Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~11~

..Oh, they told me nothing new, but I love to read the worlds you use..
--Things we lost in the fire, Bastille

----------
Charlesův dům byl nádherný. Minimalistická, moderní, dvoupatrová stavba, která mi přesto, že jsem čekala hodně, vyrazila dech.
,, Pozor ať ti do pusy nevletí moucha, líbí se?“ Zasmál se mi.
,, Je opravdu nádherný,“ přikývla jsem. Hřejivě se na mě usmál a já ho následovala dovnitř. Interiér byl snad ještě hezčí, než dům zvenku. Kombinace bílé, černé a dřeva byla opravdu dokonalá. Zajímavé je, že tu má podstatně více uklizeno než u mě, ale fakt už jsem řekla, že mě ten chlap nepřestává překvapovat? Protože opravdu ne, ale na druhou stranu i skládka by v porovnání s mým pokojem vypadala jako ideální místo k životu, hah. No to jsem celá já, bordelář neskutečný, těší mě.

Charles mě celým jeho domem provedl a je opravdu nádherný, ten dům samozřejmě, chápeme se ne? Nakonec jsme se posadili u něj v obýváku a já si prohlížela poličky s vystavenými helmami. Každá z nich za sebou skrývá úžasný příběh, jeden zajímavější než druhý a každá helma s číslem 16 z nich, byla originální a důležitá. Povídali jsem si, smáli se a taky dost popili. Mé oči však až teď spatřily klavír, stojící v opačném rohu.
,, Ty hraješ na klavír?“ zeptala jsem se s údivem Charlese.
,, Když mám volnou chvíli tak někdy ano,“ odpověděl mi.
,,A zahrál bys mi něco prosím?“ podívala jsem se na něj těma nejvíc štěněčíma očima, co jsem dokázala udělat.
,, Můžu to zkusit,“ usmál se na mě a já měla opravdu radost.

Sedl si ke klavíru a začal hrát, byla to nádherná skladba. Tak jemná a sladká jako hebké pohlazení po duši. Přistoupila jsem blíže k němu opřela se o stěnu a zaposlouchala se. Byl to nádherný pocit.

Když Charles dohrál, otočil se a chtěl se postavit, ale asi si neuvědomil, že tam vlastně stojím a narazil do mě. Já se lehce za kymácela a vím jistě, že bych spadla, kdyby neměl tak rychlé reflexi a mému pádu nezabránil. Chytnul mě za loket a přitáhl možná blíže než chtěl. Stáli jsem tak blízko u sebe, jeden malý pohyb a mohla bych ho políbit. Cítila jsem jeho dech, byl opravdu tak blízko. Ne, na co zase myslím, měla bych opravdu začít něco se sebou dělat.

Snažila jsem se vzpamatovat, vyvlékla svůj loket z jeho zavření a ucouvla a kousek. Sám vypadal jako opařený čajem a asi moc nechápal, co se právě stalo.
,,No..asi..měla..bych..jít..spát,“ vykoktala jsem ze sebe a snažila se co nejrychleji zmizet.
,,Jo, dobře, já taky, víš kde je tvůj pokoj, že?“ zeptal se mě, když už se trošku otřepal.
,,Jo, vím, Dobrou.“ A rychlou chůzí jsem odešla pryč do pokoje. Slyšela jsem dobrou i od něj, ale moc jsem ho nevnímala.

Zavřela jsem za sebou dveře a sjela po nich k zemi. Co se to právě stalo? Mám v hlavě neskutečný zmatek a smíšené pocity. Nechápu proč, nebylo mi to v tu chvíli ani nijak nepříjemné, ale přece to není správné. Snažila jsem se z hluboka dýchat a vstřebat to. Určitě to byl jenom omyl, z kterého se on již otřepal a je mu to teď úplně jedno, pomyslela jsem si, ale co když třeba ne?

Zalezla jsem si do postele měla jsem na sobě tričko, které mi již předtím Charles na spaní půjčil, teď jsem, ale nevěděla co dělat. Tričko sálo tou silnou vůní dřeva, kterou z něj cítím vždycky a také si ji pamatuji z té mikiny. Přesně tou vůní, kterou jsem právě chtěla cítit co nejméně. Celá tahle situace byla špatně. Co když má sám přítelkyni, asi ne, nikde ji neměl, ale třeba má. Přece Liv, má nejlepší kamarádka je do něj tak dlouho zamilovaná a já se sotva s někým rozešla a co by si o mě lidé pomysleli? Mé myšlenky mě pomalu, ale jistě ukolébaly ke spánku, já zavřela oči a usnula. 

