Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~20~

..But girls they want to have fun, oh girls just want to have..
- Girls just want to have some fun, Cindy Lauper

----------
Probudila jsem se s rukama kolem mého těla. Ani chvíli jsem nepřemýšlela komu ruce patří. Stále nemůžu uvěřit tomu, co se včera odehrálo. Člověk, který tady se mnou leží je Charles Leclerc. Ten může mít na každém prstu deset nádherných modelek, ale místo toho tady ležím já. Nejsem kdovíjak hezká, spíše naopak.

Jelikož za okny byla stále černočerná tma, ponořila jsem se hlouběji do jeho objetí a ještě jsem usnula.

Když jsem se však později ráno probudila, druhá půlka postele byla prázdná. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly půl osmé ráno. Na nočním stolku jsem nalezla Charlesův vzkaz, kde napsal, že musel spěchat na ranní trénink a poté na okruh, kde na něj čekají novináři. Je jasné, že jako domácí hvězda bude velmi žádán všude a každý s ním bude chtít udělat rozhovor. Navíc letos má prý doma na okruhu velkou šanci na vítězství.

Pomalu jsem vylezla z postele a šla do koupelny. Opláchla jsem si tam obličej a vyčistila zuby. V odrazu zrcadla jsem viděla úplně jinou osobu, než jsem dříve znala. Předtím jsem byla stále nevyspalá, s kruhy pod očima. Měla červené, opuchlé oči od noci plné pláče a učení. Teď zde stál někdo jiný. Mé oči znovu měli jiskru, kterou mývaly před půl rokem. Na tváři konečně zářil upřímný úsměv a tváře měly zdravou barvu. Byla jsem vděčná, cítila jsem, jak se zase všechno mění k lepšímu.

Z koupelny jsem se přemístila do kuchyně, kde jsem si chtěla přichystat něco ke snídani. Zrovna jsem čekala než se mi dodělají toasty, když začal zvonit zvonek u hlavních dveří.

Nedůvěřivě jsem k nim došla a vyhlédla z okna, abych zjistila kdo venku stojí. K mému úžasu před dveřmi vykoukla osoba, kterou jsem zde Monaku poznala a celou dobu, kterou jsem strávila doma v Londýně mi neskutečně chyběla.

Téměř jsem se rozběhla ke dveřím, abych je mohla otevřít. Hned jsem spatřila usměvavý obličej na který jsem se tak těšila.
,, Charlotte tolik jsi mi chyběla," vtáhla jsem ji do pevného objetí.
,, Ty mě taky Lily, ale musíme jít, máme nabitý program," a hned mně táhla ven.
,, Zastav se na chvíli, potřebuju se upravit. Dej mi prosím patnáct minut," vracela jsem se dovnitř. Charlotte protočila očima, ale hned se zasmála, ,,ale ani o minutu déle." Ta holka má opravu energie na rozdávání.

Svou přípravu jsem zkrátila co nejvíce jsem mohla. Nevypadala jsem zdaleka tak dobře jako Char, ale stále lepší než se vydat ven v pyžamu. 

Charlotte seděla v kuchyni a čekala na mě. Sledovala něco na svém telefonu, ale hned po mém příchodu mi věnovala jeden ze svých zářivých úsměvů a táhla mně za sebou ven.

Než jsem se nadála byly jsme s Char na cestě napříč Monakem. Trvalo mi dlouho dostat z ní kam máme vlastně namířeno. Nechtěla mi prozradit vůbec nic, ale po dlouhém přemlouvání nakonec vyměkla.

Zastavily jsme se v jedné malebné kavárně na okraji města. Chtěly jsme si dát spolu snídani a kafe. Sedly jsme si ke stolu u okna s výhledem na moře. Povídaly jsme si dlouho, o všem co se stalo v předchozích dvou týdnech a bylo toho opravdu hodně.

