Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~10~

..She knows what I think about and what I think about..
- Sweater Weather, The Neighbourhood

--------
Na dnešní večer jsem se neskutečně těšila. Charles je neskutečně hodný člověk a večeře s ním bude jistě úžasná. Začala jsem se tedy chystat.

Osprchovala jsem se, umyla si vlasy a vyčistila pleť. Tentokrát výběr oblečení nebyl tak těžký, protože ve skříni se nacházeli jedny jediné šaty, které se na tuto večeři perfektně hodily. Byly obyčejné, světlé, kousek pod kolena, a s trochu delším rozparkem z boku. Jsou to šaty na ramínka tak jsem si přes ně musela dát ještě nějaký přehoz, abych nezmrzla. Doladila jsem k nim ještě světlé podpatky. Vlasy jsem si stáhla do nízkého, elegantního drdolu a na obličej nanesla Make-up. Chvilku jsem stále ještě stála před zrcadlem a přemýšlela, zda mám na sobě něco více doladit, nebo je to už dobré. Nakonec jsem se raději rozhodla pro to nechat to jak to je, abych to nějak nepokazila.

Když jsem se za holkami vrátila do obýváku, koukaly na mě, jako by viděly ducha.
,, Je něco špatně, mám něco změnit?" zeptala jsem se jich vystresovaně.
,, Ne, jen.. vypadáš nádherně," řekla po chvíli Liv a mně tak vykouzlila na tváři široký úsměv. Holky k tomu jen přikyvovaly. 

,, Je normální, že jsem tak ve stresu, i když vlastně jde jenom o přátelskou večeři?" zeptala jsem se holek, když jsem začala zase trochu stresovat. Což bylo zvláštní, když jsem s někým například i s Liamem chodila na večeři, nikdy jsem ve stresu vůbec nebyla. Asi má Charles na mě nějaký jiný, zvláštní vliv. ,, Je to naprosto v pohodě Lily, udělej pořádný nádech a výdech, buď sama sebou a věř mi, že to dobře dopadne," řekla mi Tina. 

,,Děkuji, nevím co bych bez vás dělala," a holky mě všechny vtáhly do objetí. V objetí jsme spolu byly jste dlouho než Anna se zasmála
,, pozor ať ti ale nerozmažeme Make-up , musíš být přeci nejkrásnější." Na češ jsme všechny vypukly v záchvat smíchu. V tom mi přišlo oznámení z instagramu.

Charles: Za dvě minuty jsem u tebe

Schovala jsem telefon do kabelky, rozloučila se s holkami a vydala ven. Jen co jsem za sebou zavřela dveře uviděla jsem přijíždět černé Ferrari, které před apartmánem zastavilo. Vystoupil z něj Charles, oblečený do volné, bílé košile a s černými kalhotami. Při pohledu jak moc mu to slušelo jsem se musela usmát.

,, Vypadáš, nádherné," řekl a usmál se když ke mně přišel a já cítila jak mi lehce zčervenaly tváře.
,,Děkuji, ty taky," odpověděla jsem mu a Charles se na mě ještě více usmál.
,, Můžeme jet?" zeptal se a já přikývla. Přišli jsme k autu a on mi při nástupu podržel dveře. Auto měl naprosto nádherné. Je to možná tím, že jsem pro auta značky Ferrari měla vždycky slabost, ale tohle bylo ještě hezčí než ty co jsem dosud viděla.

Projížděli jsme v tichu Monakem, než jsme dojeli k nějaké už na první pohled luxusně, vypadající restauraci. Žaludek se mi převrátil z pocitu toho, že tam večeří samí bohatí a známí lidé a pak tam budu já, což znamená ani jedno a ani druhé. Celkem šílenost pro mě.
,,Všechno v pořádku?" zeptal se Charles.
,,V to nejlepším," pokusila jsem se o úsměv a pocit zahnala.

Charles vystoupil z auta a poté přišel ke dveřím na druhé straně, otevřel mi je a nabídl pomocnou ruku, kterou jsem s úsměvem přijala. V ruku v ruce jsme se vydali dovnitř, v tu chvíli mi to nepřišlo ani trochu zvláštní, I když v realitě to trochu asi zvláštní je. Vnitřek restaurace byl opravdu ohromující. Nádherné lustry, obrazy a koberce tomuto místu dodávaly ještě větší luxus. Možná jsem se tu cítila trochu zvláštně, jako bych tu neměla co dělat, ale pořád to byla nádhera. Číšník nás zavedl k odlehlejšímu stolu a Charles mi odsunul židli. Ten chlap mě nepřestává udivovat, pomyslela jsem si. Posadili jsme se tam a objednali.