Sigrod jezdci draků

Kapitola XL - Bez cíle

Tasy ležela na posteli ve svém pokoji a hleděla do stropu. Věděla, že její pokoj je zamčený a za dveřmi stojí Kelteovci. I kdyby tam nestáli, stejně by neměla sílu utéct.
Splnila vše co měla v plánu. Dobrovolně se nechala vyměnit za zajaté studenty Sigrodu. Jedenáct studentů se rozhodlo její nabídky nevyužít. Včera s nimi měla možnost mluvit a osm z nich přesvědčila. Jenom tři kluci se tu tedy nakonec rozhodly zůstat. Bohužel mezi nimi byl i bratr Evelin. Vyčítala si, že ho nedokázala přesvědčit, ale moc dobře věděla, že již nic nezmění. Netušila, jak to Evelin vysvětlí, ale to momentálně nebyla její starost. Od Kelteovců teď neměla šanci utéct. Neustále jí totiž hlídali. Měla před sebou jenom nekonečné dny u Kelteovců a tentokrát tu neměla ani přátelé. Smutně si povzdechla a otočila se na druhý bok.

Takhle jí o pár hodin později našel Zut. Právě jí nesl oběd. Překvapilo ho, že Tasy sama nechtěla jít z pokoje. Obvykle se sama nudila.  Včera jí pozbytek dne nechaly v klidu v pokoji. Celá ta výměna pro ní musela být náročná. Pochopil, že neměla náladu ani na večeři, jak řekla vojákům. V době snídaně dle vojáků ještě spala, když jí kontrolovali.

Očekával, že již na oběd vstane a vyjde z pokoje. Celé dopoledne měl plné ruce práce. Musel zařídit propuštění osmi studentů. Nečekal že jich Tasy tolik přesvědčí. Myslel si, že přesvědčí dva tři studenty a ostatní zůstanou, ale včera se jí podařilo vzbudit ve většině zbylých studentech touhu po svobodě. Nakonec tu tedy jenom zůstali věrně Sider, Arin a Taren.

,,Elizabeth," oslovil jí opatrně Zut, ,,nesu ti oběd.''
Tasy na něj pohlédla a zamumlala: ,,Nemám hlad.'' Pak dívka znovu zavřela oči.
,,Musíš jíst,'' přikázal jí přísně Zut, ,,dnes jsi nesnídala a slyšel jsem, že jsi včera vynechala i večeři.''
Tasy na to nijak nereagovala a dál byla ztracená ve svých myšlenkách.

,,Ty mě neposloucháš, Elizabeth,'' zlobil se na ní Zut.
,,A proč bych měla?" zašeptala tiše Tasy.
,,Nemůžeš tu celou jen ležet a nic nedělal,'' pokračoval dál Zut. Snažil se jí nějak přesvědčit, aby vstala z postele. Tasy ho již dál neposlouchala. Teď se i otočila k němu zády a vypadalo to, že usnula, ale Zut moc dobře věděl, že nespí. Tasy ho jenom neposlouchala.

Takhle to pokračovalo i následující den. Zut jí každé dvě hodiny chodil kontrolovat a nesl jí něco k jídlu. Zkusil jí nabídnout všemožné pochutiny, ale Tasy ho většinou neposlouchala. Obvykle zamumlala, že nemá hlad a pak již myšlenkami byla jinde.

O den později se rozhodl Kros, že sám ohlédne, jaká je situace.
,,Doufal jsem, že za ty dva dny dostane hlad a přestane všechno jídlo pořád odmítat. Evidentně je ve svém odporu vytrvalá," podotknul Kros.
,,To jsem si taky myslel,'' souhlasil s ním Zut, ,,zkoušel jsem s ní i mluvit, ale ona mě vůbec neposlouchá.''

,,Já s ní promluvím,'' prohlásil rozhodně Kros. Zastavili se před dveřmi, které střežilo půl tucet vojáků. Na Krosův pokyn dveře odemknuli a pustili je dovnitř.

,,Jsi vzhůru?" zeptal se opatrně Zut a pohlédl na dívku. Ta při zvuku jeho hlasu otevřela oči, ale její pohled se hned stočil ke Krosovi.
Kros se arogantně ušklíbl a došel těsně k její posteli.

,,Víš kdo jsem?" zajímalo Krosa.
Tasy nepatrně přikývla. Moc dobře si na něj vzpomínala. Setkala se s ním, když jí Zut přistihl při hovoru přes tablet s jejím bratrem. Taky si moc dobře vzpomínala, že to on jí nechal zavřít do temné místnosti. Při této vzpomínce se trochu otřásla. Nechtěla se tam již nikdy vrátit.

,,Jsem Hlavní velitel Kelteovců,'' pronesl povýšeně Kros, ,,proto ti teď přikazuje, aby jsi přestala držet protestní hladovku a začala zase normálně jíst.''
Tasy na něj mlčky koukala. Nakonec se pomocí loktů zvedla do sedě. Takhle bylo mnohem víc vidět, jak za poslední dny zeslábla.