Prošly jsme si spolu i pár obchodů a sledovaly poslední přípravy na závodní víkend. Do doby oběda měly naše nohy už více než dost a s únavou jsme padly do křesel v restauraci. Bylo těžké se někam dostat, protože všude proudily davy fanoušků a ve všech restauracích se dveře nezavřely. 

Avšak po obědě Charlotte zapípal telefon a zase mě někam táhla. Vždycky když jsem se ji zeptala kam máme namířeno se jen zachichotala a pokrčila rameny jakoby nic.  

Proplétaly jsme se úzkými uličkami a mezi davy fanoušků. Všimla jsem si, že jich po cestě přibývá, tak se nepochybně blížíme k okruhu. Charlotte se zpomalila až u vchodu do Paddocku, kde nás zastavil jeden z tamních hlídačů. Nad něčím se ve francouzštině s Char domlouvali. Hlídač však nevypadal, že by nás chtěl pustit dovnitř. I když já se mu sama nedivím, musely jsme totiž vypadat velmi podezřele. 

,, Nechce nás pustit dovnitř, myslí si, že jsme novinářky, které se snaží dostat za jezdci," odfrkla si Charlotte, když se na mě zpět otočila. 

,, Vydrž chvilinku, jenom si zavolám a jsem hned zpět," odešla bokem a opět říkala do telefonu něco ve Francouzštině. Asi dopadla úspěšněji, protože se pak při příchodu vítězně usmívala. Rozhlížela se kolem sebe a někoho hledala až když se ke vchodu začal přibližovat Charles došlo mi, o koho šlo. Nemohla jsem se při pohledu na něj ubránit úsměvu a on vypadal, že je na tom podobně. 

Charles hlídači řekl, o co jde a ten nás s omluvným výrazem pustil dovnitř. Hned za bránou si mě přitáhl k sobě a políbil na čelo. 

,, Promiň, že jsem se ráno tak vypařil. Nechtěl jsem tě budit, vypadala jsi spokojeně jako miminko.  

Nasadila jsem naoko uražený výraz, protože výraz miminko mě opravdu nepopisuje. Co nejdéle jsem se snažila zadržet smích, ale vůbec mi to nešlo. 

Charles s námi prošel paddockem a velmi jsem ocenila, že měli všichni tolik práce, že si vůbec nevšímali, že Charles nejde sám. Šli jsme kolem stájí až k budově Ferrari. Charles ještě mluvil s několika mechaniky a jinými členy týmu. Já jsem stála opodál a úžasle jsem se rozhlížela kolem sebe. 

Nezdržovali jsme se tam déle než bylo nutné a zanedlouho jsme už ruku v ruce procházeli paddockem zpátky k východu. Na Charlesovi bylo znát vyčerpání a stres ze závodního víkendu. Byl na něj vyvíjen strašně velký tlak a já nevěděla jak mu pomoci. 

Podepsal spoustu věcí a vyfotil spoustu fotek, než jsme se autem vrátili do jeho domu. Byl pěkné ho pozorovat jak se chová k fanouškům. Usmíval se a vypadal mezi nimi spokojeně a uvolněné.

Když jsme do domu dorazili Charles se únavou svalil na gauč a vypadal jako mrtvola. Při pohledu na něj jsem se musela trochu zasmát. No kdo vypadá teď jako miminko? Opatrně jsem se posadila na druhou stranu, tak abych ho nevzbudila. Charles si mě přisunul blíže a usnul v našem objetí a já za nedlouho taky.

Ahojte formulačcii ❤️🏎,

Po strašně dlouhé době jsem tady s další kapitolu. 🤩
Myslela jsem si, že přes prázdniny budu mít spoustu času na psaní, ale opak byl pravdou.🫣
Prázdniny utekly neskutečnou rychlostí a já dopsala kapitolu až teď.🫠
Užijte si zbytek závodního víkendu🤗

Vaše Emuškaa🤍