Ráno mě probudil déšť, který jemně klepal do velkého okna, které osvětlovalo celý pokoj. Vylezla jsem z postele a zamířila rovnou do koupelny, kde jsem se osprchovala a opět vlezla do Charlesova trička, protože jsem nic jiného kromě mých šatů, neměla. Zpacifikovala jsem nějak a vlasy a vydala se domem po schodech dolů.
Charles stál dole v kuchyni a něco připravoval.

,, Dobré ráno,” ozvala jsem se když jsem vstoupila do místnosti. 
,, Dobré ráno, vyspala ses dobře?” Otočil se na mě a usmál.
,, Jo, velmi dobře,” pokusila jsem se o chabý úsměv a snažila se hrát, že vlastně nechci co nejrychleji zmizet a už vůbec ne, koukat na ty jeho krásné oči.
,, Doufám, že máš ráda míchaná vajíčka,” řekl Charles.
,, Můžeš být v klidu, miluju je,” odpověděla jsem mu. Usmál se na mě, otočil se a vrátil zpět k přípravě.

Charles vaří velmi dobře, už nemůžu říct, že mě to překvapuje, ale ano pořád mě překvapuje a velmi moc. Snídani jsme snědli v tichu, asi jsem ani jeden nevěděli co říct mé to takhle celkem vyhovovalo, než se nějak před ním přetvařovat.

Poděkovala jsem mu za snídani a chtěla už vyrazit zpět, ale Charles se nabídl, že mě hodí autem, když venku prší. I přes mou počáteční snahu přemluvit ho, že zvládnu dojít sama, nenechal se a já nakonec prohrála. Vzala jsem si své šaty a nasedla opět k němu do auta, které za denního světla vypadalo ještě lépe než v noci a vydali jsem se na cestu k mému apartmánu.

Charles zastavil před brankou a opět vypadal trochu vyklepaně. Je to divné, už podruhé za krátkou dobu, ale já se mu nedivím, sama nevím, co bych měla říct. Poté se však asi odhodlal promluvit.
,, Víš no, já vím, že tě neznám zase tak moc dlouho, ale jsem rád, že jsem tě potkal a jsi úžasný člověk a za to já jsem vděčný.“ Řekl a podíval se mi nejisté do očí, ale poté svůj zrak sklonil k zemi. Já nevěděla jak zareagovat a tak jsem ho objala.
,, Já jsem taky ráda, Charlesi,“ řekla jsem mu tišší a cítila jak se usmál a objal mě pevněji.

Až poté mi došlo, co vlastně dělám a tak jsem trochu zpanikařila a rychle se zase odtáhla.
,, Děkuji moc za svezení a za všechno, ale holky na mě čekají tak musím jít.“
,, Dobře, měj se Lily,“ řekl mi s úsměvem, I když vím, že to není ten pravý úsměv, který u něj znám a došlo mi co jsem zase vlastně způsobila.
,, Ty taky, Charlesi,“ odpověděla jsem mu s podobným úsměvem a zavřela za sebou dveře od jeho auta. Co bych mohla udělat lepšího než zase utéct že?

Auto odjelo a já se vrátila dovnitř za holkami, které mě hned zásobovaly spoustou otázek. Po nějaké době, a spoustě odpovědí, jsem se konečně dostala do svého pokoje, kde jsem mohla v klidu vydechnout. Tenhle pobyt v Monaku mě doopravdy zničí, nebo naopak?

Lily.y

Lily.y: 🇮🇩🫶

❤️ Líbí se to Oliva.Liv a 20 dalším.

Tina.bby: 😻😻

charles_leclerc: nezapomněla jsi náhodou označit fotografa??👀
  --> Lily.y: Ach ano, velmi se omlouvám pane Leclercu😭😭

Komentáře na tomto příspěvku byly omezeny

-----
Ahojtee formuláčci ❤️🏎

Je tady další kapitolka a mezi Charlesem a Lily to začíná být velmi zajímavé ne? 🫣😻
Jakpak se to asi bude vyvíjet dále..👀
Nechte se překvapit..
Další Grand Prix a další výhra Maxe je zpět.. jupi😭
Mějte se fanfárově a uvidíme se u další kapitolyy

Vaše Emuškaa 🫶