S vámi je mi líp

Máma

Je už den odletu zpátky do Prahy a pak do Pardubic do mého nového domova, nakonec nebudu bydlet u Viktora ale u Domči a Toma. Ještě si ale budu muset po příletu zajet pro věci domů čehož se hodně obávám. Ráno vstanu začne každodenní rutina, dneska si nedám snídani musím pořád myslet na setkání s mámou. Jsem zalezlá v pokoji a jak je mým zvykem utápím se v černých myšlenkách. Někdo otevře dveře nemám ani sílu se tam podívat dostala jsem se do fáze vyhoření kvůli vlastní matce a pokud to bude pokaždé co si na ní vzpomenu tak to je v háji. Prohla se postel ale já se pořád nepodívala. „co se děje?" podle hlasu jsem poznala Viktora. Po včerejšku mu věřím tak jak jsem mu asi nikdy nevěřila. „matka" odvětila jsem jednoduše, vzal si moji hlavu a položil si ji na hruď a začal mě hladit ve vlasech. „zlato je mi líto co se děje ale nemusíš na to myslet už jsi od ní pryč půjdeš k Dominikovi a vše bude fajn" řekl mi zlato bylo to roztomilé „ano ale já budu muset pro věci" smutně jsem se na něj podívala „tak já tě tam odvezu a půjdu tam s tebou" nabídl se „ale za prvé tě budu obtěžovat -" přerušil mě „za prvé bych se ti nenabízel kdyby si mě obtěžovala pokračuj" je strašně hodný, usmála jsem se „no tak jo ale za druhé jsem chtěla říct že s tím bude mít Domča problém víš přece jak mě hlídá" došlo mi že by mě tam mohl hodit Dominik ale pak jsem si hned vzpomněla že za chvíli pojedeme na letiště a on pije a říkal že bude pít i v autě po příletu super. „však to nějak vyřešíme určitě nás pustí, neboj domluvím mu" mrkl na mě a já ho obejmula. Už jsme měli jít, Viktor mi snesl kufr dolů a já se naposledy dívala na tuhle krásnou vilu. Bude mi to tu chybět ale doma je doma. Všichni už seděli na sedačce a čekali než přijede Martin s autobusem aby nás zavezl na letiště. „Dominiku pak vezmu ještě Viky k vaší mámě pro věci a dovezu ji k vám ok?" zeptal se Viktor „jo vpohodě" odvětil úplně v klidu Dominik a ještě se usmál. Patrik nevěřícně koukal a pak jenom prohodil rukama takovým tím způsobem co říká "to si děláš prdel" ale nic k tomu neřekl. Už jsme byli v autobuse a s Viktorem jsme si celou cestu povídali.
...
Už jsme seděli v letadle seděla jsem zase vedle Viktora a už jsme si nepovídali jenom jsme si zase společně pouštěli písničky ve sluchátkách. Přišla mi zpráava od Dominika „všímám si že máš k některým klukům dost blízko, promiň že jsem tě tak odpuzoval ode všech ale Patrik umí být fakt debil a už ti je 18 a chci aby sis někoho našla a s Viktorem by vám to sluselo, uz vidim malýho Viktora behat po studiu, ale hlavně nechci aby si naletela nějakýmu kretenovi a chci aby si věděla že pokud si vybereš debila a posere to tak mu rozbiju drzku, dávej si bacha moje malá velká sestricko <3" stálo ve zprávě, je to cute ale zároveň si ze mě dělá prdel no jo no Dominik na zprávu jsem mu odpověděla jenom srdíčkem nechtělo se mi teď nic psát. Opřela jsem se o Viktorovo rameno, Viktor už zase spal stejně jako Kuba vedle něho. Zavřela jsem oči a snažila jsem se usnout ale přemýšlela jsem nad větou „s viktorem by vám to slušelo" však já k němu nic necítím ne? Jenom mu říkám všechno, miluju obíjmání se s ním, trávila bych s ním veškerý svůj čas a vždycky mi zlepší náladu. Ale ne nad čím to přemýšlím jasně že k němu nic necítím. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit nebo ani nevím jetsli přesvědčit nevím jestli je to pravda nebo ne, i kdyby byla neumím si to přiznat ale láska to není. Nebo jo jenom to nepřiznám? A dost! Řekla jsem si sama ve své hlavě necítím a tečka, snažila jsem se na to nemyslet a do pár minut jsem usla Viktorovi na rameni. „kočko vstávej" budil mě někdo, otevřela jsem oči a budil mě Viktor „jak si se nám vyspinkala?" „na tvým rameni s tvýma písničkama v uších, nejlíp" usmál se na mě. Šli jsme na letiště vyzvedli si kufr. Rozloučila jsem se se všemi, všechny poobíjmala a steinovi, smackovi atd.. prostě lidem co nejsou z Pardubic a M+ jsem řekla že doufám že se budeme vídat častěji, což doufám byli jsme nejlepší parta. S Viktorem jsme jeli do Hradce za matkou, rapovali jsme si nahlas písničky. Byli jsme už asi 15 minut od domu a já začala zhluboka dýchat Viktor si toho všiml a dal mi ruku na stehno a já tu svoji ruku položila na jeho. „neboj kočko bude to vpoho uvidíš budu tam s tebou" začal mi vyprávět historku aby odvedl mou pozornost
...
„no a takhle jsme se s Calinem poznali a od té doby držíme pořád spolu" dovyprávěl mi příběh jak se spolu s Calinem poznali „to je nadherný že už tak dlouho držíte spolu" usmál se na mě „jo to jo, ale to není konec, spolu navždy až do konce" až se mi nahrnuly slzy do očí, to je tak nádherný že pravý kamarádství ještě existuje. Viktor zastavil což znamenalo jediné, jsme tady. Vystoupili jsme a já zazvonila s tím že jsem doufala že nikdo není doma a že si otevřu sama a vše bude dobrý, jenže to bych měla moc velký štěstí začaly se otevírat dveře. V nich stála ta osoba která mě dokázala během pár dní dostat na dno a každým jejím slovem použitým proti mě jsem se zahrabávala do toho dna ještě víc. „ahoj mami" řekla jsem mile „čau to už jsi přijela?" řekla mi čau mám to brát jako úspěch? „tak dělej zmiz do pokoje, vadí mi pohled na tebe" řekla a já si zase vzpomněla na svoje ošklivé tělo a obličej celkově jak jsem asi hnusná když mi to říká vlastní máma. „dovolte ale Viky je nádherná slečna a nemůže za to že si tak krásné a skvěle dcery jako je ona nevážíte vaše chyba snad si to časem uvědomíte ale to už bude pozdě, teď si jde Viky do pokoje sbalit věci a pojede se mnou do Pardubic aby vás už nikdy nemusela vidět" zastal se mě Viktor a pronesl to úplně v klidu, tohle pro mě moc znamená nikdy to pro mě nikdo neudělal ani Dominik protože ten má mámu rád. Viktor mě vzal za ruku a kolem matky která stála s otevřenou pusou se mnou prošel a šli jsme dovnitř já ho zatáhla do pokoje. „děkuji Viktore to pro mě nikdo nidky neudělal děkuju vážně za všechno nevím co bych si bez tebe počla ani nevím jak se ti odvděčit" zabořila jsem se mu do hrudi a obmotala jsem ruce kolem jeho těla „neděkuj zlato pro tebe cokoliv a nemusíš se mi odvděčovat, odvděčíš se mi už jenom tím že se budeš usmívat" panebože on je tak úžasnej, můj terapeut a můj člověk co mě vždy zachrání ode všeho špatného a taky miluju jeho objetí. Sbalila jsem si všechny potřebné věci. Je strašně divný a celkem depresivní že se můj celej život vleze do několika tašek. Viktor mě nenechal táhnout ani jednu tašku všechny mi odnesl. Naposledy jsem se rozhlédla na svůj už prázdný pokoj a vyšli jsme ven. Matka seděla na sedačce a ignorovala nás. Hodila jsem ji na stůl před ní klíče a ani se na ni nepodívala. Už jsme byli venku „no vidíš jak si to zvládla" pochválil mě Viktor. „protože mě opět zachránil můj rytíř" vzpomněla jsem si na Španělsko

