Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~16~

..It's obvious, tonight it's gonna be the loneliest..
-The loneliest, Måneskin

---------
..O půl roku zpět..

Už uplynul týden ode dne, kdy jsem viděla mého přítele v baru s jinou ženou. Týden, který chci co nejvíce vymazat že své paměti. Celou dobu jsem trávila ve svém pokoji pod peřinou neschopná udělat vůbec nic.

Šéfová v práci mi dala okamžitý vyhazov když jsem se ani po několika dnech v práci neukázala. Mou situaci nechápala a bylo jí to celkem jedno, mě ale též. Bylo mi jedno úplně všechno, chtěla jsem být jenom sama zavřená se svými myšlenkami doma. I na školu jsem kašlala a neměla sílu řešit to, co za týdenní skluz nestíhám. Ze svého pokoje u rodičů jsem měla svou pevnost, do které jsem nehodlala nikoho pustit. Téměř jsem nejedla, zhoršila se mi pleť, byla jsem bledá a slabá. Všichni kolem mě si dělali starosti. Snažili se mi pomoci, jak jen mohli, ale já je od sebe jen odháněla.

Chtěla jsem být sama. Sama se utápět ve svých myšlenkách a slzách. Dny se pomalu měnily na noci a ty zpět na dny. Byla jsem unavená, ale nemohla jsem spát. Vždycky když jsem zavřela oči, viděla jsem Liama,  tu holku s ním v baru a do očí mi vhrkly slzy. Zkrátka a jednoduše mě to celé vzalo více než jsem čekala a poprvé za celý svůj život jsem se cítila úplně na dně.

Jednoho dne přišel můj bratr Oliver, za ním Liv a při pohledu na mě si povzdechli.
,,Lily, mám pro tebe návrh. Vím, že to je pro tebe těžké, ale myslíme si, že bychom s tebou měli zajít pro věci do vašeho bytu.” Řekla opatrně. Věděla jsem, že tento den jednou nastane, ale možná to bylo dříve než jsem čekala.

S Liamem jsme spolu byli od střední školy. Byli jsme ve stejném ročníku a ve druháku jsme spolu začali chodit. Začali jsme spolu chodit i na medicínu a loni Lima navrhl, zda se k němu nechci přestěhovat. Vlastnil malý být v centru Londýna, který byl naprosto překrásný. Začali jsme spolu bydlet a až do teď nám to dokonale vyhovovalo. Nemuseli jsme za sebou daleko jezdit a ušetřili spoustu času. Nyní, to byl pro mě ale problém. Celý týden jsem v tom bytě nebyla a mám tam všechny své věci. Tady u rodičů jsem si nechala jen pár kousků oblečení a to, co jsem věděla, že nebudu potřebovat.

,, No tak Lily, pojedeme s tebou všechno bude v pohodě, ano?” Řekl Oliver a povzbudivě se na mě usmál a já přikývla.

Ještě toho dne jsem společně s Oliverem seděla v autě na cestě k Liamovu bytu. Žaludek se mi po příjezdu stáhl a veškerá odvaha byl pryč. Seber se Lily, fyzicky ti přece nikdy, nijak neublížil, nemáš se čeho bát. Říkala jsem si pro sebe, abych se alespoň trochu uklidnila.

Odemkla jsem vchodové dveře a s Oliverem jsme vyšli po schodech do pátého patra, kde se byt nacházel. Opět jsem dveře odemkla a vešla pomalu dovnitř. To místo mi v tu chvíli nepřipadalo ani trochu povědomé. Všude se válely flašky alkoholu, oblečení na zemi a také to tam dost smrdělo. Procházela jsem bytem dále, tak abych se co nejrychleji prošla k ložnici, kde jsem měla své věci. To, co jsem chtěla, jsem naházela do tašky zanechala jen naší společnou fotografii, kterou jsem dva roky zpátky vyfotila.

Vrátila jsem se i do koupelny a vzala si své nejnutnější věci, protože jsem opravdu chtěla být co nejdříve pryč. Nevšimla jsem si ale osoby, která ležela na gauči v obýváku.
,,Lily,” zašeptal,
,,ty ses vrátila, já to věděl.” Stáhl se mi žaludek a začala jsem panikařit. Nádech a výdech, nádech a výdech.
,, Ne, přišla jsem si jen pro své věci.” Řekla jsem trochu roztřeseným hlasem.
,, Lily, prosím, byla to chyba. Už se to nikdy nestane přísahám. Dej mi ještě šanci.” Vstal a chytil mě za zápěstí.
,,Ne, já nechci,” odpověděla jsem mu a snažila jsem se z jeho sevření vymanit. Nechtěl mě ale vůbec pustit, zato mi stiskl zápěstí ještě o něco silněji. Byl cítit alkoholem a já v tu chvíli při pohledu na něj nechávala, co jsem měla celé roky nasazené za růžové brýle.
,,Ještě jednu šanci mi dej a-“ přerušil ho Oliver.
,, Řekla ti ne, neslyšíš?” Zavrčel na něj a já mu byla neskutečně vděčná. Liam se na mě naposledy podíval, konečně povolil své sevření a já mohla odejít, už to bude za mnou, konečně.

Od té doby, jsem se začala vracet do normálního života. Teda alespoň tak, jak jen to šlo. Postupně jsem začala dodělávat věci do školy, hledat novou brigádu a co nejvíce zaměstnávat svou hlavu. Na škole jsem si ještě vyměnila pár předmětů, které jsem měla společně s Liamem za jiné, které mě s postupem času začaly bavit více než ty původní. Jen s holkami jsem ven moc nechodila, klukům se vyhýbala a soustředila se hlavně na sebe a své studium

Ahojtee formuláčcii❤️🏎

Je tady další kapitolka v čase minulém. Měla by být už ale poslední a nyní se budu soustředit na přítomnost Lily a Charlese🤍
S kapitiloami se blížíme pomalu už ke konci🥹... kecám, mě se jen tak rychle ještě spoustu kapitol nezbavíte.. hehe🤣
Užívejte Race week v Imole a uvidíme se příště🤍

Vaše Emuškaa🫶🏻