bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

16. I like to be alone

Rozhodla jsem se, že si najdu práci a budu přispívat klukům, protože nejde přeci žít někde zadarmo takže už od rána hledám nějakou práci kluci jeli do studia takže jsem sama doma.  Je půl druhé odpoledne  už asi 3 hodiny jsem strávila nad hledáním práce či jakékoliv brigády, ale bohužel jsem zatím nic nenašla.

Napsala mi Marie jestli nejdu ven, protože jsem neměla co jiného na práci tak jsem se rozhodla, že půjdu. Zvedla jsem se s gauče a ještě se navlékla do velké mikiny, protože venku byla zima nedivte se mi je mi zima i ve dvaceti pěti stupních. Rozjela jsem se na skatu k místnímu skateparku a rozhlédla se okolo a spatřila ji. Objali jsme se a šly jsme za jejími kamarády dělaly jsme hrozný kraviny a také se bavily jsme přeci jen děti objevujeme světy no ne?

Jely jsme do nějakého urbexu upřímně nevadilo mi to, protože tyhle místa já úplně zbožňuju prolezli jsme spoustu místností až jsme se dostali k jedné takové už zabydlené řekla bych, že patřila jim ne, že by tu bydleli to samozřejmě, že ne ale byli tu často. Posedali jsme si a kluci si zapálili jak cíga tak i trávu "Nechceš?" nabídl mi Denis pokrčila jsem rameny upřímně? Chtěla jsem docela vědět proč to ty lidé dělají, ale nevím jestli je to dobrý nápad..

Přestala jsem to počítat kolik jsem si dala potahů jediný co jsem věděla, že jich bylo více než dost. Měla jsem hrozně dobrou náladu celkově tančily jsme, hráli jsme flašku a tak dále zapoměla jsem na všechny starosti okolo. Podívala jsem se na mobil bylo tam hrozně moc zmeškanejch hovorů od Davida a taky i od Martina a tak jsem jednomu s nich zavolala byl to David "Rue! Kde jsi" řekl starostlivě, ale zároveň jako kdyby byl naštvaný co jsem komu udělala? "Já? Nevím" řekla jsem a smála se hodně debilně.

Působilo to na mě hrozně moc možná, protože jsem měla rychlí metabolismus a už i po energyťáku mám vždy hrozně velkou energii tohle nebyl dobrý nápad, ale tak co už. "Jak jako nevíš kde jsi!" Řekl naštvaný hlas Davida, který jsem ani moc nevnímala spíše jsem přemýšlela nadtím jak teď moc jsem v pici a proč? Protože jsem pomalu nevěděla ani kde jsem a měla jsem v sobě trávu tohle nejsem já.

"Přijdu ráno neměj strach" snažila jsem se v klidu říct, i když to vlastně nevypadalo vůbec věrohodně on musel vědět, že semnou není něco v pořádku však se mezi drogami i pohyboval nebo ne? Ja nevim. "Zapni si polohu na mobilu a pošli mi ji." řekl jeho hlas zněl hodně naštvaně a já radši udělala to co po mě chtěl přeci jen měl o mě strach a mě to bylo úplně jedno.
"Zůstaň tam kde jsi někdo si pro tebe dojede." řekl a típl to vrátila jsem se zpátky za ostatními "Děcka jsem docela v prdeli" začala jsem se totálně smát bylo mi to jedno, ale ještě horší je overthinkování, které vím už teď, že mě nemine. "Proč?" zeptala se Marie "Volal mi bratranec  jedou si pro mě" řekla jsem už klidněji a sedla si do rohu místnosti
"To bude dobrý holka" odpověděla mi Marie a já se jen uchechtla už teď jsem věděla, že jsem v háji.

Po asi půl hodině jsem slyšela hrozně moc kroků celkově ostatní asi usnuli, protože vypadaly dost komicky ležely po sobě asi  to není poprvé co to takhle udělaly. Přitáhla jsem si na sebe mikinu ještě víc a dala si kapucu bála jsem se, že to jsou bezdomovci jsme v opuštěném baráku nepřekvapovalo by mě to. Po chvilce jsem viděla vysokou postavu ve dveřích a za nim další 3 lidi poznala jsem byl to David. Chvíli se koukal po místnosti jako kdyby hledal mě byla jsem v rohu a byla prakticky zahalena v temnotě takže jsem nebyla tolik vidět. Moje tělo se klepalo nevím jestli za to mohl stres nebo nervozita.. rozestoupily se dovnitř místnosti moje oči spočinuly na stříbrných vlasech co ten tu dělá?

ten si mě asi jako jediný s těch všech všimnul a rozešel se zamnou přišel se ke mě a kleknul si na kolena natáhla jsem k němu ruce a on si mě vzal do náruče. Bylo mi hrozně blbě bolela mě hlava a svět se mi točil. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on se semnou postavil na nohy a rozešel se ke klukům David byl dost naštvaný, ale já neměla sílu ho ani vnímat. Jediný koho jsem vnímala byla Petrova vůně a on celý už jsem se zmiňovala o tom jak hezky voní? Ne tak teď to říkám.

Rozešly jsme se pryč koukla jsem se ještě na Marii bude v pořádku jsem si tím jistá šly jsme do auta, které bylo zaparkované poblíž. Petr si semnou sednul na zadní sedačky pořád jsem na něm ležela neměla jsem chuť a ani energii se nějak hnout a tak jsem na něm zůstala ležet. Cesta trvala snad hodiny bylo to hrozně dlouhé ještě, když jsem je všechny zklamala a bylo tu ticho jak v hrobě. Dojeli jsme na byt a Petr mě odnesl do postele chtěla jsem, aby zůstal, ale přišlo mi hrozně blbý to po něm chtít stejně jsem ho zklamala jako ostatní...

Odešel docela mě to bolelo, ale byla jsem jen moc emocionální nic takového jsem dřív necítila. Ještě jsem nějakou dobu přemýšlela nadtím co se vlastně stalo a po chvilce upadla do snů.
Ráno probíhalo stejně akorát mi bylo hrozně blbě šla jsem si vzít prášek. Kluci seděli na pohovce a koukali na mě neustále sedla jsem si naproti nim bylo mi jasné, že chtějí nějaký vysvětlení. "Proč sis to dala?" zeptal se David snažil se mluvit nenaštvaně, ale moc mu to nešlo co si budeme. "Hm.. chtěla jsem jen vědět proč to ty lidé dělají" pokrčila jsem rameny byla to pouhá pravda "Dobrá.. počítal jsem s tím stejnak, že to někdy zkusíš, ale prosím už to nedělej báli jsme se o tebe všichni" promluvil David nakonec takže na mě nejsou tolik naštvaný? Nebo dokonce i zklamaný? Divné.. Přikývla jsem jen "Co takhle kdyby jsme zase někam jely na tejden?" zeptal se nás Martin naposledy jsme byli na té chatě co si pamatuju a upřímně by mi ani nevadilo kdyby jsme konečně někam jeli přeci jen mám docela nudný život.