Flashback

Najednou mě ten někdo začal zvedat nahoru „nee prosím ne pusť mě" začala jsem křičet ale už to bylo marný byla jsem ve vzduchu, byl to Matěj kdo mě držel „sice to byl hezkej pohled ale musíš do vody" zašeptal tak aby jsem to slyšela jenom já. „nenenene já nechci pusť mě teď okamžitě ať tě to ani nenapadne" začala jsem křičet a všichni se smáli byli jsme už u bazénu „dobře když chceš tak tě pustím" „nen-" nestihla jsem to ani doříct a už jsem byla ve vodě. „nenávidím tě Matěji" začala jsem křičet a u toho se včetně mě všichni smáli. Skočil přímo za mnou a začal mě topit „odvolej to!" začal taky křičet a smát se „nikdy" řekla jsem mu pořád mě topil „Domii pomoc" křičela jsem „ne promiň to není v mých silách" smál se mi „vikyy pomoc" Viktor ke mě plaval a zachránil mě „to si ještě vyřídíme sheene" řekl Matěj a všichni se začali smát já se pověsila za krk Viktorovi. „děkuji můj rytíři" zasmála jsem se a dala mu pusu na líčko „nemáte zač princezno" oba jsme se zasmáli.

End of flashback

Dojeli jsme do Pardubic k Domčovi a Tomovi. Viktor mi donesl všechny tašky nahoru a já ho šla doprovodit k autu. Silně jsem ho obejmula „ahoj rytíři ještě jednou děkuji za všechno" „to já děkuju princezno za tvůj krásný úsměv" řekl a já se odtáhla. Dívala jsem se mu do očí a chtěla jsem se mu přistát na rty ale nemohla jsem nemůžu se pořád líbat s někým jiným, chovám se poslední dobou jak děvka. Odtrhla jsem tedy zrak a dala mu pusu jenom na tvář on se ale i tak usmál nasedl do auta a já počkala než zajede za roh pak jsem šla nahoru.

Ahoj dnes 1577 slov. Dnes má narozeniny Yzo. Takže všechno nejlepší doufám že se ti bude pořád tak dařit a že jen tak nepřestaneš, tvá hudba mě zachraňuje a podpoří mě abych šla dál <3 taky dnes Nik 0:00 dropuje to nové album strašně se těším, dejte vědět jak baví.
777 #freekarlo
ily <3