bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

1 oh way down we go.

Byla jsem zrovna venku šla jsem se projít bylo asi šest hodin večer musela jsem odtamtud zmizet ještě dřív než přijedou bratránci můj otec kvůli tomu dneska šílel a běhal po domě aby byl co nejelegantnější asi se chtěl zalíbit tetě. Nezajímalo mě to. Můj otec si ani nevšimne, že jsem se vypařila však by mě ani nepředstavil ale tak kdo by chtěl vidět někoho jako jsem já? Nikdo.

Když jsem se vracela nějako kolem deváté hodiny večerní uviděla jsem před domem cizí auto bylo mi jasné že už tu dávno jsou. Jen sem potichu vklouzla do domu a šla potichu nahoru kdežto si mě všiml nějaký vysoký kluk s hnědými vlasy. Chvíli na mě jen koukal v zaražení. Skvěle Rue teď si bude myslet že si se tam vloupala. Možná by ho mohlo napadnout že jsem jeho údajná sestřenice. "Davide" Zavolá na něho někdo s obýváku a on se otočí mezitím se přemístím do svého pokoje a zalehnu do postele. Hmm únavný den ale tak co už..

Davidův pohled:
Když jsem šel s koupelny tak jsem si všiml dívky na schodech která se zastavila když jsem se zarazil. Tohle bude asi má sestřenka? Zamyslím se a jen ji pozoruju a ona pozoruje mě avšak když na mě zavolá moje máma tak se vzpamatuju a otočím hlavu na druhou stranu a odpovím ji že už jdu avšak když se otočím tak tam už nikdo nestojí. Někdy si říkám že mám halucinace ale tohle bylo real.

Přišel jsem za nimi do obýváku a sednu si na gauč. "Kde je vůbec sestřenka?" Zeptá se Martin strejdy čili Matyáše. "Hmm co já vím nejspíše bude v pokoji." Odpoví nevrle vypadal celkem naštvaný když jsme se o ní zmínily. Copak si provedla sestřenko? Ptám se sam sebe a pozoruju sklenici na stole. "Hmm kde můžu najít její pokoj?" Zeptá se Martin a já se na něj podívám. "První dveře v pravo" Odpoví a my se rovnou zvedneme a jdeme nahoru víme, že je to celkem nezdvořilé k někomu jentak jít, když chce mít klid, ale zajímala nás.

Rue pohled:
Ležela jsem nehybně na posteli a koukala do zdi bylo to zvláštní. Necítila jsem nic ani pomalu své myšlenky nebo své tělo bylo to jako kdyby jsem byla doopravdy tělo bez duše. Najednou se u mě prolomila postel a tak hned zareaguju a nahrnu se do rohu a mám zrychlený dech. Lekla jsem se, když jsem zjistila, že to je jen ten kluk, kterého jsem potkala na chodbě tak se mi začal zpomalovat dech a já si jen úlevně povzdechla byla jsem ráda, že to není otec nebo cokoliv jiného.

Pozorovala jsem je a oni zase pozorovali mě. "Ahoj jsem David a tohle je Martin" Řekne ten vysoký kterého jsem potkala na chodbě před pár minutami a kouknu se na Martina ten byl pro mě obzvlášť nová osoba teoreticky byli oba jen sem Davida viděla dřív. Jen přikývnu a představím se jim také, i když se do toho spíše nutím. "Rue" Zachraptím a zakašlu si měla bych se jít napít. Zvednu se a dojdu do koupelny kde si do ruky napustím vodu a napiju se trochu a rovnou si opláchnu obličej.

A poté se vrátím za nimi a sednu si normálně na postel a kouknu se na ně. Neměla jsem v plánu mluvit nejsem moc komunikativní typ takže semnou není ani moc taková zábava. "Takžee vy jste mí bratránci?" Zeptám se a pozoruju je byli si hodně podobní a bylo na nich vidět, že musí mít dobrý vztah. Tiše jsem jim záviděla, ale o tom už někdy jindy takže kušujte.

Davidův pohled
Zaklepali jsme, ale nikdo neotevíral a tak jsme vešli dovnitř aniž by nám to někdo dovolil chápu je to sice nezdvořilé, ale my jsme nezdvořilý takže si budete muset zvyknout. Sednu si na její postel a pozoruju ji. Vypadala jako kdyby byla v transu, když najednou vyletěla do sedu a zrychleně dýchala avšak, když si nás všimla tak se posunula do rohu postele..chvíli jsme se pozorovali až, když jsem řekl "Ahoj Jsem David a tohle je Martin" Řeknu a zaujatě ji pozoruju byla doopravdy moc zvláštní.. "Rue" zachraptí a zvedne se a jde někam do jiné místnosti jen jsme tam radši počkali, protože nevíme co šla dělat a nechtěli jsme se vnucovat..

Když přišla nazpátek tak si sedla na postel a podívala se na nás. "Takže jste mí bratránci?" Zeptala se a já se jen uchechtl. "Ano jsme" Odpovím ji a pozoruju ji bylo na ni vidět, že nebyla moc mluvící typ a to nás s bráchou docela mrzelo, protože jsme ji chtěli poznat trochu víc..

Rue pohled:
"Řekneš nám něco o sobě?" Zeptá se Martin a já se na něho kouknu. Jako třeba to, že mě celý život šikanovaly a že mě můj táta bije a mám nejspíše anorexii? Ptám se samu sebe a přemýšlím nad svojí odpovědí u které si nejsem úplně jistá..
"Jsem Rue.. je mi 17 a mám ráda ježdění na skatu" Byla to pravda sice toho nebylo tolik, ale furt něco. "Aha.." Řekne Martin jako kdyby čekal něco více no jo, když máte nudný život tak se nedá hold o čem bavit.

"A vy?" Zeptám se jich docela mě to nezajímalo ale někdy je dobré vědět co ten druhý dělá nebo o něm něco vědět protože vaše mysl si k němu poté vytvoří svůj obrázek a bude ho za to považovat jak legrační že? "No oba děláme hudbu jinak nás baví chodit ven s kamarády a chození do klubu" Řekne Martin za oba někdy si říkám jestli oni nejsou dvojčata sice je neznám ani hodinu, ale příjde mi, že se chovají úplně stejně nebo tedy hodně podobně podle toho jak to vezmete samozřejmě. Hmm takže to jsou takový ti typický lámači srdcí? Nevím nevyznám se v tom asi se nevyznám už v ničem.. jen přikývnu. Celkem se divím, že se s nimi vůbec bavím a nebo, že se baví oni semnou je to divné.. tedy aspoň pro mě. Už bych mohla přestat kecat nesmysli že?

____________________________
Ahojte- chci se omluvit za chyby a cokoliv jiného.. chtěla bych aby tato kniha byla trochu lepší a fakt se snažím aby tato kniha byla dostatečně dobrá.. <3