, kdy se to stalo. O vlkodlakovi ve své firmě by věděl.

„Allane, můžeš odejít. Já si potřebují ještě promluvit s Tyem,“ řekl Erick po chvíli. Allan se zvedl, usmál se povzbudivě na Tye a pak co nejrychleji to šlo, opustil místnost.

|598 slov|

* * * * *

Ahojky lidičky..

Tak tu máme po delší době opět novou kapitolu. Snad se vám líbila.

Také bych vám moc chtěla poděkovat, že tento můj příběh čtěte. Také děkuji za vaše případné komentáře a ★.

Misenka_H