Deathman [ONC2024] |Pozastaveno|

8 - Vysvětlení

Erick Ballard začal chodit kolem svého stolu. Stále nemohl uvěřit tomu, že mu uniklo, že se v jeho firmě nachází samotář. Jeho kousance si všiml později, protože si ho neprohlížel, ale vlka z něj cítil a hodně silného vlka. Ani on sám nikdy ze svého vlka nepocítil tolik síly.

„Tak,“ řekl Erick a zastavil se kousek od Tye. Ten se na něj ustrašeně podíval. Netušil totiž, co si má vůbec o svém šéfovi myslet.

'Nemáš se čeho bát,' ozval se najednou jeho vlk. Jsem silnější a on to moc dobře ví.

Ty jeho slova nechápal. Netušil, o čem to jeho vlk mluví.

„Odkdy jsi vlkodlakem?“ zeptal se ho jeho šéf narovinu a on se napnul jako kšandy. Netušil, že i on sám je stejný, jako on. On si za to, ale sám nemohl. Pokousal ho jiný vlkodlak. Nejspíše vlkodlačice, ale to on nemohl vědět přesně. Jen si to domyslel, protože u něj nikdo jiný, než žena, nebyl. I když ráno po ní nebylo ani památky.

„Jak to víte? Vy jste také stejný jako já?“ zeptal se vystrašený muž sedící kousek od staršího muže, který na něj shlížel z vrchu.

„Cítím to a ty otisky zubů nezakryješ, ani kdyby jsi chtěl. Kdy se to stalo?“ položil mu otázku, na kterou by rád znal odpověď. Musí a taky chce vědět, kdo mu to udělal. Jestli někdo z jeho smečky a nebo sousední.

Ty nasucho polkl a nakonec si povzdechl. Sám si moc dobře uvědomoval, že nemá na výběr a bude muset na tuto otázku odpovědět. Možná by se mohl dozvědět, kdo mu to udělal.

„V pátek večer jsem byl v jednom klubu. Jmenuje se Kousnutí. Potkal jsem tam jednu hnědovlasou ženu, která si mě odvedla do chodby vedoucí k toaletám a tam se na mě vrhla. Odjeli jsme ke mně domů a když jsem se ráno probudil, byla pryč. Jako kdyby u mě nikdy nebyla. Nikde ani malinký náznak, že by v mém bytě, kdy byla žena. Prostě nic. Vypařila se jako pára nad hrnec a pak se to stalo,“ řekl jako kdyby přemýšlel nad tím, jestli mu má říct úplně vše a nebo nějaké ty detaily vynechat.

Nakonec mu řekl úplně všechno. Od toho jak slyšel ty hlasy, přes proměnu a také jejich první lov. Teda alespoň ty části, které si pamatoval.

„Zajímavé. Říkáš tedy, že měla hnědé vlasy a oči podobné těm mým?“ zeptal se ho Ballard, který už tušil, odkud vítr vane. Dokonce i čas by souhlasil. Jeho dcera přesně v tu dobu zmizela z domu a objevila se až nad ránem, kdy na ní netrpělivě čekal v obývacím pokoji. Naštvaný a vytočený tak, že může být vůbec ráda, že dopadla tak, jak dopadla. Naštěstí.

„Ano. Jak říkám. Hnědé vlasy a stejně zelené oči jako máte vy a když se tak na vás dívám, řekl bych..“ nestačil ani dopovědět.

„Tak to nebude nikdo jiný, než má dcera. Karlee Ballard. Určitě to byla ona,“ řekl Erick a opět začal pochodovat po místnosti. Už ho totiž nebavilo řešit problémy za jeho nezvladatelnou dceru. Ještě štěstí, že se toho nedožila její matka. Byla by z ní zklamaná.

„Na zbytek dne ti dávám volno. Pojedeme totiž ke mně domů a tohle nám bude muset moje dcera vysvětlit. Nic jiného jí ani nezbyde,“

No a jak pan Ballard řekl, tak se i stalo. Společně odešli z jeho kanceláře a po pár minutách už stáli před budovou a čekali na vůz samotného Ericka Ballarda.

|569 slov|