Play With Me *Niall Horan*

***War started***

Meg leží na boku a pozoruje poklidně oddechujícího Nialla vedle ní. Stále si přehrává všechny události toho dne. Všechno to co se seběhlo, co se událo. Bylo to tak rychlé a intenzivní. To vyznání vzájemných citů a následný mediální humbuk způsobený těmi dvěma. To všechno bylo na už tak hodně rozjitřené smysly Meg velká zátěž. I když věděla dobře, že už v tom není sama nebýt Nialla asi by to všechno nedopadlo dobře. 

Její sestra vycítila, že bude něco špatně a skoro okamžitě dorazila i s Lucy. Když viděla v jakém je stavu, pevně jí objala, ale ne na dlouho, jelikož Niall odmítal Meg pustit ze své náruče. Vlastně bylo dobře, že tam byla. Meg nebyla schopna myslet. Netrvalo dlouho a byt byl plní lidí. Megan nechápala, jak rychle se dalo to vše do pohybu, její mozek odmítal spolupracovat. Niall odmítl odejít a nechat ji samotnou. Dohodly se, že pro následující dny tým zruší veškeré závazky kluků, aby Niall mohl být s Megan.

Potom co obvolaly všechny možné i nemožné kontakty, kteří by jim v tom všem mohli pomoci, zatím co jí Niall stále držel v náručí jí odnesl i přes její protesty do postele a svým tichým zpěvem jí ukolébal ke spánku. A ona se nechala, pevně se ho držela dokud se její oči nezavřeli a ona upadla do neklidného spánku. Nevěděla nic o tom, že zatím co spala, dalo se do pohybu hodně věcí a její a Niallova právě nalezená láska projde těžkou zkouškou, i když kolem sebe mají mnoho přátel.

Když se probudila bylo pozdní odpoledne. Niall ležel vedle ní, pozorovala jeho obličej ve spánku tak klidný a stále nemohla věřit tomu, že je tu. Je tu sní, ten modrooký Ir. Čtyři dny, celé čtyři dny. Její život nabral úplně jiný směr, za čtyři dny jí dokázal Niall ukázat, že i ona je hodna té pravé lásky. Dokázal její život obrátit na ruby, vychýlit ze směru, kterým ona chtěla aby se ubíral. Nebo si myslela, že chce aby to tak bylo. On jí dokázal pravý opak.

Nechá Nialla spát a opatrně se zvedne z postele. Její kroky vedou do koupelny, kterou teď momentálně opravdu potřebuje. Musí být malou chvilku sama. Tak tiše jak jen to jde za sebou zavře dveře a opře se o ně zády. Pozoruje svůj obličej v zrcadle a její hlavou běží mnoho myšlenek. 

Snaží se všechno srovnat v hlavě, ale má mnoho otázek na které nezná odpověď. Vadí jí, že nemá odpovědi. Ale teď vlastně je to jedno. Hra začala, ti dva jim vyhlásily válku a ona jí nehodlá prohrát. Nechce ji prohrát.

 Ale má vůbec šanci? Dokáže tohle všechno ustát? To vše jí běží hlavou, když na sebe nechá dopadat kapky horké vody a její tělo se uvolní. Snaží se uklidnit svou mysl, zatím co její myšlenky jak jinak zaletí zpět k tomu Irovy v její ložnici. Poprvé za ten den se na její tváři objeví lehký úsměv. A ona si uvědomí, že musí vyhrát, už kvůli němu. Tuhle bitvu musí vyhrát...

Ano, ano. Opět to byla velmi dlouhá doba. Ale jsem zpět. Další čínská zeď zbourána. Tak snad je tu ještě někdo kdo si to přečte.

❤️❤️ With love...❤️❤️

Vaše Nath...