S vámi je mi líp

Vzpomínky jsou svinstvo

„že mě nechytíš" volal na mě Dominik. Běžela jsem za ním jako o závod. Najednou se přede mnou objevil táta, chytil mě a začal mě společně s dominikem lechtat. Máma se začala smát a u toho nás natáčela a fotila. Najednou jsem se vzbudila. Byl to jenom sen. Jedna z mých nejmilejších vzpomínek z dětství. Bylo to jen pár dní před autonehodou. Koutky mi začaly cukat do úsměvu ale ten hned zmizel jak jsem si vzpomněla na tátu, na dominika, na to jak se máma změnila, na ty roky kdy jsem byla šťastná. Při vzpomínání jsem začala brečet. Podívala jsem se na hodiny bylo teprve 5 ráno. Šla jsem do koupelny se uklidnit, podívala jsem se do zrcadla a viděla jsem toho člověka co se mi za poslední roky kromě matky tak zhnusil, sama sebe. Nenávidím sebe a svůj vzhled. Rozbrečela jsem se ještě víc. Otevřela jsem skříňku a vzala si žiletku. Zase jsem to nevydržela. Kapky krve mi stékaly po nohách a mě se ulevovalo od vší psychické bolesti a utrpení. „jsem tak marná" pošeptala jsem sama sobě „nezvládnu to" říkala jsem si v hlavě. Hlasy v hlavě křičeli abych to tady na tom světě už vzdala. Věděla jsem že už neusnu i když dneska bych vstávat nemusela protože je sobota. Chtěla jsem jít do sprchy ale pak jsem si uvědomila že mám na těle čerstvé jizvy a dost by to pálelo. Takže jsem udělala raní hygienu, dala jsem si řasenku a udělala jsem si obočí abych apsoň trochu vypadala jako člověk. Potom jsem šla do skříně se převlíct z krvavého pyžama. Vzala jsem si na sebe šedé pohodlné tepláky a černý crop top s dlouhým rukávem. Ještě jsem si šla vyžehlit vlasy. Lehla jsem si na postel a koukala se asi půl hodiny na tik tok. Dostala jsem hlad tak jsem zavřela mobil a koukala do svého pokoje protože jsem neměla motivaci se ani zvednout z postele. Začala jsem si prohlížet svůj pokoj jak kdybych ho viděla poprvé. Prohlédla jsem si vše. Mé posprejované zdi které mi pomohl posprejovat dominik asi před 4 roky, stůl kde mám roztahané sešity na stole v rohu čtvercové místnosti. Zastavila jsem se u fotek které mám na zdi. Zavzpomínala jsem na ty časy, u některých vzpomínek jsem se i zasmála. I když jsem říkala že nemám kamarády, jednu kamarádku Týnu jsem měla ale před 3 roky se odstěhovala do Brna kvůli rodičům. Ze začátku jsme si psali a říkali jsme si jak se brzo uvidíme, ale viděla jsem na instagramu že si našla větší partu přátel a beze mě se baví víc. Zadívala jsem se na jednu fotku kde se s Týnou obíjmám. Bylo to v den jejich 13 narozenin kdy jsem jí dala ručně vyráběný dárek který jak ona říkala byl nejhezčí na světě. Potom co jsem ji ten dárek dala tak se rozbrečela byla dojatá. Usmála jsem se sama pro sebe. Podívala jsem se na čas, už tady 10 minut zase lítám ve vzpomínkách. Měla bych s tím přestat nebo mě to zabije, vzpomínky umí dost ublížit. Vlastně když nad tím tak přemýšlím proč tady mám pořád ty fotky? no nic něco sníst musím. Došla jsem dolů, dole nikdo ani boty v předsíni nebyli. Matka je asi u nějakýho chlapa kde jinde. Udělala jsem si míchaná vajíčka. Sedla jsem si ke stolu osolila jsem si vajíčka a snědla je. „mňam bylo to fakt dobrý" řekla jsem i když tam nidko nebyl. Talíř jsem dala do myčky a šla si pustit televizi. Dívala jsem se na nějaký film který ani nevím jak se jmenoval. Až skončil nic dobrého tam už nebylo tak jsem začala projíždět instagram. Najednou mi napsal Dominik. Váhala jsem jetsli ho mám ignorovat ale má zvědavost to nedovolila takže jsem zprávu rozklikla...

Máme tu druhou část příběhu co myslíte že ji Dominik napsal? Bude ji chtít po dlouhé době vidět? Nechte se překvapit ily <3