bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

15. just friends?

Po půl hodině jsem si nazula vansky a rozešla se s bytu ven. Kavárna byla asi 15 minut od mého bytu takže jsem tolik nespěchala i když jsem měla pořád pocit, že nestíhám.  Šla jsem dosti rychlou chůzí venku pofukoval jemný vítr až na to, že byla pořád zima.  Cestou jsem se koukala pořád na čas, protože jsem byla velice nervózní co když to nestihnu a on už tam nebude? Moje myšlenky mířily pořád tímhle směrem. Viděla jsem kavárnu byla přímo předemnou on už tam stál. Byl tam o 5 minut dříve.. ještě, že jsem šla dřív než jsem měla původně v plánu.

Rozešla jsem se jít přímo k němu i když jsem byla dost nervózní, ale proč?  Když si mě všimnul tak se usmál a šel zamnou. Přitáhl si mě do objetí a já mu to opětovala chvíli jsme tam takhle stáli, ale po chvilce jsme se od sebe odtáhli. "Ahoj" řekl a na jeho obličeji byl vidět úsměv. Také jsem se usmála "ahoj" odpověděla jsem a on mě chytl za ruku a 'táhl' nás do kavárny do, které jsme měli zamířeno došli jsme k zadnímu stolu a sedli jsme si. Přišla k nám servírka vypadala dost mladě a furt pokukovala po Petrovi ne, že bych žárlila, ale s nějakého důvodu se mi to nelíbilo.

Objednali jsme si a číšnice odešla podívala jsem se na Petra, který po chvilce začal mluvit "Chci se omluvit za to, že jsem tenkrát vypadnul pryč a nedal jsem ti ani vědět." Řekl a pozoroval mě tak jak já ty jeho modré studánkové oči ve, kterých jsem se každou chvíli topila. "V pořádku" Usmála jsem se "Přeci jen máš práci a já stejnak vstávala až někdy dlouho nemusíš se omlouvat" Pokrčila jsem rameny byla to pravda ještě, aby ne že? Kdyby neodešli tak s druhé strany se neodvážím jít do civilizace a mluvit s někým.

Přišla servírka a dala nám to chvíli si udržovala oční kontakt s Petrem u kterého by jste spíše řekli, že ho to nezajímá, a že nemá zájem. Ještě jsme se tam nějakou hojnou chvíli bavily o všem možném dozvěděla jsem se, že Petr bydlí s babičkou a má dva kocoury Pura a Diega a že mě za nimi někdy vezme také se mě zeptal jestli s ním nechci jet na další jeho koncerty nebo na festivaly ve, kterých také vystupoval řekla jsem spíše, že si to ještě rozmyslím, ale v hloubi duše jsem věděla, že ano.

Dopili jsme kávu a šly ven byl už večer divně rychle to uteklo. Jinak ptáte se jak to dopadlo s placením? Samozřejmě, že to zaplatil on i přes mé protesty a proto jsme se domluvili, že příště platím já pokud tedy nějaké příště bude v to jsem však potichu doufala. Řekl, že mě ještě někam vezme. Nastoupili jsme do jeho auta a rozjeli se pryč jely jsme chvíli městem a pak se rozjeli za město kde bylo už jen pole po chvilce zastavil a vystoupil. Vystoupila jsem také a to co jsem viděla mi vyrazilo dech.. pole plné slunečnic! Jak já zbožňuju slunečnice.

Rozešel se na pole a já šla rychle za ním ještě chvíli jsme se takhle procházeli a zastavili jsme ve prostřed slunce už se stmívalo a my jsme stáli naproti sobě a nemluvně se koukali každému do očí jeho krásné oči se leskly svitu slunce a bylo to nádherné.. všimla jsem si, že pohledem přeskakuje i na moje rty. Ucítila jsem jeho rty na svých bylo to tak nečekané a zároveň krásné nejdřív jsem byla zmatená, ale po chvilce jsem začala spolupracovat on se usmál do polibku, a když nám oboum došel kyslík tak jsme se od sebe odtáhli.
Koukala jsem se do jeho očí a nic neříkala  tenhle moment jentak nezapomenu.  V podbříšku jsem cítila hejno motýlků a  moje tváře z červenaly už nebyli tak bílé jako předtím.

Ještě jsme se tam na sebe takhle chvíli koukali a po chvilce se vydali domů. Petr mě vyhodil u mě a pak odjel než odjel tak jsme se obejmuli. Byla jsem dost mimo a culila jsem se jako měsíček na hnoji měla jsem hrozně dobrou náladu. Vešla jsem do bytu a sundala si boty, když jsem viděla ostatních boty usoudila jsem, že už se vrátili. Rozešla jsem se do obýváku kde byli roztažený Martin a David a čuměli na nějakej film, kterej nejspíše hrál v televizi. "Čaute kluci." Pozdravila jsem je a sedla si mezi ně "Ahoj už jsme tě chtěli jít hledat nebyla si tu." Oznámil David a já se Uchechtla nadtím jak moc se staral ne, že by mi to nějako vadilo to ne.

"Byla jsem venku" řekla jsem a podívala se na Davida a ten pozvedl obočí "Sama?" zeptal se znovu "Ne s Petrem" odpověděla jsem on jen Přikývl i když bylo na něm vidět, že se mu nejspíše něco nelíbí, ale tak co už. Oznámila jsem klukům, že si půjdu lehnout, protože jsem hrozně unavená ona to byla i pravda. Převlíkla jsem se do pyžama a lehla si do postele.
Jenže můj mozek mě musel ještě zastavit a já začala přemýšlet o spousty věcí. Co vlastně cítím k Petrovi? Byla jsem si více než jistá, že to nebude pouhé kamarádství, protože moje tělo na něj reagovalo spokojeně a citila jsem se s ním v bezpečí jenže on to tak určitě nemá..

Ještě jsem se chvíli převalovala ze strany na stranu a po chvilce jsem konečně usnula.

Hey hou! Další kapitola is here ano tato kniha neumírá, a proto dávám menší info čtenářům, kterým se líbí tato kniha. Nezoufejte určitě ji chci dopsat až dokonce, ale bohužel mám teď moc věcí. Celoroční projekt a zítra budu ještě psát přijímačky, ale nebojte! Brzy vyjde další kapitola budeme  v to tedy tiše doufat. Omlouvám se za gramatické chyby už mě s toho asi mrdá xd. Dekuju vsem kdo došli až sem a uvidime se u další kapitoli! <3