Tajemství lunaparku

9.

Ráno následujícího dne bylo pochmurné. Probudila jsem se s výčitky v mé hlavě a venku to vypadalo jako po bitvě.
Silný vítr narážel do oken a mně se díky tomu nechtělo ani vylézat z postele.

Oblékla jsem se rychle do pohodlného oblečení jako obvykle a vydala se dolů něco sníst. Potřebovala jsem dostat něco do žaludku, protože ačkoliv jsem se včera večer přecpala, kručelo mi v břiše od samého probuzení.

Loren třikrát zatroubila - což se stávalo každodenním rituálem. Měla jsem volné místo vzadu, protože jsme se rozhodli s Jaxem střídat po týdnech.
Vyhovovalo mi to, protože jsem dnes byla bez nálady. Měla jsem divný pocit v žaludku a nebyla jsem schopná uspořádat své myšlenky a tak jsem se snažila nemyslet pro jistotu vůbec na nic.

Zastavili jsme na našem obvyklém místě. Jako zázrakem přestalo pršet a tak jsme chvilku postávali u auta.
Ani jednomu z nás se nechtělo jít dovnitř. Přemýšleli jsme, že školu dneska společně vynecháme. Bohužel ani počasí nebylo tak super na to trávit čas venku a já jsem si nechtěla udělat zbytečný problém.

Povídala jsem jim o tom, že bych chtěla z teplých dnů vyrazit k jezeru, protože mi to slibovali od prvního dne. Loren se usmívala do telefonu a Jaxonův pohled, který byl do té doby upřený na mě, se přesunul. Jeho rty se rozpojily a vypadal znepokojeně.

Otočila jsem se, abych zjistila co se zamnou děje. Hned co jsem se otočila, zahlédla jsem Gildu, která se napřáhla a prudce mě praštila do obličeje. Tupá bolest mi projela nosem a před očima se mi zablýsklo.
Posadila jsem se do dřepu a ohlédla se nad tím, jak se ji pár lidí pokusilo odtáhnout.

„Ty krávo tupá," křičela na mě. „doufám, že jsem ti ten nos srovnala."

Nestačila jsem sledovat co se dělo kolem mě, protože jsem obličej složila do dlaní a všimla si, že mi z něj teče krev.

Zvedla jsem pohled, když jsem ucítila Jaxonovu ruku na svém rameni. Zahlédla jsem Gildu, která kráčela se svými kamarádkami do školy a ani se neotočili.
Cítila jsem na sobě tolik pohledů, ale nikdo z nich se k nám nepřiblížil. Měla jsem slzy v očích z toho, jakou ránu jsem dostala.

„O čem nevím?" Ptala se Loren, zatím co mi Jaxon tahal nahoru a ona hledala kapesníky v kabelce.

Podívala jsem se oba dva z nich a na obličeji měli dost podobné zmatené výrazy.
Hlava mě bolela víc, než když jsem naposledy dostala míčem. Byla jsem překvapena, že měla tahle Barbie takový úder.

Když jsme měli namířeno do školy, Dixon zůstal jen zírat. Obešla jsem ho aniž bych se na něj podívala. Nehodlala jsem dostat pěstí ještě jednou.

Vešli jsme na záchody společně s Loren, který za námi dveře zavřela. Do rukou jsem si vzala toaleťák a utíkala si tekoucí krev před zrcadlem.

„Řekneš mi sakra co se mezi vámi stalo?" Zeptala se. Zněla zmateně a naštvaně. „Já ji tou pěstí půjdu dát snad zpátky. Ta mrcha mě tak štve od prváku. A ještě mi bude mlátit kamarádku."

„Asi jsem si ji zasloužila," řekla jsem tiše. „nejspíš zjistila to, že jsem byla včera s Dixonem."

„Zjistila co?" Houkla ke mně. „Ty jsi byla někde s ním a já o tom nevím?"

Dveře se v tom momentu rozrazily. V nich se objevil Dixon, který se semnou hned střetl pohledem.

„No tak si dej zase zpátečku," řekla Loren, která k němu hned došla a chytila dveře, které držel. „tohle jsou záchody pro holky. Vrať se za svojí krasotinkou."