bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

6. Long trip

Uběhli 3 dny a dnes jsme měli jet na tu chatu, abych byla upřímná moc se mi tam nechtělo. Bylo odpoledne, když jsem si dobalila všechny své věci s tím, že jsem sebou brala i svoji milovanou kytaru a kde jsem k ní přišla? Mno darovala mi ji moje teta a já se na ni poté v 10 letech začala učit takže na ní docela dost umím je to doslova fajne věc.
Do pokoje mi vtrhl David se slovy, že ať si vezmu věci a že už pojedeme byla jsem celkem nervózní nedivte se mi. Nastoupila jsem do auta sedla jsem si dozadu a položila si hlavu na okno. Už teď jsem věděla, že to budou dlouhý 2 týdny. Probudila jsem se asi po třech hodinách cesty ano ta chata byla celkem daleko, ale prý to za to stálo aspoň to mi tvrdili kluci jako vždy. Vystoupila jsem a šli jsme spolu se všemi věci dovnitř bylo tu prý asi 5 pokojů. Dám si věci do obýváku ano radši počkám až přijedou ostatní a poté budu na pokoji s někým a nebo při velkém štěstí sama což se asi nestane..
Po nějaké době přijedou kluci znala jsem je.. byl to Calin a spol. Spíš mě překvapovalo co tu dělají to se znají s mými bratry? Jo logicky Rue. Když si mě všiml ten se stříbrnými vlasy tak se na chvíli zarazil a potom se jen uchechtl. "Už nejsi bezdomovec?" Zeptá se provokativně a já se jen Ušklíbnu. "Ne nejsem.." odpovím mu a kouknu se na ostatní David a Martin to nepobírali a Calin a Kojo se koukali jako na svatý obrázek. "Čaute" Řeknu jim pobaveně, když začnou vnímat jen je pobaveně pozoruju. Obejmou mě oba a také vysvětlíme Martinovi a Davidovi odkud se známe poté si jdeme zabrat pokoje vlezu do toho úplně vzadu a sednu si na postel všimla docela smutné je to, že s tím člověkem se kterým budu tak budu muset být v jedné posteli i když možná i ta podlaha by byla lepší, když se nadtím tak zamyslím. Do pokoje mi vtrhne to stříbrné pako jménem Petr ano vzpomněla jsem si haha.
"No bohužel stebou mám sdílet pokoj" Řekne nabroušeně a odhodí tašku do rohu. Jen přikývnu a začnu se koukat do mobilu ano bylo to jak utéct od jeho přítomnosti a zabavit se nic jiným než je mobil sice to bylo dost nudné, protože se na něm nedalo nic dělat nebo tak něco spíše mě to nebavilo..

Odešla jsem s pokoje, který tedy byl teď prázdný, protože se Petr někam mezitím co jsem se koukala do mobilu zmizel takže typuju, že bude někde s klukami, který mě upřímně ani tolik nezajímali tedy hlavně teď. Vyšla jsem na zahradu kde nikdo momentálně nebyl koukla jsem se na oblohu a chvíli ji jentak pozorovala byl krásný západ slunce ano už to celkem dost rychle uteklo také se divím. Protáhnu si záda ve, kterých mě momentálně křupe.
Sednu si na trávu a zapálím si cigaretu měla bych to omezit poslední dobou kouřím až moc často, ale uvolňuje mě to máma by nebyla šťastná, ale možná přeci jen by mě pochopila. "I was left behind all this torture will unwind...i was never all that kind..." Začala jsem si zpívat pro mě tak známou písničku, která měla takovou poloviční pravdu jaksi jsem ji i pociťovala nebo to byla jen moje mysl? "if you were to rewind then you would find i was left behind" Dozpívala jsem a zhluboka se nadechla a vydechla "Nevěděl jsem, že bezdomovci umí zpívat" Řekne Petr a já se na něj otočím jen, abych mu ukázala svůj znuděný výraz a poté se otočila a zase se začala koukat na oblohu, která byla momentálně plná hvězd mezitím jsem dokouřila cigaretu. "Potřebuješ něco?" Zeptám se ho s nezájmem přeci jen co by po mě tenhle člověk chtěl? "Hmm jen ti mám vzkázat, že je večeře a že by si na ni logicky měla jít" Řekne s úšklebkem a odpochoduje si to zpátky do chaty nebo spíše domu? To je asi jedno nemá cenu to tu nějak vysvětlovat nebo jo?
"Arrgh nejradši bych ho zabila" potichu si zakleju a koukám se před sebe. Nehodlám tam jít, protože se s nimi ani moc nechci bavit jaksi jsem docela dost unavená dnešek byl až moc náročný a to ne jen fyzicky. Zvednu se a oklepu se byla zima a bylo to znát to ne, že ne vešla jsem do chaty verandou a šla po chodbě nahoru naštěstí jsem nikoho cestou nepotkala a šla si to v klidu do pokoje ve, kterém nikdo nebyl samozřejmě, když dole něco oslavovali teda nevim, ale strašně řvali a samozřejmě, že byli opilý. Převlékla jsem se do kalhot na spaní a trička a na to dala mikinu a lehla si do postele kde jsem se přikryla a zavřela oči po chvilce jsem padala do říše snů...

