Mám taky žível? (countryhumans)

Část 2 cesta

Pohled: 🇨🇿

Už jsme se pomalu blíží k nádraží, ale čím blíže k nádraží jsme byli tím nervoznějši se mi máma zdála, furt se rozhlížela, pravdě podobně furt někoho hledala 

🇨🇿: mami? 

ČSR: eh a-ano? 

🇨🇿: co se děje 

ČSR: ale jen někoho čekám 

🇨🇿: a koho? 

ČSR: to ti úplně nechci říct

🇨🇿: ale proč 

ČSR: je překvapení 

🇨🇿: tak jo 

Překvapení, Jaké překvapení? To jako nám něco zatajila, nebo nám něco koupila, no to je jedno, každopádně čím blíž k nádraží tak jsme potkávali víc lidí kteří všichni šli k nádraží které bylo ve velké budově a to jako fakt ve velké budově pač žijeme v kraji země, ve kterém je největší město na ostrově a taky i obchodní region tady se poctatě dělá úplně fšechno od paratek až po stroje, jsou tu strojírny, tavírny, doly, ale hlavně truhlařina, kovářství a farmařeni,  

Když jsme se blížíli ke hlavnímu vchodu do budovy tak jsem uslišel jak někdo začal volat jméno mi mami 

???: slečno Československo! Slečno československo! 

Všichni jsme se otočili tím směrem odkud šel ten hlas aaaa.. Byl to poslíček který právě brzdil majestátního lesního jelena 

(tady autor: pro vaši přetstavu ten jelen je nejméně dva metry velký má delži krk, dělši nohy a větší rohy, tak aby ste si nemysleli že ten povoz taha nějaký malý jelen, tak jen aby jsme si rozuměli ok) 

Podle zelené barvy uniformy, znaků a krásného dyzajnu dřevěného poštovního povozu to bude pošťák z lesní říše, když poslíček zabrzdil tak slezl a rychle šel ke dveřím povozu 

Poslíček: moc se vám omlouvám že jedu jen tak tak ale zabloudil jsem, tohle město je větší než vypada na mapě, 

ČSR: to je v pořádku hlavně že ste dorazil živí a zdraví 

Posliček otevřel dveře do vozu a vytáhl něco zabalenoho a podal to Slovensku který se na to překvapeně díval když to převzal od poslíčka tak šlovidět že je to těžký pač tu váhu nečekal 

🇸🇰: uuh paní co to je? Je to tak těžký 

ČSR: no tak to rozbal 

Řekla a usmála se, brácha ani neváhal a hned to zozbali a.... Nene.. To je-

🇸🇰: MŮJ VLASTNÍ ŠTÍT! 

Slovensko vikřikl úplnou radosti a hned se ho skusil navlíknou za ty uchity, byl asi metr vysokej a měl jeho znak kopce s dvojitým křížem

ČSR: tak co? Neškrti ti ruku nebo tak něco? 

🇸🇰: ne sedí na prosto perfektně, mami děkuji 

Řekl a objal mámu, mezi tím posliček se vrátil k vozu a výtahl další balíček který byl sice uši ale zato delší a šel sním ke mě 

ČSR: neboj Česko samozřejmě jsem na tebe nezapomněla,

Když mi pošťák podal ten balíček tak mi bylo asi jasný co to je

🇨🇿: to je meč? 

ČSR: ano obědnala jsem ho na zakázku měl by být z titánů.