Sigrod jezdci draků

Kapitola XLIII - Knihovna

Tasy se postupně probojovávala dopředu. Dařilo se jí vyhýbat všem jejich ránám. Právě odrazila meč černovlasého kluka a běžela dál. Oproti boji s Cyrodem tohle byla brnkačka. Její bratr totiž bojoval mnohem lépe než všichni její momentální protivníci.

Před vlajkou stály dvě holky a jeden kluk. Tasy na nic nečekala a zaútočila. Hnědovlasou dívku to tak překvapilo, že se nezmohla na opětování rány, když jí Tasy srazila na zem. Teď už na ni útočila i ta druhá dívka s klukem. Tasy se stíhala vyhýbat jejich ranám a občas je opětovala. Po pár minutách se jí podařilo prolomit obranu kluka až mu vyletěl meč z ruky, který Tasy nezapomněla odkopnout dost daleko. Zbylou dívku porazila za okamžik, když se nemusela vyhýbat ránám toho kluka.

,,Pozor, Elisabeth!" zvolal někdo kousek od ní. Dívka se otočila a uviděla, jak se na ni řítí vysoký kluk. Na poslední chvíli stihla uhnout a odrazit jeho ránu. To už u ní byl Sider, který na ni předtím volal.

,,Vem vlajku, já se o něj postarám," přikázal jí Sider. Tasy na nic nečekala, vytáhla vlajku z držáku a rozběhla se zpátky. V ten okamžik se k ní přiblížilo několik protivníků. Dívka měla co dělat, aby se stihla bránit jejich ranám. Byli oproti ní v přesile. Náhle jí někdo podkopl nohy, takže spadla na zem. Přesto vlajku nepustila. Pět soupeřů jí teď obklopilo v těsné kroužku a meči jí mířili na hrudník.

,,Vrať nám tu vlajku," přikázal jí jeden z nich.

,,Na to zapomeňte," odsekla Tasy. za jeho zády si všimla jak k ní běží několik spojenců. Mezi nimi byli i Sider, Taren a Arin. Hned zaútočili na protivníky, kteří se teď rychle otáčeli. Tasy se vymrštila na nohy a vyrazila meč z ruky dívce, která se jí snažila zabránit v útěku. Pak se rozběhla s vlajkou k jejich domečku. Podařilo se jí vyhnout všem nepřátelům a vlajku úspěšně donést do domečku. Vyhráli, pomyslela si radostně.

Tahle uplynulo několik následujících dnů. Dopoledne měla vždy trénink a odpoledne vyučování. Někdy byla po vyučování ještě hodina boje. Jeden den zůstala ve třídě chvíli po zazvonění a náhodou zaslechla o čem se baví dvě její spolužačky.

,,To je tak nefér," stěžovala si právě své kamarádce, ,,všem učitelům je úplně jedno, když se Elisabeth baví se Siderem nebo s Arinem a Tarenem, ale když já řeknu jediné slovo, tak mě hned napomínají."

,,To máš pravdu," souhlasila s ní její kamarádka, ,,oni prostě dovolí Elisabeth všechno a to jenom, protože má modrou krev."

,,Taky bych chtěla bát tak privilegovaná jako ona," zasnila se dívka.

Tasy už to nemohla vydržet. Chtěla být pryč z této třídy. Nechtěla dál poslouchat tyto pomluvy. Její spolužačky, ale stály ve dveřích.

,,Z dovolením," pronesla nahlas. Spolužačky při zvuku jejího hlasu sebou překvapeně trhly, ale rychle jí ustoupili z cesty. Tasy si nemohla odpustit jednu poznámku. ,,Vy si myslíte, že jsem tu dobrovolně?! Vůbec mě nebaví, jak jsem jiná. Mnohem radši bych splynula s davem. Taky každému jde jenom o to, aby mě měl ve své moci, ale nikdo mi nevysvětlí důvod." Na tohle neměli, co její spolužačky říct, a tak zůstali mlčet.

Tasy se protáhla kolem nich a zamířila pryč od této učebny. Obvykle šla hned po vyučování do svého pokoje, když ten den nebyla hodina boje. Dnes se jí tam vůbec nechtělo jít. Předchozí dny jenom seděla na posteli ztracená ve svých myšlenkách. Rozhodla se trochu projít po chodbách. Zut jí dovolil se samotné pohybovat po budově, když měla hlídací náramky. Šla tam, kam ji nohy nesly. Vůbec nepřemýšlela nad tím kam jde. Jenom se náhodně potulovala po chodbách. Přitom přemýšlela nad slovy svých spolužaček. Je pravda, že ji za celou dobu nenapomenul učitel ani když si povídala se Siderem, Tarenem a Arinem. Zároveň se však snažila dodržovat všechny pravidla kvůli rozhovorům se Salmerem.