Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~12~

..And you look up and gave me those eyes..
- Those eyes, New west

---------
Během dopoledne se venku vyčasilo a velmi oteplilo. Zbytek dopoledne jsme s holkami strávily v apartmánu, ale rozhodly jsme se jít odpoledne na pláž, alespoň strávit nějaký čas venku. Anna už téměř jako náš kuchařka se ujala připravování oběda společně s Tinou. My s Liv jsme mezitím trochu poklidily.

Během oběda se mě holky stále ptaly na otázky, které je zajímaly. Snažila jsem se jim vždy nějaký rychle a jednoduše odpovědět, ale byl to pro mě nadlidský výkon, když to sama v hlavě nemám dostatečně srovnané. Zrovna jsme skládaly nádobí do myčky, když mi zapípal telefon a ukázalo se oznámení z Instagramu

Charles: Nechtěla bys jít se mnou a s mými přáteli na jachtu? Tvé kamarádky jsou také zvány

Nevěděla jsem co odpovědět. Chtěla jsem jít, opravdu ano, ale já přeci mezi ně nepatřím. Jeho kamarádi budou určitě podobně známí lidé jako on a co my bychom s holkami mezi nimi dělaly? Mezitím se mi však přes rameno stihla do telefonu podívat Liv.

,,Na jachtu? Jo, pojďme!" vykřikla a Anna s Tinou se toho ihned také chytly. A tak bylo rozhodnuto, protože vysvětlovat jim, proč tam nejít, by znamenalo další spoustu otázek, o které jsem tedy určitě nestála. Odepsala jsem tedy Charlesovi se souhlasem.

Já: Rády bychom přišly, kde máme být?

A odpověď přišla téměř okamžitě

Charles: Ve dvě u mola, budeme tam kotvit

Já: Dobře, budeme tam

Ve dvě hodiny odpoledne, to znamená za hodinu a půl, nechápu jak to máme vlastně stihnout, no nic, šup se připravit.

,,Holky, za hodinu a půl máme být u mola, tak kopněte do vrtule, ať to nějak stihneme!" zakřičela jsem nahoru do patra, ať mě alespoň trochu slyší.
,,Hodinu a půl?! To snad ne, co mám teď dělat?" Vyběhla že svého pokoje Liv a začala zmateně pobíhat sem a tam a chystat se.
,,Klid Liv, to stihneme," chytla jsem ji za ramena a alespoň trochu zklidnila. Sama jsem se pak vydala připravovat.

Vybrat si, co na sebe mi dělalo opravdu velký problém co si asi takoví lidé vezmou na sebe? Nakonec jsem si vybrala bílé plavky. Přes to jsem si oblékla dlouhou, volnou, bílou sukni a světlé modrou, volnou košili. Vlasy mi jako obvykle moc nepomáhaly a já si je tak ve finále jen stáhla do jednoduchého uzlu. Vzala jsem si ještě sluneční brýle a své věci nacházela do plátěné tašky.

Nakonec jsem tedy naštěstí vše stihla a nebyla jsem z holek ani poslední. Velmi příjemná změna toto. Jediný, kdo ještě zbýval, byla Liv.

Pobíhala z pokoje do koupelny, z koupelny do pokoje a pořád tam a zpátky, snažila se stále na sobě něco zlepšit. I když vlastně nevím ani co by měla.

Je to vysoká bruneta s nádherným obličejem, který ji zdobí pihy, tmavě hnědé oči a plné rty. Postavu má nádhernou, takovou, za jakou by se nemusela stydět ani žádná modelka a stejně si to o sobě nemyslí. Po pár minutách přeci jen už všechno měla nachystané a byla hotová a my se tedy mohly vydat na cestu.

Cestou k molu se mi čím dál více stahoval žaludek při představě toho, kdo se na jachtě bude nacházet. Anna s Tinou vypadaly v pohodě a Liv byla natěšená, jako malé dítě.

Když jsme přišly do přístavu, nemohla jsem uvěřit svým očím. Před námi kotvila nádherná, luxusní jachta, na jejíž palubě jsem Charlese zahlédla stát. Na sucho jsem polkla. Tohle nedopadne dobře, pomyslela jsem si, ale snažila jsem dělat jako by nic.

Charles nás po chvíli zahlédl a začal se k nám klidnou chůzí přibližovat.
,,Dobré odpoledne," pozdravil nás a radostně se usmál.
,,Já jsem Charles."
,,Těší mě, já jsem Olivia," vyřkla nadšeně Liv a bylo na ní rozhodně znát, jak ji jeho přítomnost velmi těší. Já však mohu říct, že mne opravdu ne. Ne, opravdu se mi moc nelíbilo jak se k němu přibližovala a jaký tón hlasu používala. Proč mi to vlastně tak vadí? Jsou to dospělí lidé, ať si přeci dělají co chtějí. Mně do toho vlastně vůbec nic není, ale stejně. Tentokrát jsem Liv pohledem probodávala já.