Ráno
Probudili mě sluneční paprsky, které svítili přes žaluzie. Sedla jsem si a protáhla se všimla jsem si spícího Petra vedle sebe jen jsem se nadtím uchechtla a zvedla se a šla do kuchyně kde jsem připravila snídani a vytáhla prášky na bolest hlavy se skleničkami s vodou každému jsem donesla prášek s vodou a jídlem přímo do postele tedy dala jsem jim to většinou na stůl. Poté když jsem to měla hotové tak jsem si vzala s pokoje svoje věci a šla se do koupelny převléknout a učesat, když jsem vypadala aspoň trochu jako člověk tak jsem se vydala ven s koupelny rovnou na zahradu. Sedla jsem si na křeslo, které bylo pod pergolou a napila se kafe. Bylo asi 15 stupňů a svítilo sluníčko no prostě lepší počasí být nemohlo. Uchechtnu se a zapřemýšlím se. "Dobré ráno" Řekne Calin a já se otočím jeho směrem "Tobě také" odpovím mu s úšklebkem na tváři a napiju se svého kafe. "Hmm děkuju za snídani a ten prášek" Řekne "Maličkost" Odpovím a položím hrnek na stůl. "Kde jsou ostatní?" Zeptám se i když mě to ani moc nezajímá tedy tak polovičně Ehm.
"Někteří spí a nebo čumí do mobilu a nebo ještě skuhraj bolestí" Zasmějeme se tomu a on si přisedne a začneme se bavit o nějakých kravinách jako jsou třeba co se všechno jim stalo, když byli opilý prostě historky s toho bavilo mě to poslouchat.

Po asi nějaké době co oba nemáme pojem o čase vejdou ven ostatní a posedají si k nám my jsme je samozřejmě hned přivítali. "Jak jste se vyspali?"  Zeptám se, aby tu nebylo hned ticho, ale tahle otázka byla víc než zbytečná. Všichni nějak přikývli, že buďto to bylo strašné a nebo naopak dobré ofc, že pan Petr si stěžoval, ale na to jsem ani tolik nevnímala nebo spíše nedávala na to pozor bylo mi to šumafuk.  "Dneska vaříš ty Ruee" Řekne Martin a já ho hned vyhledám pohledem, který by měl zabíjet. "Hm a proč vůbec já?" Zeptám se ho s pozvednutým obočím a pozoruju ho a čekám co s něho vypadne. "Mno, protože si tu nejskušenější tedy ještě tu je David, ale myslím si, že ten by to asi podpálil-" Řekne Martin a David už ho pomalu a jistě má chuť zavraždit, ale potom mu dojde, že je to pravda a tak si jen povzdychne poraženecky. "Fajn a co?" Zeptám se jich nikdo neví to mi bylo asi jasné Hmm. Už mám nápad! Hahaah udělám zapečené těstoviny. S touhle myšlenkou jsem se spokojeně vydala do chaty. "Bacha na to vypadá jako kdyby šla udělat něco zákeřného" Řekne David ze srandy, ale na to už já nereaguji a dojdu do pokoje kde ustelu, protože pan Adámek toho není schopen poklidím ty věci co tu jsou poházený na zemi a odejdu do kuchyně kde si vyndám všechny potřebné věci k tomu co chci uvařit a začnu vařit. Když to dám do trouby tak si sednu a napiju se vody cítila jsem se jako suchozemská želva jednoduše bez vody.
Po asi půl hodině jsem vyndala jídlo s trouby a dala to na talíře, které jsem jim donesla na stůl ven a protáhla si záda. "Dobrou chuť" Řeknu všem, když si všimnu jak se do toho všichni pustili tedy až na Petra ten váhal, ale nakonec vypadal celkem dost i spokojeně.
Odešla jsem do kuchyně a také jsem se najedla uklidila jsem to tu po sobě a šla do našeho pokoje kde jsem se rozvalila na postel a začala přemýšlet. Změnil se mi celkem dost život od té doby co se nevídám s otcem dokonce jsem se začala chovat jinak, ale furt tam je někde ta malá vystrašená holka, která se bála i promluvit a nebo vůbec dýchat, protože si myslela že by to bylo hned v háji či tak něco.
Do pokoje mi vlítne Martin "Sestrenkoooo jdeme do bazenuuuu takže makej" Řekne a ještě mě Probodne pohledem asi, abych nic nenamítala, ale do bazénu se mi doopravdy nechce Huh.
Martin po chvilce odešel a přišel Petr, který si vzal plavky a šel i s nimi pryč aspoň, že tak po chvilce jsem se koukla s okna jak na tom jsou a už byli skoro všichni v bazéně a písničky byli nahlas.
Jej.. jenže. Uh odešla jsem od okna a šla vyhrabat svoje plavky. Převlékla jsem se do nich a na sebe dala ještě velké triko a šla dolů s tím, že cestou jsem si s ledničky vzala vychlazenou vodu a šla ven. Položila jsem si to na stůl potom co jsem se napila a podívala se na ty dementy, kteří se beztak každou chvíli začnou topit.
Přešel ke mě David s umýslným úšklebem "Ať tě to ani nenapadne" Řeknu hned, ale on mě hodí přes záda a jde k bazénu. "Ne" zavrčím a vzpírám se, ale nakonec mě do té vody hodí, ale vezmu ho sebou. Po dopadu do vody se vynořím a pozoruju pana Davida, který byl takový polonaštvaný spíše se to snažil hrát.. ostatní se začali smát a také vlezli do bazénu.