Draco si rozepl první dva knoflíčky na své bílé košili, rukou i prohrábl vlasy a nejistě se prohlédl v zrcadle. Otočil se a podíval se na svůj vlastní zadek, se kterým lehce zavrtěl. Zamračil se.
„Vypadáš dobře," zamumlala Pansy s protočením očí. „Líp než si Potter zaslouží."
„Myslíš?" zeptal se Draco, proklínající tu nejistotu v jeho hlase. Povzdechl si.
„Vypadáš jako chodící sex, neboj se," řekla Pansy s úšklebkem. „Teď už jen velkou ceduli s nápisem 'opíchej mě' na krk a je to perfektní."
Draco na ni vrhl vražedný pohled. Nesouhlasně zavrtěl hlavou a smetl si neviditelná smítka ze svých černých kalhot. „Vypadá můj zadek dobře?"
„Vypadá jako vždycky," odsekla Pansy.
„A to znamená jako co?" povzdechl si Draco. „Bude se mu líbit?"
Pansy vstala z jeho postele a přešla blíž k němu, položila mu ruku na rameno. Očividně nesouhlasila s jeho plánem znovu se sejít s Potterem, ale snažila se jej jako správná kamarádka podpořit. „Draco, ráda bych ti připomněla, že tě viděl nahýho. Všude. Tvůj zadek zná možná víc než dobře vzhledem k tomu, že ho opí-"
„Pansy!!"
Pansy protočila očima. „Víš co myslím," řekla a pobaveně se ušklíbla. „Až tě Potter uvidí, stříkne si do kalhot, neboj."
Draco si povzdechl skoro jako kdyby ho její poznámka zabolela. „Proč se s tebou vlastně bavím?" zeptal se sám sebe a znovu se zkontroloval v zrcadle.
„Protože snáším tvoje sračky a jsem nejlepší módní poradce a terapeut, kterého máš, hm?" prohlásila Pansy samolibě.
Draco na to nic neřekl. Pansy měla vlastně úplnou pravdu. Byla jediná, které mohl říct absolutně cokoliv, a stejně tu byla vždy pro něho, aniž by se zhrozila a vzala nohy na ramena. Kdykoliv se zmýlil, nebo udělal chybu, byla tu, aby mu to přátelsky vmetla do tváře a přinutila jej uznat, že se spletl. (Doufal, že tohle ale nebude ten případ.) A i přestože nad ním často kroutila hlavou, stejně mu vždy poskytla objetí a slova útěchy s možným řešením jeho problémů.
Podíval se na ní a pousmál se, lehce přikývl. Pansy se usmála zpět, v jejich očích byla láska, kterou Draco nikdy z nikoho jiného necítil. A i přestože byli nejlepší přátelé a vždycky byli, Draco si pomyslel, jak snadné by to bylo, kdyby se mu líbila děvčata. Jak tak hleděl na Pansy, cítil, že ona by se k němu chovala správně. Milovala by ho a starala by se o něho, a to bylo všechno, co Draco chtěl. Všechno, co kdy potřeboval.
„Už běž," zamumlala. V jejích očích se cosi zalesklo. Možná lehká žárlivost?
„Pansy...," zašeptal, ale Pansy jej zastavila zvednutou rukou.
„Běž najít Pottera a ukaž mu, co tvůj zadek umí," řekla s pobaveným úsměvem. „Donuť ho litovat, jak se k tobě minule zachoval, jasný?"
Draco se proti svojí vůli uchechtl a přikývl. „Až s ním skončím, nebude znát svoje jméno...," slíbil hravě.
Pansy se ušklíbla a přátelsky ho popleskala po rameni. „I ty draku..."
Draco se otočil a vydal se ke dveřím odhodlán najít Pottera. „Draco?" zastavil ho ještě její hlas. Otočil se a pohlédl na svou nejlepší přítelkyni.
„Nezapomeň si to s ním vyjasnit, ano? Ujisti se, že ti znovu neublíží," řekla s úsměvem. „Prosím."
Draco přikývl. „Slibuju," zašeptal a opustil místnost, dveře se za ním zavřely. Pansy osaměla. Povzdechla si a posadila se zpět na jeho postel, rukou nevědomky pohladila jeho deku s jemností, jako kdyby se snad dotýkala jeho kůže. Salazare, tohle pro ní byla hotová muka...
---
Harry seděl ve společenské místnosti s Ginny. Ginny si povzdechla při pohledu na jeho zamyšlený, nepřítomný výraz.
„Zase myslíš na Malfoye?" zeptala se, tón jejího hlasu téměř podrážděný.
Harry se opřel zády do křesla, ve kterém seděl. Neodpověděl.