Charles nás zavedl a palubu, za ostatními, kteří nás nadšeně přivítali. Kromě nás se v místnosti nacházelo dalších asi osm lidí. Pět kluků a tři holky. Všechno to byli neskutečně hodní a úžasní lidé, kteří nás s holkami velmi rychle přijali a my jim za to byl velmi vděčné.

Během chvíle jsem se všichni společně bavili a smáli se. Já však stále nespouštěla oči z Liv, která se pořád pohybovala kolem Charlese a stále se ho na něco ptala, či se s ním snažila bavit. Nemůžu ji to mít přeci za zlé, vím, že se je Charles opravdu líbí a tohle jsem měla očekávat, ale i tak jsem cítila, jako by mě to uvnitř lehce mrzelo a možná jsem cítila i slabou žárlivost. Ach jo, je to se mnou už si to musím sama se svým mozkem nějak srovnat, takhle to dále nejde.

Z mých myšlenek mě vytrhla Charlotte, jedná z holek, které se na lodi kromě nás nacházely.
,, Všechno v pohodě? Vypadáš trochu smutně." Řekla mi, když si ke mně přisedla.
,, Jojo, všechno je dobrý." Přikývla jsem ji a usmála se.
,, Charles o tobě hodně mluvil," řekla po chvíli ticha.
,, Mluvil o tom, jak si hezká, chytrá, milá i o tom, jak jste se poprvé setkali. Musím ale říct, že v realitě jsi ještě hezčí, než bych si tě představovala." Usmála se na mě a já se zmohla jen na
,, děkuji ti moc Charlotte, nemyslím si však, že jsem kdovíjak pěkná."

Její slova mě však zahřála u srdce, opravdu o mně Charles před někým jiným mluvil?
,, Myslím, že ty a Charles by jste se k sobě velmi hodili." Dodala tiše a nadzvedla trochu obočí.
,, Určitě více, než ta druhá, co se kolem něj celý večer motá." Zasmála se, ale i tak zle sjela Liv pohledem.
,, Asi ne, nehodilo. Jsem přece každý úplně jiný a ona je má nejlepší kamarádka, které se líbí. Tohle bych ji nemohla udělat." Sklopila jsem svůj pohled na zem.
,, Nebylo by to asi moc pěkné, máš pravdu, ale jsi opravdu moc fajn člověk, I přesto, že se moc neznáme, tak kdybys cokoliv potřebovala tak se neboj napsat."

Podala mi lísteček s telefonem číslem, které jsem si schovala do kabelky a odešla za svými jinými kamarády.

Na chvíli jsem odešla do zadní části lodi, tam se posadila a sledovala západ slunce, když ke mně přišel Charles a přisedl si.

,, Můžu?" zeptal se.
,, Určitě," usmála jsem se na něj a trochu se posunula, abych mu udělala místo. Chvíli jsme jen tak seděli v tichu, na lavičce a pozorovali západ slunce.

,, Děkuji, za všechno Charlesi," zašeptala jsem do ticha.
,, Děkuji, že jsi mi ukázal, všechna ta krásná místa, která se v Monaku skrývají." Tohle bylo něco, co jsem mu potřebovala říct, když jsem ráno místo tohoto zvolila útěk, cítila jsem, že jsem udělala obrovskou chybu.
Charles se na mě otočil a já z boku cítila jeho pohled.
,, Je mi ctí, slečno Smithová," řekl s jemným úšklebkem na tváři.

Zasmála jsem se a otočila se také směrem k němu. Naše pohledy se střetly a já se zase topil v těch jeho nádherných očích. Připadalo mi, jakoby se svět zastavil a pro mě v tu chvíli, neexistoval nikdo jiný než on. Byli jsme k sobě blíže než kdykoliv dříve. Zase jsem cítila jeho zrychlený dech, jeho vůni. Tu vůni dřeva, která je v posledních dnech pro mě jako droga.

Byli jsme u sebe už tak blízko, Charles se ke mně přibližoval stále více a více, když mu zazvonil telefon.
,,To snad není možné!" zaklel Charles a do telefonu začal mluvit něco v Italštině. Nechtěla, nebo ani nemohla jsem pomýšlet na to, co by se stalo, kdyby Charlesovi nezazvonil telefon.

Ahojte formulačcii❤️🏎

Přece bych nemohla nechat Charlese a Lily, aby to měli takhle jednoduché, že??🤭
Děkuji mooc za 102☆ na tomto příběhu, je to pro mne opravdu neskutečné a jsem vám za to velmi vděčná🫶

DĚKUJII🩷

Vaše Emuškaa🫶