Sigrod jezdci draků

Kapitola LXIX - Budoucnost

Seděla na širokém parapetu podmořského okna, které se nacházelo v knihovně. Právě si četla, protože bylo pondělí odpoledne a ona neměla nic na práci. Užívala si, že má teď tolik volného času. Ve vzpomínkách se však vrátila k předchozímu dni, kdy se na týden jako obvykle vrátila ke Kelteovcům. 

,,Ahoj," zavolal na ni Arin jen, co ji zahlédl. 

,,Tak za týden," rozloučila se Tasy se svou kamarádkou Viriel a rozešla se přímo k Arinu. 

,,Je pravda, co jsem slyšel?" zajímalo Arina a společně se pomalu rozešli z kopce. 

,,Co přesně myslíš?" zeptala se Tasy. 

,,Jak jsi jeden den v Sigrodu několikrát omdlela a někdo ze Sigrodu pak volal Kelteovcům," řekl Arin. 

,,Ano, to je pravda," souhlasila dívka. 

,,Zuta to dost vyděsilo, protože předpokládal, že to musí být dost vážné, když mu volá někdo ze Sigrodu," pokračoval Arin, ,,vyptával jsem se na tebe Zuta potom, co se vrátil, ale nic mi nechtěl říct. Celkově se Kelteovci snažili tvůj stav utajit."

,,Tak vážné to není," uklidnila ho Tasy, ,,omdlévala jsem, protože jsem poslední dobou byla dost vyčerpaná. Proto se taky Sigrod s Kelteovci dohodli a zkrátili mi rozvrh."

,,To je dobře," usmál se na ni Arin, ,,ten rozvrh, který jsi měla doteď nikdo nemohl dlouhodobě zvládat."

Po zbytek cesty si povídala s Arinem o všem možné. Z jejich povídání je vyrušil až Kelteovec, když vystoupili z auta. 

,,Elisabeth, generál Zut tě očekává v své kanceláři," oznámil jí stroze. 

Tasy si povzdechla. Doufala, že dnes bude moct tuto návštěvu vynechat. Vůbec se jí nechtělo do kanceláře Zuta, protože tušila, že se jí bude vyptávat na týden v Sigrodu, i když se s ním před pár dny v Sigrodu dokonce viděla. Nudilo jí podrobně vyprávět Zutovi o všem, co dělala v Sigrodu, ale Zut na tom bohužel pokaždé trval. 

,,Jestli chceš, tak tě mohu doprovodit?" nabídl jí Arin. 

,,Díky, to by od tebe bylo milé," usmála se na něj Tasy. 

Společně o pár minut vstoupili do Zutovi kanceláře. Zuta trochu překvapila Arinova přítomnost, ale nahlas nic nenamítal. 

,,Na něco jsem zapomněl," řekl Zut a natáhl s ní ruku se čtyřmi náramky.

,,Doufala jsem, že si na to již nevzpomeneš," povzdechla si Tasy. Těch několik dní, co je neměla se cítila docela volná. Líbil se jí ten pocit, že kdyby chtěla, tak by mohla utéct. Ve skrytu duše však moc dobře věděla, že utéct nemůže. Potřebovala přesvědčit Sigrod a Kelteovce, aby spolu uzavřeli mír. Ani pak však nemohla utéct, protože i kdyby spolu Kelteovci a Sigrod mír uzavřeli, tak bude křehký a ona bude muset dohlížet na to, aby se jejich vztahy zlepšili. Bude trvat celá desetiletí než si navzájem začnou doopravdy věřit, ale ona byla odhodlaná toho dosáhnout. 

,,Sice předpokládáme, že neutečeš, protože v případě tvého útěku by přestalo platit příměří," snažil se jí vysvětlit Zut. Tasy o tomto bodu ve smlouvě věděla a připadal jí dost podlý. Kelteovci a Sigrod prostě předpokládali, že neudělá nic, co by ohrozilo příměří a bohužel měli pravdu. 

,,Ale tyto náramky to budou radši jistit," dodal Zut, ,, a díky nim ti zase můžeme dát větší volnost v pohybu, protože vždy víme, kde se nacházíš."

,,Chápu," přikývla Tasy a snažila se na sobě nedat znát, jak moc jí tyto hlídací náramky štvou. Pořád však byli lepší než kdyby za ní neustále někdo chodil, jako to zažila jeden čas v Sigrodu. V klidu si nechala od Zuta nasadit na náramky a pak se jí jen vyptával na uplynulý týden v Sigrodu.