Deathman [ONC2024] |Pozastaveno|

2 - Kousance

Následující ráno se probudil s obrovskou bolestí hlavy. Měl vyprahlá ústa, a když se rozhlédl po místnosti zjistil, že se nachází ve své posteli, která ovšem zela prázdnotou, až na jeho maličkost.

Posadil se a promnul si spánky, protože ta bolest né a né odejít. Podíval se na svůj noční stolek, kde většinou mýval sklenici vody a prášek na bolest, ale najednou tam nebyla ani sklenice, ani prášek. Nejspíše byl včera tolik zabraný do příprav, že si je zapomněl nachystat.

Opatrně se postavil na své roztřesené nohy a pomalými kroky se vydal na cestu do kuchyně. Zdálo se mu, že jde snad celou věčnost, ale nakonec se přeci jen doploužil do kuchyně, ke kuchyňské lince a pustil vodu. Nenamáhal si vzít sklenici, rovnou pil z kohoutku a bylo mu jedno, že to není zrovna moc hygienické.

Jakmile byl dostatečně napitý, vydal se do koupelny, kde pustil vodu ve sprchovém koutě a poté si stoupl pod proud tekoucí vody. Vlažná voda mu přišla vhod. Jen tak tam stál nějakých deset minut, než se pustil do očisty svého těla.

Již osprchovaný a usušený se vrátil zpět do své ložnice, došel ke skříni, kde si vybral čisté oblečení, spěšně ho na sebe oblékl, a když se na sebe podíval do zrcadla zjistil, že jeho krk je poznamenaný rudými kousanci, které tam ještě včera večer neměl.

„Sakra,“ vydechl a začal vzpomínat na včerejší noc, ale ať se snažil, jak se snažil, nemohl přijít na to, kdy k nim přišel. Dokonce si nepamatoval na nic z toho večera. Poslední jeho vzpomínka byla, jak nasedl s hnědovláskou do taxíka a pak měl okno.

Nechápal, jak mohl zapomenout celý večer. Nikdy dříve se mu to nestalo, ale přesto si vůbec nic nepamatoval. Stejně jako si nepamatoval, kdy a jak přišel k těm kousancům, které hyzdily jeho krk.

„To mi tak ještě scházelo. Označkovala si mě jako nějaký svůj majetek,“ řekl si sám pro sebe. Vytáhl ze skříně šál a omotal si jej kolem krku tak, aby značky zakryl, ale bylo to marné. Ať se snažil sebevíc, stejně se mu všechny nepodařilo zakrýt.

Zapřísahal se, že už nikdy nepůjde do klubu Kousnutí, protože tam to přeci celé začalo.

* * *

Den se blížil ke konci, Ty byl již značně unaven a tak se rozhodl, že by mohl jít konečně domů. Celý den strávil venku a procházel se po okolí. Vyhýbal se lidem obloukem, aby náhodou nikdo z nich neviděl jeho značky na krku, které mu udělala hnědovláska a přitom ani neznal její jméno.

Kdyby měl alespoň na tu ženu kontakt, mohl by se jí zeptat na to, co se včerejší noci stalo. Jenže jakoby se po ní slehla zem. Nezanechala po sobě jedinou stopu, že by v jeho bytě byla. Dokonce ani vůně parfému po ní v jeho bytě nezůstala a divné je, že ani v posteli nic necítil.

Došel pomalým krokem domů, zavřel za sebou dveře od bytu a šel si sednou do kuchyně. Jak tam tak seděl a přemýšlel nad včerejším večerem, začala ho bolet hlava, jako kdyby v ní měl zbíječku, která se snažila mu udělat z mozku kaši.

Dobelhal se do své ložnice, lehl si na postel a zavřel oči. Doufal, že bolet přestane, ale bylo to čím dál horší.

Uběhlo dvacet minut a bolest hlavy vymizela, jakoby nikdy neexistovala. A to byl teprve začátek.

|549 slov|

* * * * * *

Ahoj drahoušci, tak jsem tu s další kapitolou. Snad se vám líbila. Doufám, že i nadále budete můj příběh číst.

Děkuji za každou hvězdičku, přečtení či komentář. ♥️

Moc si toho vážím. ♥️

Misenka_H